Comparer
Jobu 32
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 32
1
Ona tri čovjeka prestadoše Jobu odgovarati, jer je on sebe smatrao nevinim.
2
Nato se rasrdi Elihu, sin Barakeelov, iz Buza, od plemena Ramova: planu gnjevom na Joba zato što je sebe držao pravednim pred Bogom;
3
a planu gnjevom i na tri njegova prijatelja jer nisu više našli ništa što bi odgovorili te su tako Boga osudili.
4
Dok su oni govorili s Jobom, Elihu je šutio, jer su oni bili stariji od njega.
5
Ali kad vidje da ona tri čovjeka nisu više imala odgovora u ustima, planu od srdžbe.
6
I progovorivši, Elihu, sin Barakeelov, iz Buza, reče: “Po godinama svojim još mlad sam ja, a u duboku vi ste ušli starost; bojažljivo se zato ja ustezah znanje svoje pokazati pred vama.
7
Mišljah u sebi: 'Govorit će starost, mnoge godine pokazat će mudrost.'
8
Uistinu, dah neki u ljudima, duh Svesilnog mudrim čini čovjeka.
9
Dob poodmakla ne daje mudrosti a niti starost pravednosti uči.
10
Zato vas molim, poslušajte mene da vam i ja znanje svoje izložim.
11
S pažnjom sam vaše besjede pratio i razloge sam vaše saslušao dok ste tražili što ćete kazati.
12
Na vama moja sva bijaše pažnja, al' ne bi nikog da Joba pobije ni da mu od vas tko riječ opovrgne.
13
Nemojte reći: 'Na mudrost smo naišli! Bog će ga pobit jer čovjek ne može.'
14
Nije meni on besjedu upravio: odvratit mu neću vašim riječima.
15
Poraženi, otpovrgnut ne mogu, riječi zapeše u grlu njihovu.
16
Čekao sam! Al', gle, oni ne zbore. Umukoše, ni riječ više da kažu!
17
Na meni je da progovorim sada, znanje ću svoje i ja izložiti.
18
Riječi mnoge u meni naviru dok iznutra moj duh mene nagoni.
19
Gle, nutrina mi je k'o mošt zatvoren, k'o nova će se raspući mješina.
20
Da mi odlane, govorit ću stoga, otvorit ću usne i odvratit' vama.
21
Nijednoj strani priklonit se neću niti laskat ja namjeravam kome.
22
Laskati ja ne umijem nikako, jer smjesta bi me Tvorac moj smaknuo.
Jób
Chapitre 32
1
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.