Comparer
Psalmen 90
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmen
Chapitre 90
1
Een gebed van Moses, den man Gods. Heer, Gij waart ons een schuts van geslacht tot geslacht,
2
Voordat de bergen waren geboren; Eer aarde en wereld werden gebaard, Zijt Gij, o God, in de eeuwen der eeuwen!
3
Maar de mensen laat Gij tot stof vergaan, En zegt: Keert er toe terug, gij kinderen der mensen!
4
Ja, duizend jaren zijn als de dag van gisteren in uw oog, En als een nachtwaak, wanneer ze voorbij is.
5
Gij laat ze verdwijnen als slaap in de morgen, En als het welig tierende gras,
6
Dat ‘s morgens opgroeit en bloeit, Maar ‘s avonds verwelkt en verdort.
7
Want wij komen om door uw toorn, Verdwijnen plotseling door uw gramschap.
8
Gij hebt U onze zonden voor ogen gesteld, Onze geheime fouten in het licht van uw aanschijn:
9
Zo snellen door uw toorn onze dagen voorbij, En vliegen onze jaren heen als een zucht.
10
Ons leven duurt maar zeventig jaren, Of zijn we krachtig, tachtig jaar. Het meeste daarvan is nog onheil en jammer, Want de verzwakking komt snel, en dan vlieden we heen.
11
Ach, mochten we toch de kracht van uw gramschap beseffen, En uw toorn leren vrezen!
12
Leer ons dan zó onze dagen tellen, Dat we er verstandig van harte door worden.
13
Ach Jahweh, wend U eindelijk toch eens tot ons, En ontferm U over uw dienaars;
14
Verzadig ons met uw genade, als we nog jong zijn, Opdat we heel ons leven mogen jubelen en juichen.
15
Geef ons vreugde, even lang als Gij ons hebt gekastijd; Evenveel jaren als wij ellende doorstonden.
16
Laat uw dienaars uw machtige daden aanschouwen, En hun kinderen uw glorie!
17
Moge de goedheid van Jahweh, onzen God, met ons blijven, En het werk onzer handen doen gedijen!
Žalmy
Chapitre 90
1
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.