Comparer
Luki 18
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Luki
Chapitre 18
1
Kaza im i prispodobu kako valja svagda moliti i nikada ne sustati:
2
“U nekom gradu bio sudac. Boga se nije bojao, za ljude nije mario.
3
U tom gradu bijaše i neka udovica. Dolazila k njemu i molila: 'Obrani me od mog tužitelja!'
4
No on ne htjede zadugo. Napokon reče u sebi: 'Iako se Boga ne bojim nit za ljude marim, ipak,
5
jer mi udovica ova dodijava, obranit ću je da vječno ne dolazi mučiti me.'”
6
Nato reče Gospodin: “Čujte što govori nepravedni sudac!
7
Neće li onda Bog obraniti svoje izabrane koji dan i noć vape k njemu sve ako i odgađa stvar njihovu?
8
Kažem vam, ustat će žurno na njihovu obranu. Ali kad Sin Čovječji dođe, hoće li naći vjere na zemlji?”
9
Nekima pak koji se pouzdavahu u sebe da su pravednici, a druge potcjenjivahu, reče zatim ovu prispodobu:
10
“Dva čovjeka uziđoše u Hram pomoliti se: jedan farizej, drugi carinik.
11
Farizej se uspravan ovako u sebi molio: 'Bože, hvala ti što nisam kao ostali ljudi: grabežljivci, nepravednici, preljubnici ili - kao ovaj carinik.'
12
Postim dvaput u tjednu, dajem desetinu od svega što steknem.'
13
A carinik, stojeći izdaleka, ne usudi se ni očiju podignuti k nebu, nego se udaraše u prsa govoreći: 'Bože milostiv budi meni grešniku!'
14
Kažem vam: ovaj siđe opravdan kući svojoj, a ne onaj! Svaki koji se uzvisuje, bit će ponižen; a koji se ponizuje, bit će uzvišen.”
15
A donosili mu i dojenčad da ih se dotakne. Vidjevši to, učenici im branili.
16
A Isus ih dozva i reče: “Pustite dječicu neka dolaze k meni i ne priječite im jer takvih je kraljevstvo Božje.”
17
“Zaista, kažem vam, tko ne primi kraljevstva Božjega kao dijete, ne, u nj neće ući.”
18
I upita ga neki uglednik: “Učitelju dobri, što mi je činiti da baštinim život vječni?”
19
Reče mu Isus: “Što me zoveš dobrim? Nitko nije dobar, doli Bog jedini.
20
Zapovijedi znaš: Ne čini preljuba! Ne ubij! Ne ukradi! Ne svjedoči lažno! Poštuj oca svoga i majku!”
21
A onaj će: “Sve sam to čuvao od mladosti.”
22
Čuvši to, Isus mu reče: “Još ti jedno preostaje: sve što imaš prodaj i razdaj siromasima pa ćeš imati blago na nebu. A onda dođi i idi za mnom.”
23
Kad je on to čuo, ražalosti se jer bijaše silno bogat.
24
Vidjevši ga, reče Isus: “Kako li je teško imućnicima u kraljevstvo Božje!
25
Lakše je devi kroz uši iglene nego bogatašu u kraljevstvo Božje.”
26
Koji su to čuli, rekoše: “Pa tko se onda može spasiti?”
27
A on će: “Što je nemoguće ljudima, moguće je Bogu.”
28
Nato reče Petar: “Evo, mi ostavismo svoje i pođosmo za tobom.”
29
Isus će im: “Zaista, kažem vam, nema ga tko bi ostavio kuću, ili ženu, ili braću, ili roditelje, ili djecu poradi kraljevstva Božjega,
30
a da ne bi primio mnogostruko već u ovom vremenu, i u budućem vijeku život vječni.”
31
I uzevši sa sobom dvanaestoricu, reče im: “Evo uzlazimo u Jeruzalem i na Sinu Čovječjem ispunit će se sve što su napisali proroci:
32
doista, bit će predan poganima, izrugan, zlostavljan i popljuvan;
33
i pošto ga izbičuju, ubit će ga, ali on će treći dan ustati.”
34
No oni ništa od toga ne razumješe. Te im riječi bijahu skrivene i ne shvaćahu što bijaše rečeno.
35
A kad se približavao Jerihonu, neki slijepac sjedio kraj puta i prosio.
36
Čuvši gdje mnoštvo prolazi, raspitivao se što je to.
37
Rekoše mu: “Isus Nazarećanin prolazi.”
38
Tada povika: “Isuse, Sine Davidov, smiluj mi se!”
39
Oni ga sprijeda ušutkivali, ali on je još jače vikao: “Sine Davidov, smiluj mi se!”
40
Isus se zaustavi i zapovjedi da ga dovedu k njemu. Kad se on približi, upita ga:
41
“Što hoćeš da ti učinim?” A on će: “Gospodine, da progledam.”
42
Isus će mu: “Progledaj! Vjera te tvoja spasila.”
43
I umah progleda i uputi se za njim slaveći Boga. I sav narod koji to vidje dade hvalu Bogu.
Lukáš
Chapitre 18
1
Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2
Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
3
Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4
A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
5
Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6
I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
7
A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8
Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9
I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
10
Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
11
Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12
Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13
Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14
Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15
Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16
Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
18
I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
19
I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
20
Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21
On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22
Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
23
On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24
A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25
Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26
Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27
A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28
I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29
On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
30
Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
31
Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
32
Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
33
A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
34
Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35
I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
36
A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
37
I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38
I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39
A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
40
Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41
Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42
A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43
A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.