Comparer
Spreuken 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Spreuken
Chapitre 1
1
De spreuken van Salomo, den zoon van David, den koning van Israel,
2
Om wijsheid en tucht te weten; om te verstaan redenen des verstands;
3
Om aan te nemen onderwijs van goed verstand, gerechtigheid, en recht, en billijkheden;
4
Om den slechten kloekzinnigheid te geven, den jongeling wetenschap en bedachtzaamheid.
5
Die wijs is, zal horen, en zal in lere toenemen; en die verstandig is, zal wijzen raad bekomen;
6
Om te verstaan een spreuk en de uitlegging, de woorden der wijzen en hun raadselen.
7
De vrees des HEEREN is het beginsel der wetenschap; de dwazen verachten wijsheid en tucht.
8
Mijn zoon! hoor de tucht uws vaders, en verlaat de leer uwer moeder niet;
9
Want zij zullen uw hoofd een aangenaam toevoegsel zijn, en ketenen aan uw hals.
10
Mijn zoon! indien de zondaars u aanlokken, bewillig niet;
11
Indien zij zeggen: Ga met ons, laat ons loeren op bloed, ons versteken tegen den onschuldige, zonder oorzaak;
12
Laat ons hen levend verslinden, als het graf; ja, geheel en al, gelijk die in den kuil nederdalen;
13
Alle kostelijk goed zullen wij vinden, onze huizen zullen wij met roof vullen.
14
Gij zult uw lot midden onder ons werpen; wij zullen allen een buidel hebben.
15
Mijn zoon! wandel niet met hen op den weg; weer uw voet van hun pad.
16
Want hun voeten lopen ten boze; en zij haasten zich om bloed te storten.
17
Zekerlijk, het net wordt tevergeefs gespreid voor de ogen van allerlei gevogelte;
18
En deze loeren op hun eigen bloed, en versteken zich tegen hun zielen.
19
Zo zijn de paden van een iegelijk, die gierigheid pleegt; zij zal de ziel van haar meester vangen.
20
De opperste Wijsheid roept overluid daarbuiten; Zij verheft Haar stem op de straten.
21
Zij roept in het voorste der woelingen; aan de deuren der poorten spreekt Zij Haar redenen in de stad;
22
Gij slechten! hoe lang zult gij de slechtigheid beminnen, en de spotters voor zich de spotternij begeren, en de zotten wetenschap haten?
23
Keert u tot Mijn bestraffing; ziet, Ik zal Mijn Geest ulieden overvloediglijk uitstorten; Ik zal Mijn woorden u bekend maken.
24
Dewijl Ik geroepen heb, en gijlieden geweigerd hebt; Mijn hand uitgestrekt heb, en er niemand was, die opmerkte;
25
En gij al Mijn raad verworpen, en Mijn bestraffing niet gewild hebt;
26
Zo zal Ik ook in ulieder verderf lachen; Ik zal spotten, wanneer uw vreze komt.
27
Wanneer uw vreze komt gelijk een verwoesting, en uw verderf aankomt als een wervelwind; wanneer u benauwdheid en angst overkomt;
28
Dan zullen zij tot Mij roepen, maar Ik zal niet antwoorden; zij zullen Mij vroeg zoeken, maar zullen Mij niet vinden;
29
Daarom, dat zij de wetenschap gehaat hebben, en de vreze des HEEREN niet hebben verkoren.
30
Zij hebben in Mijn raad niet bewilligd; al Mijn bestraffingen hebben zij versmaad;
31
Zo zullen zij eten van de vrucht van hun weg, en zich verzadigen met hun raadslagen.
32
Want de afkering der slechten zal hen doden, en de voorspoed der zotten zal hen verderven.
33
Maar die naar Mij hoort, zal zeker wonen, en hij zal gerust zijn van de vreze des kwaads.
Přísloví
Chapitre 1
1
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
13
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.