Comparer
Jobu 39
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 39
1
Znaš li kako se legu divokoze? Vidje li kako se mlade košute?
2
Izbroji li koliko nose mjeseci, znaš li u koje doba se omlade?
3
Sagnuvši se, polegu lanad svoju i breme usred pustinje odlažu,
4
a kad im porod ojača, poraste, ostave ga i ne vraćaju mu se.
5
Tko dade divljem magarcu slobodu i tko to oglav skinu njemu s glave?
6
U zavičaj mu dadoh ja pustinju i polja slana da ondje živuje.
7
Buci gradova on se podruguje i ne sluša goničevih povika.
8
Luta brdima, svojim pašnjacima, u potrazi za zeleni svakakvom.
9
Možeš li slugom učinit' bivola, zadržat' ga noć jednu za jaslama?
10
Možeš li njega za brazdu prikovat' da ralo vuče po docima tvojim?
11
Možeš li se osloniti na njega jer je njegova snaga prevelika i prepustit' mu težak svoj posao?
12
Misliš li tebi da će se vratiti i na gumno ti dotjerati žito?
13
Krilima svojim noj trepće radosno, iako krila oskudnih i perja.
14
On svoja jaja na zemlji ostavlja, povjerava ih pijesku da ih grije,
15
ne mareć' što ih zgazit' može noga ili nekakva divlja zvijer zgnječiti.
16
S nojićima k'o s tuđima postupa; što mu je trud zaludu, on ne mari.
17
Jer Bog je njega lišio pameti, nije mu dao nikakva razbora.
18
Ali kada na let krila raširi, tada se ruga konju i konjaniku.
19
Zar si ti konja obdario snagom zar si mu ti vrat grivom ukrasio?
20
Zar ti činiš da skače k'o skakavac, da u strah svakog nagoni hrzanjem?
21
Kopitom zemlju veselo raskapa, neustrašivo srlja na oružje.
22
Strahu se ruga, ničeg se ne boji, ni pred mačem uzmaknuti neće.
23
Na sapima mu zvekeće tobolac, koplje sijeva i ubojna sulica.
24
Bijesan i nestrpljiv guta prostore; kad rog zasvira, tko će ga zadržat':
25
na svaki zvuk roga on zarže: Ha! Izdaleka on ljuti boj već njuši, viku bojnu i poklič vojskovođa.
26
Zar po promislu tvojem lijeće soko i prema jugu krila svoja širi?
27
Zar se na nalog tvoj diže orao i vrh timora gnijezdo sebi vije?
28
Na litici on stanuje i noćÄi, na grebenima vrleti visokih.
29
Odatle na plijen netremice vreba, oči njegove vide nadaleko.
30
Krvlju se hrane njegovi orlići; gdje je ubijenih, tamo je i on.”
Jób
Chapitre 39
1
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
31
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
32
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
33
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
34
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
35
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.