Comparer
Jobu 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 7
1
Nije l' vojska život čovjekov na zemlji? Ne provodi l' dane poput najamnika?
2
Kao što trudan rob za hladom žudi, poput nadničara štono plaću čeka,
3
mjeseci jada tako me zapadoše i noći su mučne meni dosuđene.
4
Liježuć' mislim svagda: 'Kada ću ustati?' A dižuć se: 'Kada večer dočekati!' I tako se kinjim sve dok se ne smrkne.
5
PÓut moju crvi i blato odjenuše, koža na meni puca i raščinja se.
6
Dani moji brže od čunka prođoše, promakoše hitro bez ikakve nade.
7
Spomeni se: život moj je samo lahor i oči mi neće više vidjet' sreće!
8
Prijateljsko oko neće me gledati; pogled svoj u mene upro si te sahnem.
9
Kao što se oblak gubi i raspline, tko u Šeol siđe, više ne izlazi.
10
Domu svome natrag ne vraća se nikad, njegovo ga mjesto više ne poznaje.
11
Ustima ja svojim stoga branit' neću, u tjeskobi duha govorit ću sada, u gorčini duše ja ću zajecati.
12
Zar sam more ili neman morska, pa si stražu nada mnom stavio?
13
Kažem li: 'Na logu ću se smirit', ležaj će mi olakšati muke',
14
snovima me prestravljuješ tada, prepadaš me viđenjima mučnim.
15
Kamo sreće da mi se zadavit'! Smrt mi je od patnja mojih draža.
16
Ja ginem i vječno živjet neću; pusti me, tek dah su dani moji!
17
Što je čovjek da ga toliko ti cijeniš, da je srcu tvojem tako prirastao
18
i svakoga jutra da njega pohodiš i svakoga trena da ga iskušavaš?
19
Kada ćeš svoj pogled skinuti sa mene i dati mi barem pljuvačku progutat'?
20
Ako sam zgriješio, što učinih tebi, o ti koji pomno nadzireš čovjeka? Zašto si k'o metu mene ti uzeo, zbog čega sam tebi na teret postao?
21
Zar prijestupa moga ne možeš podnijeti i ne možeš prijeći preko krivnje moje? Jer, malo će proći i u prah ću leći, ti ćeš me tražiti, al' me biti neće.”
Jób
Chapitre 7
1
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2
Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3
Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4
Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5
Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6
Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7
Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8
Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
9
Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
10
Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11
Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13
Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14
Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15
Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17
Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18
A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19
Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20
Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21
Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.