Comparer
1 Reis 18
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Reis
Chapitre 18
1
Depois de muitos dias, a palavra do SENHOR veio a Elias, no terceiro ano, dizendo: “Vá, apresente-se a Acabe; e eu enviarei chuva sobre a terra.”
2
Elias foi apresentar-se a Acabe. A fome era severa em Samaria.
3
Acabe chamou Obadias, que era o administrador do palácio. (Ora, Obadias temia muito ao SENHOR;
4
pois quando Jezabel exterminou os profetas do SENHOR, Obadias pegou cem profetas e os escondeu, cinquenta em cada caverna, e os sustentou com pão e água.)
5
Acabe disse a Obadias: “Vá por toda a terra, a todas as fontes de água e a todos os riachos. Talvez possamos encontrar capim e manter vivos os cavalos e as mulas, para que não percamos todos os animais.”
6
Então eles dividiram a terra entre si para percorrê-la. Acabe foi sozinho por um caminho, e Obadias foi sozinho por outro caminho.
7
Enquanto Obadias estava a caminho, eis que Elias foi encontrar-se com ele. Ele o reconheceu, prostrou-se com o rosto em terra e disse: “É você mesmo, meu senhor Elias?”
8
Ele lhe respondeu: “Sou eu. Vá, diga ao seu senhor: 'Eis que Elias está aqui!'”
9
Ele disse: “Em que pequei, para que você entregue o seu servo nas mãos de Acabe, para me matar?
10
Tão certo como vive o SENHOR, o seu Deus, não há nação ou reino onde o meu senhor não tenha mandado procurar por você. Quando diziam: 'Ele não está aqui', ele fazia o reino e a nação jurarem que não o haviam encontrado.
11
E agora você diz: 'Vá, diga ao seu senhor: “Eis que Elias está aqui”.'
12
Acontecerá que, assim que eu o deixar, o Espírito do SENHOR o levará para não sei onde; e então, quando eu for avisar Acabe e ele não puder encontrá-lo, ele me matará. Mas eu, o seu servo, tenho temido ao SENHOR desde a minha juventude.
13
Não foi dito ao meu senhor o que eu fiz quando Jezabel matou os profetas do SENHOR, como escondi cem homens dos profetas do SENHOR, cinquenta em cada caverna, e os sustentei com pão e água?
14
E agora você diz: 'Vá, diga ao seu senhor: “Eis que Elias está aqui”'. Ele me matará.”
15
Elias disse: “Tão certo como vive o SENHOR dos Exércitos, perante quem estou, com certeza me apresentarei a ele hoje.”
16
Então Obadias foi encontrar-se com Acabe e lhe contou; e Acabe foi ao encontro de Elias.
17
Quando Acabe viu Elias, Acabe lhe disse: “É você mesmo, o perturbador de Israel?”
18
Ele respondeu: “Eu não tenho perturbado Israel, mas você e a casa de seu pai, pois vocês abandonaram os mandamentos do SENHOR e seguiram os baalins.
19
Agora, portanto, mande reunir todo o Israel a mim no monte Carmelo, e os quatrocentos e cinquenta profetas de Baal, e os quatrocentos profetas de Aserá, que comem à mesa de Jezabel.”
20
Então Acabe enviou mensageiros a todos os filhos de Israel, e reuniu os profetas no monte Carmelo.
21
Elias se aproximou de todo o povo e disse: “Até quando vocês vacilarão entre os dois lados? Se o SENHOR é Deus, sigam-no; mas se é Baal, então sigam-no.” O povo não disse uma só palavra.
22
Então Elias disse ao povo: “Eu, somente eu, sobrei como profeta do SENHOR; mas os profetas de Baal são quatrocentos e cinquenta homens.
23
Deem-nos, portanto, dois novilhos; e deixem que eles escolham um novilho para si, e o cortem em pedaços, e o coloquem sobre a lenha, e não ponham fogo por baixo; e eu prepararei o outro novilho, e o colocarei sobre a lenha, e não porei fogo por baixo dele.
24
Vocês invocam o nome do seu deus, e eu invocarei o nome do SENHOR. O Deus que responder por fogo, que esse seja Deus.” Todo o povo respondeu: “O que você diz é bom.”
25
Elias disse aos profetas de Baal: “Escolham um novilho para vocês e preparem-no primeiro, pois vocês são muitos; e invoquem o nome do seu deus, mas não ponham fogo por baixo.”
26
Eles pegaram o novilho que lhes foi dado, e o prepararam, e invocaram o nome de Baal desde a manhã até o meio-dia, dizendo: “Baal, ouve-nos!” Mas não houve voz, e ninguém respondeu. Eles saltavam ao redor do altar que havia sido feito.
27
Ao meio-dia, Elias zombou deles e disse: “Gritem mais alto, pois ele é um deus. Ou ele está meditando profundamente, ou se retirou, ou está viajando, ou talvez esteja dormindo e precise ser acordado.”
28
Eles gritaram mais alto e se cortaram, segundo o seu costume, com facas e lanças, até que o sangue jorrasse sobre eles.
29
Quando o meio-dia passou, eles profetizaram até a hora da oferta da tarde; mas não houve voz, nem resposta, e ninguém prestou atenção.
30
Elias disse a todo o povo: “Aproximem-se de mim!”; e todo o povo se aproximou dele. Ele consertou o altar do SENHOR que havia sido derrubado.
31
Elias pegou doze pedras, de acordo com o número das tribos dos filhos de Jacó, a quem a palavra do SENHOR veio, dizendo: “Israel será o seu nome.”
32
Com as pedras ele construiu um altar em nome do SENHOR. Ele fez uma vala ao redor do altar grande o suficiente para conter duas seás de sementes.
33
Ele arrumou a lenha, cortou o novilho em pedaços e o colocou sobre a lenha. Ele disse: “Encham quatro cântaros com água e derramem sobre o holocausto e sobre a lenha.”
34
Ele disse: “Façam isso uma segunda vez”; e eles fizeram a segunda vez. Ele disse: “Façam isso uma terceira vez”; e eles fizeram a terceira vez.
35
A água escorreu ao redor do altar; e ele também encheu a vala com água.
36
Na hora da oferta da tarde, o profeta Elias se aproximou e disse: “SENHOR, o Deus de Abraão, de Isaque e de Israel, que se saiba hoje que tu és Deus em Israel e que eu sou o teu servo, e que fiz todas estas coisas por tua palavra.
37
Ouve-me, SENHOR, ouve-me, para que este povo saiba que tu, SENHOR, és Deus, e que fizeste o coração deles voltar novamente.”
38
Então o fogo do SENHOR caiu e consumiu o holocausto, a lenha, as pedras e o pó; e lambeu a água que estava na vala.
39
Quando todo o povo viu isso, eles se prostraram com o rosto em terra. Eles disseram: “O SENHOR, ele é Deus! O SENHOR, ele é Deus!”
40
Elias lhes disse: “Prendam os profetas de Baal! Não deixem que nenhum deles escape!” Eles os prenderam; e Elias os fez descer ao riacho de Quisom, e os matou ali.
41
Elias disse a Acabe: “Levante-se, coma e beba; pois há o som de uma abundante chuva.”
42
Então Acabe subiu para comer e beber. Elias subiu ao topo do Carmelo; e ele se curvou até a terra, e colocou o rosto entre os joelhos.
43
Ele disse ao seu servo: “Suba agora e olhe em direção ao mar.” Ele subiu e olhou, e então disse: “Não há nada.” Ele disse: “Vá de novo”, sete vezes.
44
Na sétima vez, ele disse: “Eis que uma pequena nuvem, do tamanho da mão de um homem, está subindo do mar.” Ele disse: “Suba, diga a Acabe: 'Prepare-se e desça, para que a chuva não o detenha.'”
45
Em pouco tempo, o céu escureceu com nuvens e vento, e houve uma grande chuva. Acabe montou em seu carro, e foi para Jezreel.
46
A mão do SENHOR estava sobre Elias; e ele prendeu a capa no cinto e correu à frente de Acabe até a entrada de Jezreel.
1 Královská
Chapitre 18
1
Potom po mnohých dnech, po třetím tom létě, stalo se slovo Hospodinovo k Eliášovi, řkoucí: Jdi, ukaž se Achabovi, neboť dám déšť na zemi.
2
Odšel tedy Eliáš, aby se ukázal Achabovi. Byl pak hlad veliký v Samaří.
3
I povolal Achab Abdiáše, kterýž byl představen domu jeho. (Abdiáš pak bál se Hospodina velmi.
4
Nebo když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy, vzal Abdiáš sto proroků a skryl je po padesáti v jeskyni, a krmil je chlebem a vodou.)
5
A řekl Achab Abdiášovi: Jdi skrze tu zemi ke všechněm studnicím vod, a ke všechněm potokům, zdali bychom kde nalezli trávu, abychom živé zachovali koně a mezky, a nezmořili dobytka.
6
I rozdělili sobě zemi, kterouž by prošli. Achab šel jednou cestou sám, Abdiáš také šel cestou druhou sám.
7
A když Abdiáš byl na cestě, aj, Eliáš potkal se s ním. Kterýž když ho poznal, padl na tvář svou a řekl: Nejsi-liž ty, pane můj, Eliáš?
8
Odpověděl jemu: Jsem. Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel.
9
Jemuž řekl: Což jsem zhřešil, že služebníka svého vydati chceš v ruku Achabovu, aby mne zamordoval?
10
Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť není národu ani království, kamž by neposlal pán můj hledati tě, a když řekli, že tebe není, přísahy požádal od království a národu, že tě nemohou nalezti.
11
A ty nyní pravíš: Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel.
12
I stalo by se, že jakž bych odšel od tebe, tedy duch Hospodinův zanesl by tě nevím kam, já pak jda, oznámil bych Achabovi, a když by tě nenalezl, zabil by mne. Služebník zajisté tvůj bojí se Hospodina od mladosti své.
13
Zdaliž není oznámeno pánu mému, co jsem učinil, když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy, že jsem skryl z proroků Hospodinových sto mužů, po padesáti mužích v jeskyni, a krmil jsem je chlebem a vodou?
14
Ty pak nyní pravíš: Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel. A zamordujeť mne.
15
Odpověděl Eliáš: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, žeť se jemu dnes ukáži.
16
A tak šel Abdiáš vstříc Achabovi, a oznámil jemu. Pročež šel i Achab v cestu Eliášovi.
17
A když uzřel Achab Eliáše, řekl Achab k němu: Zdaliž ty nejsi ten, kterýž kormoutíš lid Izraelský?
18
Kterýž odpověděl: Jáť nekormoutím lidu Izraelského, ale ty a dům otce tvého, když opouštíte přikázaní Hospodinova a následujete Bálů.
19
Protož nyní pošli a shromažď ke mně všecken lid Izraelský na horu Karmel, a proroků Bálových čtyři sta a padesáte, i proroků toho háje čtyři sta, kteříž jedí z stolu Jezábel.
20
Obeslal tedy Achab všecky syny Izraelské, a shromáždil ty proroky na horu Karmel.
21
A přistoupiv Eliáš ke všemu lidu, řekl: I dokudž kulhati budete na obě straně? Jestližeť jest Hospodin Bohem, následujtež ho; pakli jest Bál, jdětež za ním. A neodpověděl jemu lid žádného slova.
22
Opět řekl Eliáš lidu: Já sám toliko pozůstal jsem prorok Hospodinův, proroků pak Bálových jest čtyři sta a padesáte mužů.
23
Nechť jsou nám dáni dva volkové, a ať vyberou sobě volka jednoho, kteréhož nechť rozsekají na kusy a vkladou na dříví, ale ohně ať nepodkládají. Jáť také připravím volka druhého, kteréhož vložím na dříví, a ohně nepodložím.
24
Tedy vzývejte jméno bohů vašich, já pak vzývati budu jméno Hospodinovo, a budeť to, že Bůh, kterýž se ohlásí skrze oheň, ten jest Bůh. A odpověděl všecken lid, řka: Dobráť jest řeč tato.
25
I řekl Eliáš prorokům Bálovým: Vybeřte sobě volka jednoho a připravte ho nejprvé, poněvadž jest vás více, a vzývejte jméno bohů vašich, ale ohně nepodkládejte.
26
A tak vzali volka, kteréhož jim dal, a připravili a vzývali jméno Bálovo od jitra až do poledne, říkajíce: Ó Báli, uslyš nás. Ale nebylo hlasu, ani kdo by odpověděl. I skákali u oltáře, kterýž byli udělali.
27
Když pak bylo poledne, posmíval se jim Eliáš a řekl: Křičte vysokým hlasem, poněvadž bůh jest. Neb snad rozmlouvání má, neb jinou práci, neb jest na cestě, anebť spí, ať procítí.
28
Takž křičeli hlasem velikým, a bodli se vedlé obyčeje svého nožíky a špicemi, tak až se krví polívali.
29
I stalo se, když již bylo s poledne, že prorokovali až dotud, když se obětuje obět suchá, ale nebylo žádného se ohlášení, ani kdo by odpověděl, ani kdo by vyslyšel.
30
Zatím řekl Eliáš všemu lidu: Přistuptež ke mně. I přistoupil všecken lid k němu. Tedy opravil oltář Hospodinův, kterýž byl zbořený.
31
Nebo vzal Eliáš dvanácte kamenů, (vedlé počtu pokolení synů Jákobových, k němuž se byla stala řeč Hospodinova, že Izrael bude jméno jeho),
32
A vzdělal z těch kamenů oltář ve jménu Hospodinovu; udělal také struhu vůkol oltáře zšíří, co by mohl dvě míry obilé vsíti.
33
Narovnal i dříví, a rozsekav volka na kusy, vkladl na dříví.
34
A řekl: Naplňte čtyři stoudve vodou, a vylíte na obět zápalnou i na dříví. Řekl opět: Učiňtež to po druhé. I učinili po druhé. Řekl ještě: Po třetí učiňte. I učinili po třetí,
35
Tak že tekly vody okolo oltáře; také i struhu naplnila voda.
36
Stalo se pak, když se obětuje obět suchá, přistoupil Eliáš prorok a řekl: Hospodine Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť dnes poznají, že jsi ty Bůh v Izraeli, a já služebník tvůj, a že jsem vedlé slova tvého činil všecky věci tyto.
37
Vyslyš mne, Hospodine, vyslyš mne, aťby poznal lid tento, že jsi ty, Hospodine, Bohem, když bys obrátil srdce jejich zase.
38
V tom spadl oheň Hospodinův, a spálil obět zápalnou, dříví i kamení i prsť; též vodu, kteráž byla v struze, vypil.
39
Což když uzřel všecken ten lid, padli na tváři své a řekli: Hospodinť jest Bohem, Hospodin jest Bohem.
40
I řekl jim Eliáš: Zjímejte ty proroky Bálovy, žádný ať z nich neujde. I zjímali je. Kteréž svedl Eliáš ku potoku Císon, a tam je zmordoval.
41
Tedy řekl Eliáš Achabovi: Jdi, pojez a napí se, nebo aj, zvuk velikého deště.
42
I jel Achab, aby pojedl a napil se. Eliáš pak vstoupil na vrch Karmele, a rozprostřel se na zemi a sklonil tvář svou k kolenům svým.
43
Potom řekl mládenci svému: Vystup nyní, a pohleď tam k moři. Kterýž vystoupiv, pohleděl a řekl: Nic není. Řekl opět: Vrať se po sedmkrát.
44
I stalo se po sedmé, řekl: Aj, oblak maličký jako dlaň člověčí vystupuje z moře. Ještě řekl: Jdi, rci Achabovi: Zapřáhej a jeď, aby tě nezastihl déšť.
45
Stalo se mezi tím, když se nebesa zamračila oblakem a větrem, odkudž byl déšť veliký, že jel Achab a přišel do Jezreel.
46
Ruka pak Hospodinova byla s Eliášem, tak že přepásav bedra svá, běžel před Achabem, až přišel do Jezreel.