Comparer
CANTICO 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
CANTICO
Chapitre 3
1
Io ho cercato nel mio letto, nelle notti,
Colui che l'anima mia ama;
Io l'ho cercato, e non l'ho trovato.
2
Ora mi leverò, e andrò attorno per la città,
Per le strade, e per le piazze;
Io cercherò colui che l'anima mia ama;
Io l'ho cercato, ma non l'ho trovato.
3
Le guardie che vanno attorno alla città, mi hanno trovata;
Ed io ho detto loro: Avete voi punto veduto colui che l'anima mia ama?
4
Di poco li avea passati,
Ed io trovai colui che l'anima mia ama;
Io lo presi, e nol lascerò,
Finchè io non l'abbia menato in casa di mia madre,
E nella camera di quella che mi ha partorita.
5
Io vi scongiuro, figliuole di Gerusalemme,
Per le cavriuole, e per le cerve della campagna,
Che voi non isvegliate l'amor mio, e non le rompiate il sonno,
Finchè le piaccia.
6
CHI è costei che sale dal deserto,
Simile a colonne di fumo,
Profumata di mirra, e d'incenso,
E d'ogni polvere di profumiere?
7
Ecco il letto di Salomone,
Intorno al quale sono sessant'uomini valenti,
De' prodi d'Israele.
8
Essi tutti maneggiano la spada,
E sono ammaestrati nell'arme;
Ciascuno ha la sua spada al fianco,
Per gli spaventi notturni.
9
Il re Salomone si ha fatta una lettiera
Di legno del Libano.
10
Egli ha fatte le sue colonne d'argento,
Il suo capezzale d'oro,
Il suo cielo di porpora,
E il mezzo di essa figurato a lavoro di mosaico
Dell'effigie di colei ch'egli ama,
Fra le figliuole di Gerusalemme.
11
Figliuole di Sion, uscite fuori, e vedete
Il re Salomone
Con la corona, della quale sua madre l'ha coronato,
Nel giorno delle sue sponsalizie,
E nel giorno dell'allegrezza del suo cuore.
Píseň písní
Chapitre 3
1
Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.
2
Již tedy vstanu, a zchodím město; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.
3
Našli mne ponocní, kteříž chodí po městě. Viděli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má?
4
A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodičky své.
5
Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.
6
Která jest to, jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu, okouřena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekářský?
7
Aj, lože Šalomounovo, okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských,
8
Vše vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního.
9
Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského,
10
Při níž udělal sloupy stříbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských.
11
Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.