Comparer
Jobu 24
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 24
1
Zašto Svesilni ne promatra vremena, a dane njegove ne vide mu vjernici?
2
Bezbožnici pomiču granice, otimaju stado i pasu ga.
3
Sirotama odvode magarca, udovi u zalog vola dižu.
4
Siromahe tjeraju sa puta; skrivaju se ubogari zemlje.
5
K'o magarci divlji u pustinji zarana idu da plijen ugrabe: pustinja im hrani mališane.
6
Po tuđem polju oni pabirče, paljetkuju vinograd opakog.
7
Goli noće, nemaju haljine, ni pokrivača protiv studeni.
8
Oni kisnu na planinskom pljusku; bez skloništa uz hrid se zbijaju.
9
Otkidaju od sise sirotu, ubogom u zalog dijete grabe.
10
Goli hode, nemaju haljina; izgladnjeli, tuđe snoplje nose.
11
Oni mlina za ulje nemaju; ožednjeli, gaze u kacama.
12
Samrtnici hropću iz gradova, ranjenici u pomoć zazivlju. Al' na sve to Bog se oglušuje.
13
Ima onih koji mrze svjetlost: ne priznaju njezinih putova niti se staza drže njezinih.
14
Za mraka se diže ubojica, kolje ubogog i siromaha. U gluhoj se noći lopov skiće [16a] i u tmini provaljuje kuće.
15
Sumrak žudi oko preljubnika: 'Nitko me vidjet neće', kaže on i zastire velom svoje lice.
16
[16b]Za vidjela oni se skrivaju, oni neće da za svjetlost znaju.
17
Zora im je kao sjena smrtna: kad zarudi, silan strah ih hvata.
18
Prije nego svane, on već hitro bježi kloneći se puta preko vinograda. Njegova su dobra prokleta u zemlji.
19
K'o što vrućina i žega snijeg upija, tako i Podzemlje proždire grešnike.
20
Zaboravilo ga krilo što ga rodi, ime se njegovo više ne spominje: poput stabla zgromljena je opačina.
21
Ženu nerotkinju on je zlostavljao, udovici nije učinio dobra.
22
Al' Onaj što snažno hvata nasilnike, ustaje, a njima sva se nada gasi.
23
Dade mu sigurnost, i on se pouzda; okom je njegove nadzirao staze.
24
Dignu se za kratko, a onda nestanu, ruše se i kao svi drugi istrunu, posječeni kao glave klasovima.”
25
Nije li tako? Tko će me u laž utjerat'? Tko moje riječi poništiti može?”
Jób
Chapitre 24
1
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?