Comparer
Jobu 34
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 34
1
Elihu nastavi svoju besjedu i reče:
2
“I vi, mudraci, čujte što ću reći, vi, ljudi umni, poslušajte mene,
3
jer uši nam prosuđuju besjede isto kao što nepce hranu kuša.
4
Zajedno ispitajmo što je pravo i razmislimo skupa što je dobro.
5
Job je utvrdio: 'Ja sam pravedan, ali Bog meni pravdu uskraćuje.
6
U pravu sam, a lašcem prave mene, nasmrt prostrijeljen, a bez krivnje svoje!'
7
Zar gdje čovjeka ima poput Joba koji porugu pije kao vodu,
8
sa zlikovcima koji skupa hodi i s opakima isti dijeli put?
9
On tvrdi: 'Kakva korist je čovjeku od tog što Bogu ugoditi želi?'
10
Stoga me čujte, vi ljudi pametni! Od Boga zlo je veoma daleko i nepravednost od Svemogućega,
11
te on čovjeku plaća po djelima, daje svakom po njegovu vladanju.
12
Odista, Bog zla nikada ne čini, niti Svesilni kad izvrće pravo.
13
TÓa tko je njemu povjerio zemlju i vasioni svijet tko je stvorio?
14
Kad bi on dah svoj u se povukao, kad bi čitav svoj duh k sebi vratio,
15
sva bića bi odjednom izdahnula i u prah bi se pretvorio čovjek.
16
Ako razuma imaš, slušaj ovo, prikloni uho glasu riječi mojih.
17
Može li vladat' koji mrzi pravo? Najpravednijeg hoćeš li osudit'? -
18
Onog koji kaže kralju: 'Nitkove!' a odličniku govori: 'Zlikovče!'
19
Koji nije spram knezovima pristran i jednak mu je ubog i mogućnik, jer oni su djelo ruku njegovih?
20
Zaglave za tren, usred gluhe noći: komešaju se narodi, prolaze; ni od čije ruke moćni padaju.
21
Jer, on nadzire pute čovjekove, pazi nad svakim njegovim korakom.
22
Nema toga mraka niti crne tmine gdje bi se mogli zlikovci sakriti.
23
Bog nikome unaprijed ne kaže kada će na sud pred njega stupiti.
24
Bez saslušanja on satire jake i stavlja druge na njihovo mjesto.
25
TÓa odveć dobro poznaje im djela! Sred noći on ih obara i gazi.
26
Ćuškom ih bije zbog zloće njihove na mjestu gdje ih svi vidjeti mogu.
27
Jer prestadoše za njime hoditi, zanemariše putove njegove
28
goneć uboge da vape do njega i potlačene da k njemu leleču.
29
Al' miruje li, tko da njega gane? Zastre li lice, tko ga vidjet' može?
30
Nad pucima bdi k'o i nad čovjekom da ne zavlada tko narod zavodi.
31
Kada bezbožnik Bogu svome kaže: 'Zavedoše me, više griješit neću.
32
Ne uviđam li, ti me sad pouči, i ako sam kad nepravdu činio, ubuduće ja činiti je neću!'
33
Misliš da Bog mora njega kazniti, dok ti zamisli njegove prezireš? Al' kada ti odlučuješ, a ne ja, mudrost nam svoju istresi dÓe sada!
34
Svi ljudi umni sa mnom će se složit' i svatko razuman koji čuje mene:
35
Nepromišljeno Job je govorio, u riječima mu neima mudrosti.
36
Stoga, nek' se Job dokraja iskuša, jer odgovara poput zlikovaca;
37
a svom grijehu još pobunu domeće, među nama on plješće dlanovima i hule svoje na Boga gomila.”
Jób
Chapitre 34
1
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.