Comparer
Jobu 31
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 31
1
Sa svojim očima savez sam sklopio da pogledat neću nijednu djevicu.
2
A što mi je Bog odozgo dosudio, kakva mi je baština od Svesilnoga?
3
TÓa nije li nesreća za opakoga, a nevolja za one koji zlo čine?
4
Ne proniče li on sve moje putove, ne prebraja li on sve moje korake?
5
Zar sam ikad u društvu laži hodio, zar mi je noga k prijevari hitjela?
6
Nek' me na ispravnoj mjeri Bog izmjeri pa će uvidjeti neporočnost moju!
7
Ako mi je korak s puta kad zašao, ako mi se srce za okom povelo, ako mi je ljaga ruke okaljala,
8
neka drugi jede što sam posijao, neka sve moje iskorijene izdanke!
9
Ako mi zavede srce žena neka, ako za vratima svog bližnjeg kad vrebah,
10
neka moja žena drugom mlin okreće, neka s drugim svoju podijeli postelju!
11
Djelo bestidno time bih počinio, zločin kojem pravda treba da presudi,
12
užego vatru što žeže do Propasti i što bi svu moju sažgala ljetinu.
13
Ako kada prezreh pravo sluge svoga il' služavke, sa mnom kad su se parbili,
14
što ću učiniti kada Bog ustane? Što ću odvratit' kad račun zatraži?
15
Zar nas oba on ne stvori u utrobi i jednako sazda u krilu majčinu?
16
Ogluših li se na molbe siromaha ili rasplakah oči udovičine?
17
Jesam li kada sam svoj jeo zalogaj a da ga nisam sa sirotom dijelio?
18
TÓa od mladosti k'o otac sam mu bio, vodio sam ga od krila materina!
19
Zar sam beskućnika vidio bez odjeće ili siromaha kog bez pokrivača
20
a da mu bedra ne blagosloviše mene kad se runom mojih ovaca ogrija?
21
Ako sam ruku na nevina podigao znajuć' da mi je na vratima branitelj,
22
nek' se rame moje od pleća odvali i neka mi ruka od lakta otpadne!
23
Jer strahote Božje na mene bi pale, njegovu ne bih odolio veličanstvu.
24
Zar sam u zlato pouzdanje stavio i rekao zlatu: 'Sigurnosti moja!'
25
Zar sam se veliku blagu radovao, bogatstvima koja su mi stekle ruke?
26
Zar se, gledajući sunce kako blista i kako mjesec sjajni nebom putuje,
27
moje srce dalo potajno zavesti da bih rukom njima poljubac poslao?
28
Grijeh bi to bio što za sudom vapije, jer Boga višnjega bih se odrekao.
29
Zar se obradovah nevolji dušmana i likovah kad ga je zlo zadesilo,
30
ja koji ne dadoh griješiti jeziku, proklinjući ga i želeći da umre?
31
Ne govorahu li ljudi mog šatora: 'TÓa koga nije on mesom nasitio'?
32
Nikad nije stranac vani noćivao, putniku sam svoja otvarao vrata.
33
Zar sam grijehe svoje ljudima tajio, zar sam u grudima skrivao krivicu
34
jer sam se plašio govorkanja mnoštva i strahovao od prezira plemenskog te sam mučao ne prelazeć' svoga praga?
35
O, kad bi koga bilo da mene sasluša! Posljednju sam svoju riječ ja izrekao: na Svesilnom je sad da mi odgovori! Nek' mi optužnicu napiše protivnik,
36
i ja ću je nosit' na svome ramenu, čelo ću njome k'o krunom uresit'.
37
Dat ću mu račun o svojim koracima i poput kneza pred njega ću stupiti.”
38
Ako je na me zemlja moja vikala, ako su s njom brazde njezine plakale;
39
ako sam plodove jeo ne plativši i ako sam joj ojadio ratare,
40
[40a] neka mjesto žita po njoj niče korov, a mjesto ječma nek' posvud kukolj raste! [40b] Konac riječi Jobovih.
Jób
Chapitre 31
1
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
41
Skonávají se slova Jobova.