Comparer
Job 22
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 22
1
Weer nam Elifaz van Teman het woord, en sprak:
2
Handelt de mens soms ten bate van God? Neen, ten eigen bate is men wijs.
3
Heeft de Almachtige er voordeel van, als ge vroom zijt, Of profijt, zo ge onberispelijk leeft?
4
Bestraft Hij u soms om uw godsvrucht, Daagt Hij u daarom voor het gerecht?
5
Is het niet om uw grote boosheid, Om uw fouten, zonder eind?
6
Ja, zonder noodzaak neemt ge pand van uw broeders, En trekt de berooiden de kleren uit;
7
Den dorstige geeft ge geen water, Den hongerige onthoudt ge zijn brood.
8
Den man met de vuist moet het land toebehoren, En de gunsteling moet het bewonen;
9
Maar de weduwen zendt ge zonder iets heen, De armen der wezen slaat ge stuk!
10
En daarom zijt ge van strikken omringd, Plotseling verbijsterd van schrik;
11
Is uw licht verduisterd, zodat ge niet ziet, Slaat de stortvloed over u heen!
12
Woont God niet hoog in de hemel? Zie eens, hoe hoog de sterren staan!
13
Maar gij besluit er uit: Wat kan God weten, Of richten door de wolken heen?
14
Het zwerk is een sluier voor Hem, zodat Hij niet ziet, Hij wandelt rond op het hemelgewelf.
15
Wilt ge de weg van vroeger bewandelen Die de boosdoeners hebben betreden:
16
Die vóór hun tijd zijn weggesleurd, Toen de vloed hun grondvesten wegspoelde?
17
Die tot God durfden zeggen: Weg van ons! Wat kan de Almachtige ons doen?
18
Hij had hun huizen met voorspoed gevuld, En Zich niet met de plannen der bozen bemoeid.
19
De vromen zien het met vreugde, De onschuldige drijft de spot met hen:
20
“Waarachtig, hun have vernield, Hun overvloed door het vuur verteerd!”
21
Verzoen u met Hem, dan leeft ge in vrede, Dan wordt uw rijkdom weer groot;
22
Neem de onderrichting aan uit zijn mond, En bewaar zijn woord in uw hart.
23
Wanneer ge vol ootmoed u tot den Almachtige bekeert, De ongerechtigheid uit uw tent verwijdert:
24
Dan zult ge het goud als stof gaan schatten, Het Ofirgoud als kiezel der beken.
25
Want de Almachtige zal het fijnste goud voor u zijn, En stapels van zilver;
26
Dan zult ge u in den Almachtige verlustigen, En uw aanschijn verheffen tot God.
27
Dan zult ge Hem roepen: Hij zal u verhoren, En ge zult Hem dankoffers brengen;
28
Onderneemt ge iets, het komt tot stand, En het licht zal uw wegen bestralen!
29
Want Hij vernedert de trots, Maar redt, wie de ogen neerslaat;
30
Hij verlost den onschuldige: Door de reinheid uwer handen wordt ook gij dus verlost!
Jób
Chapitre 22
1
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.