Comparer
Luki 20
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Luki
Chapitre 20
1
Jednog dana dok je naučavao narod u Hramu i naviještao evanđelje, ispriječe se glavari svećenički i pismoznanci sa starješinama
2
pa mu dobace: “Reci nam kojom vlašću to činiš ili tko ti dade tu vlast?”
3
On odgovori: “Upitat ću i ja vas. Recite mi:
4
krst Ivanov bijaše li od Neba ili od ljudi?”
5
A oni smišljahu među sobom: “Reknemo li 'od Neba', odvratit će 'Zašto mu ne povjerovaste?'
6
A reknemo li 'od ljudi', sav će nas narod kamenovati. Ta uvjeren je da je Ivan prorok.”
7
I odgovore da ne znaju odakle.
8
I Isus reče njima: “Ni ja vama neću kazati kojom vlašću ovo činim.”
9
Zatim uze narodu kazivati ovu prispodobu: “Čovjek posadi vinograd, iznajmi ga vinogradarima i otputova na dulje vrijeme.”
10
“Kada dođe doba, posla slugu vinogradarima da mu dadnu od uroda vinogradskoga. No vinogradari ga istukoše i otposlaše praznih ruku.
11
Nato on posla drugoga slugu. Ali oni i toga istukoše, izružiše i otposlaše praznih ruku.
12
Posla i trećega. A oni i njega izraniše i izbaciše.”
13
“Nato reče gospodar vinograda: 'Što da učinim? Poslat ću im sina svoga ljubljenoga. Njega će valjda poštovati.'
14
Ali kada ga vinogradari ugledaju, stanu među sobom umovati: 'Ovo je baštinik. Ubijmo ga da baština bude naša.'
15
Izbaciše ga iz vinograda i ubiše.” “Što će dakle učiniti s njima gospodar vinograda?
16
Doći će i pogubiti te vinogradare i dati vinograd drugima.” Koji ga slušahu rekoše: “Bože sačuvaj!”
17
A on ih ošinu pogledom i reče: “A što ono piše: Kamen što ga odbaciše graditelji postade kamen zaglavni?
18
Tko god padne na taj kamen, smrskat će se, a na koga on padne, satrt će ga.”
19
Pismoznanci i glavari svećenički gledahu da istog časa stave ruke na nj, ali se pobojaše naroda. Dobro razumješe da o njima kaza tu prispodobu.
20
Vrebajući na nj, poslaše uhode koji su se pravili pravednicima da ga uhvate u riječi pa da ga predaju oblasti i vlasti upraviteljevoj.
21
Upitaše ga dakle: “Učitelju, znamo da pravo zboriš i naučavaš te nisi pristran, nego po istini učiš putu Božjem.
22
Je li nam dopušteno dati porez caru ili nije?”
23
Proničući njihovu lukavost, reče im:
24
“Pokažite mi denar.” “Čiju ima sliku i natpis?”
25
A oni će: “Carevu.” On im reče: “Stoga dajte caru carevo, a Bogu Božje.”
26
I ne mogoše ga uhvatiti u riječi pred narodom, nego umuknuše zadivljeni njegovim odgovorom.
27
Pristupe mu neki od saduceja, koji niječu uskrsnuće. Upitaše ga:
28
“Učitelju! Mojsije nam napisa: Umre li bez djece čiji brat koji imaše ženu, neka njegov brat uzme tu ženu te podigne porod bratu svomu.
29
Bijaše tako sedmero braće. Prvi se oženi i umrije bez djece.
30
Drugi uze njegovu ženu,
31
onda treći; i tako redom sva sedmorica pomriješe ne ostavivši djece.
32
Naposljetku umrije i žena.
33
Kojemu će dakle od njih ta žena pripasti o uskrsnuću? Jer sedmorica su je imala za ženu.”
34
Reče im Isus: “Djeca se ovog svijeta žene i udaju.
35
No oni koji se nađoše dostojni onog svijeta i uskrsnuća od mrtvih niti se žene niti udaju.
36
Zaista, ni umrijeti više ne mogu: anđelima su jednaki i sinovi su Božji jer su sinovi uskrsnuća.”
37
“A da mrtvi ustaju, naznači i Mojsije kad u odlomku o grmu Gospodina zove Bogom Abrahamovim, Bogom Izakovim i Bogom Jakovljevim.
38
A nije on Bog mrtvih, nego živih. Ta svi njemu žive!”
39
Neki pismoznanci primijete: “Učitelju! Dobro si rekao!”
40
I nisu se više usuđivali upitati ga bilo što.
41
A on im reče: “Kako kažu da je Krist sin Davidov?
42
Ta sam David veli u Knjizi psalama: Reče Gospod Gospodinu mojemu: 'Sjedi mi zdesna
43
dok ne položim neprijatelje tvoje za podnožje nogama tvojim!'
44
David ga dakle naziva Gospodinom. Kako mu je onda sin?”
45
I pred svim narodom reče svojim učenicima:
46
“Čuvajte se pismoznanaca, koji rado hodaju u dugim haljinama, vole pozdrave na trgovima, prva sjedala u sinagogama i pročelja na gozbama,
47
proždiru kuće udovičke, još pod izlikom dugih molitava. Stići će ih to oštrija osuda.”
Lukáš
Chapitre 20
1
I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
2
I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
3
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
4
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
7
I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
8
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9
I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
10
A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
11
A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13
Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
14
Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
15
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
16
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17
A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
18
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19
I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20
Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21
I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23
Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24
Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
26
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
28
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30
I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
31
A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
32
Nejposléze po všech umřela i žena.
33
Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
35
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
36
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39
Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40
I neodvážili se jeho na nic více tázati.
41
On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
42
A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43
Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
44
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46
Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
47
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.