Comparer
Marku 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Marku
Chapitre 6
1
I otišavši odande, dođe u svoj zavičaj. A doprate ga učenici.
2
I kada dođe subota, poče učiti u sinagogi. I mnogi što su ga slušali preneraženi govorahu: “Odakle to ovome? Kakva li mu je mudrost dana? I kakva se to silna djela događaju po njegovim rukama?
3
Nije li ovo drvodjelja, sin Marijin, i brat Jakovljev, i Josipov, i Judin, i Šimunov? I nisu li mu sestre ovdje među nama?” I sablažnjavahu se o njega.
4
A Isus im govoraše: “Nije prorok bez časti doli u svom zavičaju i među rodbinom i u svom domu.”
5
I ne mogaše ondje učiniti ni jedno čudo, osim što ozdravi nekoliko nemoćnika stavivši ruke na njih.
6
I čudio se njihovoj nevjeri. Obilazio je selima uokolo i naučavao.
7
Dozva dvanaestoricu te ih poče slati dva po dva dajući im vlast nad nečistim dusima.
8
I zapovjedi im da na put ne nose ništa osim štapa: ni kruha, ni torbe, ni novaca o pojasu,
9
nego da nose samo sandale i da ne oblače dviju haljina.
10
I govoraše im: “Kad uđete gdje u kuću, u njoj ostanite dok ne odete odande.
11
Ako vas gdje ne prime te vas ne poslušaju, iziđite odande i otresite prah ispod svojih nogu njima za svjedočanstvo.”
12
Otišavši, propovijedali su obraćenje,
13
izgonili mnoge zloduhe i mnoge su nemoćnike mazali uljem i oni su ozdravljali.
14
Dočuo to i kralj Herod jer se razglasilo Isusovo ime te se govorilo: “Ivan Krstitelj uskrsnuo od mrtvih i zato čudesne sile djeluju u njemu.”
15
A drugi govorahu: “Ilija je!” Treći opet: “Prorok, kao jedan od proroka.”
16
Herod pak na to govoraše: “Uskrsnu Ivan kojemu ja odrubih glavu.”
17
Herod doista bijaše dao uhititi Ivana i svezati ga u tamnici zbog Herodijade, žene brata svoga Filipa, kojom se bio oženio.
18
Budući da je Ivan govorio Herodu: “Ne smiješ imati žene brata svojega!”,
19
Herodijada ga mrzila i htjela ga ubiti, ali nije mogla
20
jer se Herod bojao Ivana; znao je da je on čovjek pravedan i svet pa ga je štitio. I kad god bi ga slušao, uvelike bi se zbunio, a rado ga je slušao.
21
I dođe zgodan dan kad Herod o svom rođendanu priredi gozbu svojim velikašima, časnicima i prvacima galilejskim.
22
Uđe kći Herodijadina i zaplesa. Svidje se Herodu i sustolnicima. Kralj reče djevojci: “Zaišti od mene što god hoćeš i dat ću ti!”
23
I zakle joj se: “Što god zaišteš od mene, dat ću ti, pa bilo to i pol mojega kraljevstva.”
24
Ona iziđe pa će svojoj materi: “Što da zaištem?” A ona će: “Glavu Ivana Krstitelja!”
25
I odmah žurno uđe kralju te zaište: “Hoću da mi odmah dadeš na pladnju glavu Ivana Krstitelja!”
26
Ožalosti se kralj, ali zbog zakletve i sustolnika na htjede je odbiti.
27
Kralj odmah posla krvnika i naredi da donese glavu Ivanovu. On ode, odrubi mu glavu u tamnici,
28
donese je na pladnju i dade je djevojci, a djevojka materi.
29
Kad za to dočuše Ivanovi učenici, dođu, uzmu njegovo tijelo i polože ga u grob.
30
Uto se apostoli skupe oko Isusa i izvijeste ga o svemu što su činili i naučavali.
31
I reče im: “Hajdete i vi u osamu na samotno mjesto, i otpočinite malo.” Jer mnogo je svijeta dolazilo i odlazilo pa nisu imali kada ni jesti.
32
Otploviše dakle lađom na samotno mjesto, u osamu.
33
No kad su odlazili, mnogi ih vidješe i prepoznaše te se pješice iz svih gradova strčaše onamo i pretekoše ih.
34
Kad iziđe, vidje silan svijet i sažali mu se jer bijahu kao ovce bez pastira pa ih stane poučavati u mnogočemu.
35
A u kasni već sat pristupe mu učenici pa mu reknu: “Pust je ovo kraj i već je kasno.
36
Otpusti ih da odu po okolnim zaseocima i selima i kupe sebi što za jelo.”
37
No on im odgovori: “Podajte im vi jesti.” Kažu mu: “Da pođemo i kupimo za dvjesta denara kruha pa da im damo jesti?”
38
A on će im: “Koliko kruhova imate? Idite i vidite!” Pošto izvidješe, kažu: “Pet, i dvije ribe.”
39
I zapovjedi im da sve, u skupinama, posjedaju po zelenoj travi.
40
I pružiše se po sto i po pedeset na svaku lijehu.
41
On uze pet kruhova i dvije ribe, pogleda na nebo, izreče blagoslov pa razlomi kruhove i davaše učenicima da posluže ljude. Tako i dvije ribe razdijeli svima.
42
I jeli su svi i nasitili se.
43
I od ulomaka nakupiše dvanaest punih košara, a i od riba.
44
A jelo je pet tisuća muškaraca.
45
On odmah prisili učenike da uđu u lađu i da se prebace prijeko, prema Betsaidi, dok on otpusti mnoštvo.
46
I pošto se rasta s ljudima, otiđe u goru da se pomoli.
47
Uvečer pak lađa bijaše posred mora, a on sam na kraju.
48
Vidjevši kako se muče veslajući, jer im bijaše protivan vjetar, oko četvrte noćne straže dođe k njima hodeći po moru. I htjede ih mimoići.
49
A oni, vidjevši kako hodi po moru, pomisliše da je utvara pa kriknuše.
50
Jer svi su ga vidjeli i prestrašili se. A on im odmah progovori: “Hrabro samo! Ja sam! Ne bojte se!”
51
I uziđe k njima u lađu, a vjetar utihnu. I veoma se, prekomjerno, snebivahu;
52
još ne shvatiše ono o kruhovima, nego im srce bijaše stvrdnuto.
53
Pošto doploviše na kraj, dođu u Genezaret i pristanu.
54
Kad iziđu iz lađe, ljudi ga odmah prepoznaju
55
pa oblete sav onaj kraj. I počnu donositi na nosilima bolesnike onamo gdje bi čuli da se on nalazi.
56
I kamo bi god ulazio - u sela, u gradove, u zaseoke - po trgovima bi stavljali bolesnike i molili ga da se dotaknu makar skuta njegove haljine. I koji bi ga se god dotakli, ozdravljali bi.
Marek
Chapitre 6
1
I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2
A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3
Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
4
I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
5
I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6
I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7
A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8
A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
9
Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
10
A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11
A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
12
Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13
A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
14
A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
15
Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
16
To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
17
Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18
Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19
Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20
Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21
A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22
A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23
I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24
Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25
A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
26
Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27
I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
28
A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
29
To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30
Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31
I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
32
I plavili se až na pusté místo soukromí.
33
A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34
Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35
A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
36
Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37
On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38
I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39
I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40
I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
41
A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
42
I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43
Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44
A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
45
A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
46
A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47
A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
48
A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
49
Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
50
(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51
I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
52
Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53
A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54
A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55
A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
56
A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.