Comparer
CANTICO 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
CANTICO
Chapitre 2
1
Io son la rosa di Saron,
Il giglio delle valli.
2
Quale è il giglio fra le spine,
Tale è l'amica mia fra le fanciulle.
3
Quale è il melo fra gli alberi d'un bosco,
Tale è il mio amico fra i giovani;
Io ho desiderato d'esser all'ombra sua,
E mi vi son posta a sedere;
E il suo frutto è stato dolce al mio palato.
4
Egli mi ha condotta nella casa del convito,
E l'insegna ch'egli mi alza è: Amore.
5
Confortatemi con delle schiacciate d'uva,
Sostenetemi con de' pomi,
Perciocchè io languisco d'amore.
6
Sia la sua man sinistra sotto al mio capo,
Ed abbraccimi la sua destra.
7
IO vi scongiuro, o figliuole di Gerusalemme,
Per le cavriuole, e per le cerve della campagna,
Che voi non isvegliate l'amor mio, e non le rompiate il sonno,
Finchè non le piaccia.
8
Ecco la voce del mio amico;
Ecco, egli ora viene
Saltando su per i monti,
Saltellando su per i colli.
9
L'amico mio è simile ad un cavriuolo,
O ad un cerbiatto;
Ecco ora sta dietro alla nostra parete,
Egli riguarda per le finestre,
Egli si mostra per i cancelli.
10
Il mio amico mi ha fatto motto, e mi ha detto:
Levati, amica mia, bella mia, e vientene.
11
Perciocchè, ecco, il verno è passato;
Il tempo delle gran piogge è mutato, ed è andato via;
12
I fiori si veggono sulla terra;
Il tempo del cantare è giunto,
E s'ode la voce della tortola nella nostra contrada.
13
Il fico ha messi i suoi ficucci,
E le viti fiorite rendono odore;
Levati, amica mia, bella mia, e vientene.
14
O colomba mia, che stai nelle fessure delle rocce,
Ne' nascondimenti de' balzi,
Fammi vedere il tuo aspetto,
Fammi udir la tua voce;
Perciocchè la tua voce è soave, e il tuo aspetto è bello.
15
Pigliateci le volpi,
Le piccole volpi che guastano le vigne,
Le nostre vigne fiorite.
16
Il mio amico è mio, ed io son sua;
Di lui, che pastura la greggia fra i gigli.
17
Ritornatene, amico mio,
A guisa di cavriuolo o di cerbiatto,
Sopra i monti di Beter,
Finchè spiri l'aura del giorno,
E che le ombre se ne fuggano.
Píseň písní
Chapitre 2
1
Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2
Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
3
Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
4
Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
5
Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
6
Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7
Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
8
Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
9
Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10
Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
11
Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
12
Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
13
Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
14
Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
15
Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
16
Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.