Comparer
Jobu 19
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 19
1
Job progovori i reče:
2
“TÓa dokle ćete mučit' dušu moju, dokle ćete me riječima satirat'?
3
Već deseti put pogrdiste mene i stid vas nije što me zlostavljate.
4
Pa ako sam zastranio doista, na meni moja zabluda ostaje.
5
Mislite li da ste me nadjačali i krivnju moju da ste dokazali?
6
Znajte: Bog je to mene pritisnuo i svojom me je on stegnuo mrežom.
7
Vičem: 'Nasilje!' - nema odgovora; vapijem - ali za me pravde nema.
8
Sa svih strana put mi je zagradio, sve staze moje u tminu zavio.
9
Slavu je moju sa mene skinuo, sa moje glave strgnuo je krunu.
10
Podsijeca me odasvud te nestajem; k'o drvo, nadu mi je iščupao.
11
Raspalio se gnjev njegov na mene i svojim me drži neprijateljem.
12
U bojnom redu pristižu mu čete, putove proti meni nasipaju, odasvud moj opkoljavaju šator.
13
Od mene su se udaljila braća, otuđili se moji poznanici.
14
Nestade bližnjih mojih i znanaca, gosti doma mog zaboraviše me.
15
Sluškinjama sam svojim kao stranac, neznanac sam u njihovim očima.
16
Slugu zovnem, a on ne odgovara i za milost ga moram zaklinjati.
17
Mojoj je ženi dah moj omrznuo, gadim se djeci vlastite utrobe.
18
I deranima na prezir tek služim, ako se dignem, rugaju se meni.
19
Pouzdanicima sam svojim mrzak, protiv mene su oni koje ljubljah.
20
Kosti mi se za kožu prilijepiše, osta mi jedva koža oko zuba.
21
Smilujte mi se, prijatelji moji, jer Božja me je ruka udarila.
22
Zašto da me k'o Bog sam progonite, zar se niste moga nasitili mesa?
23
O, kad bi se riječi moje zapisale i kad bi se u mjed tvrdu urezale;
24
kad bi se željeznim dlijetom i olovom u spomen vječan u stijenu uklesale!
25
Ja znadem dobro: moj Izbavitelj živi i posljednji će on nad zemljom ustati.
26
A kad se probudim, k sebi će me dići: iz svoje ću puti tad vidjeti Boga.
27
Njega ja ću kao svojega gledati, i očima mojim neće biti stranac: za njime srce mi čezne u grudima.
28
Kad kažete: 'Kako ćemo ga goniti? Koji ćemo razlog protiv njega naći?',
29
mača tad se bojte: grijehu mač je kazna. Saznat ćete tada da imade suda!”
Jób
Chapitre 19
1
Tedy odpověděv Job, řekl:
2
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.