Comparer
Jobu 27
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 27
1
Job nastavi svoju besjedu i reče:
2
“Živoga mi Boga što mi pravdu krati i Svesilnog koji dušu mi zagorča:
3
sve dok duha moga bude još u meni, dok mi dah Božji u nosnicama bude,
4
usne moje neće izustiti zloću niti će laž kakva doći na moj jezik.
5
Daleko od mene da vam dadem pravo, nedužnost svoju do zadnjeg daha branim.
6
Pravde svoje ja se držim, ne puštam je; zbog mojih me dana srce korit' neće.
7
Neka mi dušmana kob opakog snađe, a mog protivnika udes bezbožnikov!
8
Čemu se nadati može kad vapije i kada uzdiže k Bogu dušu svoju?
9
Hoće li čuti Bog njegove krikove kada se na njega obori nevolja?
10
Zar će se radovat' on u Svesilnome, zar će Boga svakog časa zazivati?
11
Ali Božju ruku ja ću vam pokazat' i neću vam sakrit namjere Svesilnog.
12
Eto, sve ste sami mogli to vidjeti, što se onda u ispraznosti gubite?”
13
“Ovu sudbu Bog dosuđuje opakom, ovo baštini silnik od Svemogućeg.
14
Ima li sinova mnogo, mač ih čeka, a porod mu neće imat' dosta kruha.
15
Smrt će sahranit' preživjele njegove i udovice ih oplakivat neće.
16
Ako i srebra k'o praha nagomila, ako i nakupi haljina k'o blata,
17
nek' ih skuplja, odjenut će ih pravednik, ljudi će nedužni podijeliti srebro.
18
Od paučine je kuću sagradio, kolibicu kakvu sebi diže čuvar:
19
bogat je legao, al' po posljednji put; kad oči otvori, ničeg više nema.
20
Usred bijela dana strava ga spopada, noću ga oluja zgrabi i odnese.
21
Istočni ga vjetar digne i odvuče, daleko ga baca od njegova mjesta.
22
Bez milosti njime vitla on posvuda, dok mu ovaj kuša umaći iz ruke.
23
Rukama plješću nad njegovom propašću i zvižde na njega kamo god došao.
Jób
Chapitre 27
1
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.