Comparer
Jobu 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 6
1
A Job progovori i reče:
2
“O, kad bi se jad moj izmjeriti mog'o, a nevolje moje stavit' na tezulju!
3
Teže one jesu od sveg pijeska morskog, i stoga mi riječi zastraniti znaju.
4
Strijele Svesilnoga u mojem su mesu, ljuti otrov njihov ispija mi dušu, Božje se strahote oborile na me.
5
TÓa, kraj svježe trave njače li magarac, muče li goveče kraj punih jasala?
6
Zar hranu bljutavu jedemo bez soli? Zar kakove slasti ima u bjelancu?
7
Al' ono što mi se gadilo dotaći, to mi je sada sva hrana u bolesti.
8
O, da bi se molba moja uslišala, da mi Bog ispuni ono čem se nadam!
9
O, kada bi me Bog uništiti htio, kada bi mahnuo rukom da me satre!
10
Za mene bi prava utjeha to bila, klicati bih mog'o u mukama teškim što se ne protivljah odluci Svetoga.
11
Zar snage imam da mogu čekati? Radi kakve svrhe da ja duže živim?
12
Zar je snaga moja k'o snaga kamena, zar je tijelo moje od mjedi liveno?
13
Na što se u sebi osloniti mogu? Zar mi svaka pomoć nije uskraćena?
14
Tko odbija milost bližnjemu svojemu, prezreo je strah od Boga Svesilnoga.
15
Kao potok me iznevjeriše braća, kao bujice zimske svoje korito.
16
Od leda mutne vode im se nadimlju, 'bujaju od snijega što se topit' stao;
17
al u doba sušno naskoro presahnu, od žege ishlape tada iz korita.
18
Karavane zbog njih skreću sa putova, u pustinju zađu i u njoj se gube.
19
Karavane temske očima ih traže, putnici iz Šebe nadaju se njima.
20
A kad do njih dođu, nađu se u čudu, jer su se u nadi svojoj prevarili.
21
U ovom ste času i vi meni takvi: vidjeste strahotu pa se preplašiste.
22
Rekoh li vam možda: 'Darujte mi štogod, poklonite nešto od svojega blaga;
23
iz šake dušmanske izbavite mene, oslobodite me silnikova jarma?'
24
Vi me poučite, pa ću ušutjeti, u čem je moj prijestup, pokažite meni.
25
O, kako su snažne besjede iskrene! Al' kamo to vaši smjeraju prijekori?
26
Mislite li možda prekoriti riječi? TÓa u vjetar ide govor očajnikov!
27
Nad sirotom kocku zar biste bacali i sa prijateljem trgovali svojim?
28
U oči me sada dobro pogledajte, paz'te neću li vam slagati u lice.
29
Povucite riječ! Kakve li nepravde! Povucite riječ, neporočan ja sam!
30
Zar pakosti ima na usnama mojim? Zar nesreću svaku okusio nisam?
Jób
Chapitre 6
1
Odpovídaje pak Job, řekl:
2
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?