Comparer
Jobu 41
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 41
1
Zalud je nadu u njega gojiti, na pogled njegov čovjek već pogiba.
2
Junaka nema da njega razdraži, tko će mu se u lice suprotstavit'?
3
Tko se sukobi s njim i živ ostade? Pod nebesima tog čovjeka nema!
4
Prešutjet neću njegove udove, ni silnu snagu, ni ljepotu stasa.
5
Tko mu smije razodjenut' odjeću, tko li kroz dvostruk prodrijeti mu oklop?
6
Tko će mu ralje rastvorit' dvokrilne kad strah vlada oko zubi njegovih?
7
Hrbat mu je od ljuskavih štitova, zapečaćenih pečatom kamenim.
8
Jedni uz druge tako se sljubiše da među njima dah ne bi prošao.
9
Tako su čvrsto slijepljeni zajedno: priljubljeni, razdvojit' se ne mogu.
10
Kad kihne, svjetlost iz njega zapršti, poput zorinih vjeđa oči su mu.
11
Zublje plamsaju iz njegovih ralja, iskre ognjene iz njih se prosiplju.
12
Iz nozdrva mu sukljaju dimovi kao iz kotla što kipi na vatri.
13
Dah bi njegov zapalio ugljevlje, jer mu iz ralja plamenovi suču.
14
U šiji leži sva snaga njegova, a ispred njega užas se prostire.
15
Kad se ispravi, zastrepe valovi i prema morskoj uzmiču pučini.
16
Poput pećine srce mu je tvrdo, poput mlinskoga kamena otporno.
17
Pregibi tusta mesa srasli su mu, čvrsti su kao da su saliveni.
18
Zgodi li ga mač, od njeg se odbije, tako i koplje, sulica i strijela.
19
Poput slame je za njega željezo, mjed je k'o drvo iscrvotočeno.
20
On ne uzmiče od strelice s luka, stijenje iz praćke na nj k'o pljeva pada.
21
K'o slamčica je toljaga za njega, koplju se smije kad zazviždi nad njim.
22
Crepovlje oštro ima na trbuhu i blato njime ore k'o drljačom.
23
Pod njim vrtlog sav k'o lonac uskipi, uspjeni more k'o pomast u kotlu.
24
Za sobom svijetlu ostavlja on brazdu, regbi, bijelo runo bezdan prekriva.
25
Ništa slično na zemlji ne postoji i niti je tko tako neustrašiv.
26
I na najviše on s visoka gleda, kralj je svakome, i najponosnijim.”
Jób
Chapitre 41
1
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
2
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
3
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
4
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
5
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
6
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
7
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
8
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
9
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
10
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
11
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
12
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
13
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
14
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
15
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
16
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
17
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
18
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
19
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
20
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
21
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
22
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
23
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
24
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
25
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.