Comparer
Jobu 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 4
1
Tad prozbori Elifaz Temanac i reče:
2
“Možeš li podnijeti da ti progovorim? Ali tko se može uzdržat' od riječi!
3
Eto, mnoge ljude ti si poučio, okrijepio si iznemogle mišice;
4
riječju svojom klonule si pridizao, ojačavao si koljena klecava.
5
A kad tebe stiže, klonuo si duhom, na tebe kad pade, čitav si se smeo!
6
Zar pobožnost tvoja nadu ti ne daje, neporočnost tvoja životu ufanje?
7
TÓa sjeti se: nevin - propade li kada? Kada su zatrti bili pravednici?
8
Iz iskustva zborim: nesrećom tko ore i nevolju sije, nju će i požeti.
9
Od daha Božjega oni pogibaju, na gnjevni mu disaj nestaju sa zemlje.
10
Rika lavlja, urlik leopardov krše se k'o zubi u lavića.
11
Lav ugiba jer mu nesta plijena, rasuli se mladi lavičini.
12
Tajna riječ se meni objavila, šapat njen je uho moje čulo.
13
Noću, kada snovi duh obuzmu i san dubok kad na ljude pada,
14
strah i trepet mene su svladali, kosti moje žestoko se stresle.
15
Dah mi neki preko lica prođe, digoše se dlake na mom tijelu.
16
Stajao je netko - lica mu ne poznah - ali likom bješe pred očima mojim. Posvuda tišina; uto začuh šapat:
17
'Zar je smrtnik koji pred Bogom pravedan? Zar je čovjek čist pred svojim Stvoriteljem?
18
Ni slugama svojim više ne vjeruje, i anđele svoje za grijeh okrivljuje -
19
kako ne bi onda goste stanova glinenih kojima je temelj u prahu zemaljskom. Gle, kao moljce njih sveudilj satiru:
20
od jutra do mraka u prah pretvore, nestaju zasvagda - nitko i ne vidi.
21
Iščupan je kolčić njihova šatora, pogibaju skoro, mudrost ne spoznavši.'
Jób
Chapitre 4
1
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.