Comparer
Jobu 20
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 20
1
Sofar iz Naamata progovori tad i reče:
2
“Misli me tjeraju da ti odgovorim, i zato u meni vri to uzbuđenje
3
dok slušam ukore koji me sramote, al' odgovor mudar um će moj već naći.
4
Zar tebi nije od davnine poznato, otkad je čovjek na zemlju stavljen bio,
5
da je kratka vijeka radost opakoga, da kao tren prođe sreća bezbožnička.
6
Pa ako stasom i do neba naraste, ako mu se glava dotakne oblaka,
7
poput utvare on zauvijek nestaje; koji ga vidješe kažu: 'Gdje je sad on?'
8
Kao san bez traga on se rasplinjuje, nestaje ga kao priviđenja noćnog.
9
Nijedno ga oko više gledat neće, niti će ga mjesto njegovo vidjeti
10
Njegovu će djecu gonit' siromasi: rukama će svojim vraćati oteto.
11
Kosti su njegove bujale mladošću; gle, zajedno s njome pokošen je sada.
12
Zlo bijaše slatko njegovim ustima te ga je pod svojim jezikom skrivao;
13
sladio se pazeć' da ga ne proguta i pod nepcem svojim zadržavao ga.
14
Ali hrana ta mu trune u utrobi, otrovom zmijskim u crijevima postaje.
15
Blago progutano mora izbljuvati. Bog će ga istjerat' njemu iz utrobe.
16
Iz zmijine glave otrov je sisao: sada umire od jezika gujina.
17
Potoke ulja on gledat' više neće, ni vidjet' gdje rijekom med i mlijeko teku.
18
Vratit će dobitak ne okusivši ga, neće uživat' u plodu trgovine.
19
Jer je sirotinju gnjeo i tlačio, otimao kuće koje ne sazida,
20
jer ne bješe kraja požudi njegovoj, njegova ga blaga neće izbaviti.
21
Jer mu proždrljivost ništa ne poštedi, ni sreća njegova dugo trajat neće.
22
Sred izobilja u škripcu će se naći, svom će snagom na nj se oboriti bijeda.
23
I dok hranom bude trbuh svoj punio, Bog će na nj pustiti jarost svoga gnjeva, sasut' dažd strelica na meso njegovo.
24
Ako i izmakne gvozdenom oružju, luk će mjedeni njega prostrijeliti.
25
Strijelu bi izvuk'o, al' mu probi leđa, a šiljak blistavi viri mu iz žuči. Kamo god krenuo, strepnje ga vrebaju,
26
na njega tmine sve tajom očekuju. Vatra ga ništi, ni od kog zapaljena, i proždire sve pod njegovim šatorom.
27
Gle, nebo krivicu njegovu otkriva i čitava zemlja na njega se diže.
28
Njegovu će kuću raznijeti poplava, otplaviti je u dan Božje jarosti.
29
Takvu sudbinu Bog priprema zlikovcu i takvu baštinu on mu dosuđuje.”
Jób
Chapitre 20
1
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.