Comparer
Jobu 23
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 23
1
Job progovori i reče:
2
“Zar mi je i danas tužaljka buntovna? Teška mu ruka iz mene vapaj budi:
3
o, kada bih znao kako ću ga naći, do njegova kako doprijeti prijestolja,
4
pred njim parnicu bih svoju razložio, iz mojih bi usta navrli dokazi.
5
Rad bih znati što bi meni odvratio i razumjeti riječ što bi je rekao!
6
Zar mu treba snage velike za raspru? Ne, dosta bi bilo da me on sasluša.
7
U protivniku bi vidio pravedna, i parnica moja tad bi pobijedila.
8
Na istok krenem li, naći ga ne mogu; pođem li na zapad, ne razabirem ga.
9
Ištem na sjeveru, al' ga ne opažam; nevidljiv je ako se k jugu okrenem.
10
Pa ipak, on dobro zna put kojim kročim! Neka me kuša: čist k'o zlato ću izići!
11
Noga mi se stopa njegovih držala, putem sam njegovim išao ne skrećuć';
12
slušao sam nalog njegovih usana, pohranih mu riječi u grudima svojim.
13
Al' htjedne li štogod, tko će ga odvratit'? Što zaželi dušom, to će ispuniti.
14
Izvršit će što je dosudio meni, kao i sve drugo što je odlučio!
15
Zbog toga pred njime sav ustravljen ja sam, i što više mislim, jače strah me hvata.
16
U komade Bog mi je srce smrvio, užasom me svega prožeo Svesilni,
17
premda nisam ni u tminama propao, ni u mraku što je lice moje zastro.
Jób
Chapitre 23
1
Tedy odpověděl Job a řekl:
2
Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
3
Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
4
Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
5
Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
6
Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7
Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8
Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
9
By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10
Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
11
Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
12
Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
13
On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
14
A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
15
Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
16
Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
17
Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.