Comparer
Jobu 21
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 21
1
Job progovori i reče:
2
“Slušajte, slušajte dobro što ću reći, utjehu mi takvu barem udijelite.
3
Otrpite da riječ jednu ja izrečem, kad završim, tad se rugajte slobodno.
4
Zar protiv čovjeka dižem ja optužbu? Kako da strpljenje onda ne izgubim?
5
Pogledajte na me: užas će vas spopast', rukom ćete svoja zakloniti usta;
6
pomislim li na to, prestravim se i sam i čitavim svojim tad protrnem tijelom.
7
Zašto na životu ostaju zlikovci i, što su stariji, moćniji bivaju?
8
Potomstvo njihovo s njima napreduje a izdanci im se množe pred očima.
9
Strah nikakav kuće njihove ne mori i šiba ih Božja ostavlja na miru.
10
Njihovi bikovi plode pouzdano, krave im se tele i ne jalove se.
11
K'o jagnjad djeca im slobodno skakuću, veselo igraju njihovi sinovi.
12
Oni pjevaju uz harfe i bubnjeve i vesele se uz zvukove svirale.
13
Dane svoje završavaju u sreći, u Podzemlje oni silaze spokojno.
14
A govorili su Bogu: 'Ostavi nas, ne želimo znati za tvoje putove!
15
TÓa tko je Svesilni da njemu služimo i kakva nam korist da ga zazivamo?'
16
Zar svoju sreću u ruci ne imahu, makar do Njega ne drže ništa oni?
17
Zar se luč opakog kada ugasila? Zar se na njega oborila nesreća? Zar mu u gnjevu svom On skroji sudbinu?
18
Zar je kao slama na vjetru postao, kao pljeva koju vihor svud raznosi?
19
Hoće l' ga kaznit' Bog u njegovoj djeci? Ne, njega nek' kazni da sam to osjeti!
20
Vlastitim očima nek' rasap svoj vidi, neka se napije srdžbe Svesilnoga!
21
TÓa što poslije smrti on za dom svoj mari kad će se presjeć' niz njegovih mjeseci?
22
Ali tko će Boga učiti mudrosti, njega koji sudi najvišim bićima?
23
Jedan umire u punom blagostanju, bez briga ikakvih, u potpunom miru,
24
bokova od pretiline otežalih i kostiju sočne moždine prepunih.
25
A drugi umire s gorčinom u duši, nikad nikakve ne okusivši sreće.
26
Obojica leže zajedno u prahu, crvi ih jednako prekrivaju oba.
27
O, znam dobro kakve vaše su namjere, kakve zlosti protiv mene vi snujete.
28
Jer pitate: 'Gdje je kuća plemićeva, šator u kojem stanovahu opaki?'
29
Niste li na cesti putnike pitali, zar njihovo svjedočanstvo ne primate:
30
'Opaki je u dan nesreće pošteđen i u dan Božje jarosti veseo je.'
31
Al' na postupcima tko će mu predbacit' i tko će mu vratit' što je počinio?
32
A kad ga na kraju na groblje odnesu, na grobni mu humak postavljaju stražu.
33
Lake su mu grude zemlje u dolini dok za njime ide čitavo pučanstvo.
34
O, kako su vaše utjehe isprazne! Kakva su prijevara vaši odgovori!”
Jób
Chapitre 21
1
A odpovídaje Job, řekl:
2
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.