Comparer
Luki 24
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Luki
Chapitre 24
1
Prvoga dana u tjednu, veoma rano, dođoše one na grob s miomirisima što ih pripraviše.
2
Kamen nađoše otkotrljan od groba.
3
Uđoše, ali ne nađoše tijela Gospodina Isusa.
4
I dok su stajale zbunjene nad tim, gle, dva čovjeka u blistavoj odjeći stadoše do njih.
5
Zastrašene obore lica k zemlji, a oni će im: “Što tražite Živoga među mrtvima?
6
Nije ovdje, nego uskrsnu! Sjetite se kako vam je govorio dok je još bio u Galileji:
7
'Treba da Sin Čovječji bude predan u ruke grešnika, i raspet, i treći dan da ustane.'”
8
I sjetiše se one riječi njegovih,
9
vratiše se s groba te javiše sve to jedanaestorici i svima drugima.
10
A bile su to: Marija Magdalena, Ivana i Marija Jakovljeva. I ostale zajedno s njima govorahu to apostolima,
11
ali njima se te riječi pričiniše kao tlapnja, te im ne vjerovahu.
12
A Petar usta i potrča na grob. Sagnuvši se, opazi samo povoje. I vrati se kući čudeći se tome što se zbilo.
13
I gle, dvojica su od njih toga istog dana putovala u selo koje se zove Emaus, udaljeno od Jeruzalema šezdeset stadija.
14
Razgovarahu međusobno o svemu što se dogodilo.
15
I dok su tako razgovarali i raspravljali, približi im se Isus i pođe s njima.
16
Ali prepoznati ga - bijaše uskraćeno njihovim očima.
17
On ih upita: “Što to putem pretresate među sobom?” Oni se snuždeni zaustave
18
te mu jedan od njih, imenom Kleofa, odgovori: “Zar si ti jedini stranac u Jeruzalemu te ne znaš što se u njemu dogodilo ovih dana?”
19
A on će: “Što to?” Odgovore mu: “Pa ono s Isusom Nazarećaninom, koji bijaše prorok - silan na djelu i na riječi pred Bogom i svim narodom:
20
kako su ga glavari svećenički i vijećnici naši predali da bude osuđen na smrt te ga razapeli.
21
A mi se nadasmo da je on onaj koji ima otkupiti Izraela. Ali osim svega toga ovo je već treći dan što se to dogodilo.
22
A zbuniše nas i žene neke od naših: u praskozorje bijahu na grobu,
23
ali nisu našle njegova tijela pa dođoše te rekoše da su im se ukazali anđeli koji su rekli da je on živ.
24
Odoše nato i neki naši na grob i nađoše kako žene rekoše, ali njega ne vidješe.”
25
A on će im: “O bezumni i srca spora da vjerujete što god su proroci navijestili!
26
Nije li trebalo da Krist sve to pretrpi te uđe u svoju slavu?”
27
Počevši tada od Mojsija i svih proroka, protumači im što u svim Pismima ima o njemu.
28
Uto se približe selu kamo su išli, a on kao da htjede dalje.
29
No oni navaljivahu: “Ostani s nama jer zamalo će večer i dan je na izmaku!” I uniđe da ostane s njima.
30
Dok bijaše s njima za stolom, uze kruh, izreče blagoslov, razlomi te im davaše.
31
Uto im se otvore oči te ga prepoznaše, a on im iščeznu s očiju.
32
Tada rekoše jedan drugome: “Nije li gorjelo srce u nama dok nam je putem govorio, dok nam je otkrivao Pisma?”
33
U isti se čas digoše i vratiše u Jeruzalem. Nađoše okupljenu jedanaestoricu i one koji bijahu s njima.
34
Oni im rekoše: “Doista uskrsnu Gospodin i ukaza se Šimunu!”
35
Nato oni pripovjede ono s puta i kako ga prepoznaše u lomljenju kruha.
36
Dok su oni o tom razgovarali, stane Isus posred njih i reče im: “Mir vama!”
37
Oni, zbunjeni i prestrašeni, pomisliše da vide duha.
38
Reče im Isus: “Zašto se prepadoste? Zašto vam sumnje obuzimaju srce?
39
Pogledajte ruke moje i noge! Ta ja sam! Opipajte me i vidite jer duh tijela ni kostiju nema kao što vidite da ja imam.”
40
Rekavši to, pokaza im ruke i noge.
41
I dok oni od radosti još nisu vjerovali, nego se čudom čudili, on im reče: “Imate li ovdje što za jelo?”
42
Oni mu pruže komad pečene ribe.
43
On uzme i pred njima pojede.
44
Nato im reče: “To je ono što sam vam govorio dok sam još bio s vama: treba da se ispuni sve što je u Mojsijevu Zakonu, u Prorocima i Psalmima o meni napisano.”
45
Tada im otvori pamet da razumiju Pisma
46
te im reče: “Ovako je pisano: 'Krist će trpjeti i treći dan ustati od mrtvih,
47
i u njegovo će se ime propovijedati obraćenje i otpuštenje grijeha po svim narodima počevši od Jeruzalema.'
48
Vi ste tomu svjedoci.
49
I evo, ja šaljem na vas Obećanje Oca svojega. Ostanite zato u gradu dok se ne obučete u Silu odozgor.”
50
Zatim ih izvede do Betanije, podiže ruke pa ih blagoslovi.
51
I dok ih blagoslivljaše, rasta se od njih i uznesen bi na nebo.
52
Oni mu se ničice poklone pa se s velikom radosti vrate u Jeruzalem
53
te sve vrijeme u Hramu blagoslivljahu Boga.
Lukáš
Chapitre 24
1
První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
2
I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3
A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
4
I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
5
Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
6
Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7
Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
8
I rozpomenuly se na slova jeho.
9
A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
10
Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11
Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12
Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13
A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14
A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15
I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
16
Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17
I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
18
A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19
Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20
A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21
My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22
Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
23
A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
24
I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25
Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
26
Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
27
A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28
A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29
Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30
I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31
I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
32
I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
33
A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34
Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35
I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36
A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37
Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38
I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
39
Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40
A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41
Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
42
A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43
A vzav to, pojedl před nimi,
44
A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
45
Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
46
A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47
A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48
Vy jste pak svědkové toho.
49
A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50
I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51
I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52
A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53
A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.