Comparer
CANTICO 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
CANTICO
Chapitre 4
1
Eccoti bella, amica mia, eccoti bella;
I tuoi occhi, per entro la tua chioma,
Somigliano que' de' colombi;
I tuoi capelli son come una mandra di capre lisce,
Del monte di Galaad.
2
I tuoi denti son come una mandra di pecore tutte uguali,
Che salgono fuor del lavatoio,
Ed hanno tutte due gemelli,
Senza che ve ne sia alcuna senza figlio.
3
Le tue labbra somigliano un filo tinto in iscarlatto,
E il tuo parlare è grazioso;
La tua tempia, per entro la tua chioma,
Pare un pezzo di melagrana.
4
Il tuo collo somiglia la torre di Davide,
Edificata per gli esercizii dell'armi,
Alla quale sono appiccati mille scudi,
Tutte le targhe de' prodi.
5
I tuoi due seni
Son come due cavrioletti gemelli,
Che pasturano fra i gigli.
6
Finchè spiri l'aura del giorno,
E che le ombre se ne fuggano,
Io me ne andrò al monte della mirra,
Ed al colle dell'incenso.
7
Tu sei tutta bella, amica mia,
E non vi è difetto alcuno in te.
8
Vieni meco dal Libano, o Sposa,
Vieni meco dal Libano;
Riguarda dalla sommità di Amana,
Dalla sommità di Senir, e di Hermon,
Da' ricetti de' leoni,
Da' monti de' pardi.
9
Tu mi hai involato il cuore, o Sposa, sorella mia;
Tu mi hai involato il cuore con uno de' tuoi occhi,
Con uno de' monili del tuo collo.
10
Quanto son belli i tuoi amori, o Sposa, sorella mia!
Quanto son migliori i tuoi amori che il vino!
E l'odor de' tuoi olii odoriferi più eccellenti che tutti gli aromati!
11
O Sposa, le tue labbra stillano favi di miele;
Miele e latte è sotto alla tua lingua;
E l'odor de' tuoi vestimenti è come l'odor del Libano.
12
O Sposa, sorella mia, tu sei un orto serrato,
Una fonte chiusa, una fontana suggellata.
13
Le tue piante novelle sono un giardino di melagrani,
E d'altri alberi di frutti deliziosi;
Di piante di cipro e di nardo;
14
Di nardo e di gruogo; di canna odorosa, e di cinnamomo,
E d'ogni albero d'incenso;
Di mirra, e d'aloe,
E d'ogni più eccellente aromato.
15
O fonte degli orti,
O pozzo d'acque vive,
O ruscelli correnti giù dal Libano!
16
Levati, Aquilone, e vieni, Austro;
Spira per l'orto mio, e fa' che i suoi aromati stillino.
Venga l'amico mio nel suo orto,
E mangi il frutto delle sue delizie.
Píseň písní
Chapitre 4
1
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
2
Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3
Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
4
Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
5
Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.
6
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
7
Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
8
Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9
Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.
10
Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
11
Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.
12
Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
13
Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
14
Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
15
Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16
Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.