Comparer
Marku 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Marku
Chapitre 7
1
Skupe se oko njega farizeji i neki od pismoznanaca koji dođoše iz Jeruzalema.
2
I opaze da neki njegovi učenici jedu kruh nečistih, to jest neopranih ruku.
3
A farizeji i svi Židovi ne jedu ako prije temeljito ne operu ruke; drže se predaje starih.
4
Niti s trga što jedu ako prije ne operu. Mnogo toga još ima što zbog predaje drže: pranje čaša, vrčeva i lonaca.
5
Zato farizeji i pismoznanci upitaju Isusa: “Zašto tvoji učenici ne postupaju po predaji starih, nego nečistih ruku blaguju?”
6
A on im reče: “Dobro prorokova Izaija o vama, licemjeri, kad napisa: Ovaj me narod usnama časti, a srce mu je daleko od mene.
7
Uzalud me štuju naučavajući nauke - uredbe ljudske.
8
Napustili ste zapovijed Božju, a držite se predaje ljudske.”
9
Još im govoraše: “Lijepo! Dokidate Božju zapovijed da biste sačuvali svoju predaju.
10
Mojsije doista reče: Poštuj oca svoga i majku svoju. I: Tko prokune oca ili majku, smrću neka se kazni.
11
A vi velite: 'Rekne li tko ocu ili majci: Pomoć koja te od mene ide neka bude 'korban', to jest sveti dar',
12
takvome više ne dopuštate ništa učiniti za oca ili majku.
13
Tako dokidate riječ Božju svojom predajom, koju sami sebi predadoste. I još štošta tomu slično činite.”
14
Tada ponovno dozove mnoštvo i stane govoriti: “Poslušajte me svi i razumijte!
15
Ništa što izvana ulazi u čovjeka ne može ga onečistiti, nego što iz čovjeka izlazi - to ga onečišćuje.
16
Tko ima uši da čuje, neka čuje!”
17
I kad od mnoštva uđe u kuću, upitaše ga učenici za prispodobu.
18
I reče im: “Tako? Ni vi ne razumijete? Ne shvaćate li da čovjeka ne može onečistiti što u nj ulazi
19
jer mu ne ulazi u srce, nego u utrobu te izlazi u zahod?” Tako on očisti sva jela.
20
Još dometnu: “Što iz čovjeka izlazi, te onečišćuje čovjeka.
21
Ta iznutra, iz srca čovječjega, izlaze zle namisli, bludništva, krađe, ubojstva,
22
preljubi, lakomstva, opakosti, prijevara, razuzdanost, zlo oko, psovka, uznositost, bezumlje.
23
Sva ta zla iznutra izlaze i onečišćuju čovjeka.”
24
Odande otiđe u kraj tirski. I uđe u neku kuću. Htio je da nitko ne sazna, ali se nije mogao sakriti,
25
nego odmah doču žena koje kćerkica imaše duha nečistoga. Ona dođe i pade mu pred noge.
26
A žena bijaše Grkinja, Sirofeničanka rodom. I moljaše ga da joj iz kćeri istjera zloduha.
27
A on joj govoraše: “Pusti da se prije nasite djeca! Ne priliči uzeti kruh djeci i baciti ga psićima.”
28
A ona će mu: “Da, Gospodine! Ali i psići ispod stola jedu od mrvica dječjih.”
29
Reče joj: “Zbog te riječi idi, izišao je iz tvoje kćeri zloduh.”
30
I ode kući te nađe dijete gdje leži na postelji, a zloduh je bio izišao.
31
Zatim se ponovno vrati iz krajeva tirskih pa preko Sidona dođe Galilejskom moru, u krajeve dekapolske.
32
Donesu mu nekoga gluhog mucavca pa ga zamole da stavi na nj ruku.
33
On ga uzme nasamo od mnoštva, utisne svoje prste u njegove uši, zatim pljune i dotakne se njegova jezika.
34
Upravi pogled u nebo, uzdahne i kaže mu: “Effata!” - to će reći: “Otvori se!”
35
I odmah mu se otvoriše uši i razdriješi spona jezika te stade govoriti razgovijetno.
36
A Isus im zabrani da nikome ne kazuju. No što im je on više branio, oni su to više razglašavali
37
i preko svake mjere zadivljeni govorili: “Dobro je sve učinio! Gluhima daje čuti, nijemima govoriti!”
Marek
Chapitre 7
1
I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2
A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
3
Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4
A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5
Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6
On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7
Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
8
Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
9
I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
10
Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
11
Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
12
A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
13
Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14
I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15
Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
16
Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17
A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18
I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19
Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20
Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21
Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22
Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23
Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
24
A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
25
Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26
(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27
Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
28
A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29
I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30
I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31
Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32
I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33
A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34
A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
35
A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36
I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
37
A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.