Comparer
Psalmi 39
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi
Chapitre 39
1
Zborovođi. Jedutunu. Psalam. Davidov.
2
Odlučio sam: “Čuvat ću put svoj da ne zgriješim jezikom; usta ću svoja zauzdati dokle god preda mnom bude bezbožnik.”
3
Zamukoh, zanijemjeh, glasa ne puštah, ali uzalud - bol mi postade gorča.
4
U meni srce je gorjelo, na samu pomisao buknuo bi oganj; tad progovorih svojim jezikom:
5
“Objavi mi, Jahve, moj svršetak i kolika je mjera mojih dana, da znam kako sam ništavan.
6
Evo, pedljem si mi dane izmjerio, život moj je kao ništa pred tobom: tek dašak je svaki čovjek.
7
Poput sjene čovjek prolazi tek dašak je sve bogatstvo njegovo: zgrće, a ne zna tko će ga pokupiti.”
8
A sada, čemu da se nadam, Gospode? Sva je nada moja u tebi!
9
Izbavi me svih mojih bezakonja, ne daj da ruglo budem luđaku!
10
Šutim i usta ne otvaram, jer tako si ti učinio.
11
Bič svoj otkloni od mene, jer izdišem pod težinom ruke tvoje.
12
Ti kaznama popravljaš čovjeka i sve mu najdraže kao moljac rastačeš: tek dašak je svaki čovjek.
13
Čuj, o Jahve, molitvu moju, vapaje mi poslušaj, na suze se moje ne ogluši! Jer u tebe ja sam došljak, pridošlica kao svi oci moji.
14
Odvrati pogled od mene, da odahnem prije nego odem i više ne budem!
Žalmy
Chapitre 39
1
Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
2
Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
3
Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
4
Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
5
Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
6
Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
7
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
8
Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
9
A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
10
Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
11
Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
12
Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
13
Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
14
Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.