Comparer
1 Reis 22
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Reis
Chapitre 22
1
Ficaram três anos sem guerra entre a Síria e Israel.
2
No terceiro ano, Josafá, rei de Judá, desceu ao rei de Israel.
3
O rei de Israel disse aos seus servos: “Vocês sabem que Ramote-Gileade é nossa, e nós não fazemos nada, e não a tiramos da mão do rei da Síria?”
4
Ele disse a Josafá: “Você irá comigo à batalha em Ramote-Gileade?” Josafá disse ao rei de Israel: “Sou como você é, meu povo como o seu povo, meus cavalos como os seus cavalos.”
5
Josafá disse ao rei de Israel: “Por favor, consulte primeiro a palavra do SENHOR.”
6
Então o rei de Israel reuniu os profetas, cerca de quatrocentos homens, e lhes disse: “Devo ir à batalha contra Ramote-Gileade, ou devo deixar de ir?” Eles disseram: “Suba; pois o Senhor a entregará na mão do rei.”
7
Mas Josafá disse: “Não há aqui ainda um profeta do SENHOR, para que possamos consultá-lo?”
8
O rei de Israel disse a Josafá: “Ainda há um homem por meio de quem podemos consultar o SENHOR, Micaías, filho de Inlá; mas eu o odeio, pois ele não profetiza o bem a meu respeito, mas o mal.” Josafá disse: “Que o rei não diga isso.”
9
Então o rei de Israel chamou um oficial e disse: “Traga depressa Micaías, filho de Inlá.”
10
Ora, o rei de Israel e Josafá, rei de Judá, estavam sentados cada um em seu trono, vestidos com seus trajes reais, em uma praça à entrada da porta de Samaria; e todos os profetas estavam profetizando diante deles.
11
Zedequias, filho de Quenaaná, fez para si chifres de ferro e disse: “Assim diz o SENHOR: 'Com estes você empurrará os sírios, até que sejam consumidos.'”
12
Todos os profetas profetizavam assim, dizendo: “Suba a Ramote-Gileade e prospere; pois o SENHOR a entregará na mão do rei.”
13
O mensageiro que foi chamar Micaías falou com ele, dizendo: “Veja agora, os profetas declaram o bem ao rei a uma só voz. Por favor, que a sua palavra seja como a palavra de um deles, e fale o bem.”
14
Micaías disse: “Tão certo como vive o SENHOR, o que o SENHOR me disser, isso eu falarei.”
15
Quando ele chegou ao rei, o rei lhe disse: “Micaías, devemos ir à batalha em Ramote-Gileade, ou devemos deixar de ir?” Ele lhe respondeu: “Suba e prospere; e o SENHOR a entregará na mão do rei.”
16
O rei lhe disse: “Quantas vezes terei que fazê-lo jurar que não me fale nada além da verdade em nome do SENHOR?”
17
Ele disse: “Eu vi todo o Israel espalhado pelos montes, como ovelhas que não têm pastor. O SENHOR disse: 'Estes não têm senhor. Que cada um volte para sua casa em paz.'”
18
O rei de Israel disse a Josafá: “Eu não lhe disse que ele não profetizaria o bem a meu respeito, mas o mal?”
19
Micaías disse: “Portanto, ouça a palavra do SENHOR. Eu vi o SENHOR assentado em seu trono, e todo o exército dos céus em pé junto a ele, à sua direita e à sua esquerda.
20
O SENHOR disse: 'Quem enganará Acabe, para que ele suba e caia em Ramote-Gileade?' Um dizia uma coisa, e outro dizia outra.
21
Um espírito saiu e se pôs diante do SENHOR, e disse: 'Eu o enganarei.'
22
O SENHOR lhe disse: 'Como?' Ele disse: 'Eu sairei e serei um espírito mentiroso na boca de todos os seus profetas.' Ele disse: 'Você o enganará, e também prevalecerá. Saia e faça isso.'
23
Agora, portanto, eis que o SENHOR colocou um espírito mentiroso na boca de todos estes seus profetas; e o SENHOR falou o mal a seu respeito.”
24
Então Zedequias, filho de Quenaaná, aproximou-se e bateu no rosto de Micaías, e disse: “Por qual caminho o Espírito do SENHOR saiu de mim para falar a você?”
25
Micaías disse: “Eis que você verá naquele dia, quando entrar em um quarto interior para se esconder.”
26
O rei de Israel disse: “Peguem Micaías, e levem-no de volta a Amom, o governador da cidade, e a Joás, o filho do rei.
27
Digam: 'Assim diz o rei: “Coloquem este sujeito na prisão, e alimentem-no com pão de aflição e com água de aflição, até que eu volte em paz.”'”
28
Micaías disse: “Se você realmente voltar em paz, o SENHOR não falou por mim.” Ele disse: “Ouçam, todos vocês, povos!”
29
Assim, o rei de Israel e Josafá, rei de Judá, subiram a Ramote-Gileade.
30
O rei de Israel disse a Josafá: “Eu me disfarçarei e entrarei na batalha, mas você vista os seus trajes reais.” O rei de Israel se disfarçou e entrou na batalha.
31
Ora, o rei da Síria havia ordenado aos trinta e dois capitães dos seus carros, dizendo: “Não lutem nem contra pequeno nem contra grande, exceto somente contra o rei de Israel.”
32
Quando os capitães dos carros viram Josafá, disseram: “Certamente esse é o rei de Israel!” e se voltaram para lutar contra ele. Josafá gritou.
33
Quando os capitães dos carros viram que não era o rei de Israel, pararam de persegui-lo.
34
Um certo homem puxou o seu arco ao acaso, e atingiu o rei de Israel entre as juntas da armadura. Portanto, ele disse ao condutor do seu carro: “Dê a volta, e tire-me da batalha, pois estou gravemente ferido.”
35
A batalha se intensificou naquele dia. O rei foi escorado em seu carro de frente para os sírios, e morreu à tarde. O sangue escorreu da ferida para o fundo do carro.
36
Um grito percorreu o exército por volta do pôr do sol, dizendo: “Cada homem para a sua cidade, e cada homem para a sua terra!”
37
Assim o rei morreu, e foi levado para Samaria; e sepultaram o rei em Samaria.
38
Lavaram o carro junto ao tanque de Samaria; e os cães lamberam o seu sangue onde as prostitutas se banhavam, de acordo com a palavra do SENHOR que ele havia falado.
39
Ora, o restante dos atos de Acabe, e tudo o que ele fez, e a casa de marfim que ele construiu, e todas as cidades que ele construiu, não estão escritos no livro das crônicas dos reis de Israel?
40
Assim Acabe descansou com seus pais; e Acazias, seu filho, reinou em seu lugar.
41
Josafá, filho de Asa, começou a reinar sobre Judá no quarto ano de Acabe, rei de Israel.
42
Josafá tinha trinta e cinco anos de idade quando começou a reinar; e ele reinou vinte e cinco anos em Jerusalém. O nome da sua mãe era Azuba, filha de Sili.
43
Ele andou em todo o caminho de Asa, seu pai. Ele não se desviou dele, fazendo o que era reto aos olhos do SENHOR. Contudo, os altos não foram removidos. O povo ainda sacrificava e queimava incenso nos altos.
44
Josafá fez paz com o rei de Israel.
45
Ora, o restante dos atos de Josafá, e o seu poder que ele demonstrou, e como ele lutou, não estão escritos no livro das crônicas dos reis de Judá?
46
O restante dos prostitutos cultuais, que permaneceram nos dias de seu pai Asa, ele expulsou da terra.
47
Não havia rei em Edom. Um representante governava.
48
Josafá construiu navios de Társis para irem a Ofir em busca de ouro, mas eles não foram, pois os navios naufragaram em Eziom-Geber.
49
Então Acazias, filho de Acabe, disse a Josafá: “Deixe que os meus servos vão com os seus servos nos navios.” Mas Josafá não quis.
50
Josafá descansou com seus pais, e foi sepultado com seus pais na cidade de seu pai Davi. Jeorão, seu filho, reinou em seu lugar.
51
Acazias, filho de Acabe, começou a reinar sobre Israel em Samaria no décimo sétimo ano de Josafá, rei de Judá, e ele reinou dois anos sobre Israel.
52
Ele fez o que era mau aos olhos do SENHOR, e andou no caminho de seu pai, e no caminho de sua mãe, e no caminho de Jeroboão, filho de Nebate, com o qual ele fez Israel pecar.
53
Ele serviu a Baal e o adorou, e provocou à ira o SENHOR, o Deus de Israel, de todas as maneiras que seu pai havia feito.
1 Královská
Chapitre 22
1
Nebylo pak za tři léta války mezi Syrskými a Izraelskými.
2
I stalo se léta třetího, přijel Jozafat král Judský k králi Izraelskému.
3
Mluvil pak byl král Izraelský služebníkům svým: Víte-li, že naše bylo Rámot Galád, a my zanedbáváme vzíti ho zase z moci krále Syrského?
4
Pročež řekl Jozafatovi: Potáhneš-li se mnou na vojnu proti Rámot Galád? Odpověděl Jozafat králi Izraelskému: Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jako koni moji, tak koni tvoji.
5
Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se dnes medle na slovo Hospodinovo.
6
I shromáždil král Izraelský proroků okolo čtyř set mužů a řekl jim: Mám-li táhnouti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Pán v ruku krále.
7
Tedy řekl Jozafat: Což není zde již žádného proroka Hospodinova, abychom se ho zeptali?
8
Na to řekl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král.
9
Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova.
10
(Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský, jeden každý na stolici své, odění jsouce rouchem, seděli v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.
11
Sedechiáš pak syn Kenanův udělal sobě byl rohy železné a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž nepohubíš jich.
12
Takž podobně i jiní všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.)
13
V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, nyní slova proroků jedněmi ústy předpovídají dobré věci králi. Medle, buď řeč tvá jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci.
14
Tedy řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že což mi koli řekne Hospodin, to mluviti budu.
15
A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? Kterýž řekl jemu: Jeď a šťastněť se povede, nebo dá je Hospodin v ruku krále.
16
I řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?
17
Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji.
18
I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati dobrého, ale zlé?
19
Řekl dále: Z té příčiny slyš slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na stolici své, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho.
20
I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,
21
Tožť vyšel jakýsi duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem?
22
Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; vyjdiž a učiň tak.
23
Protož, aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa všech proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě.
24
Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal Micheášovi poliček a řekl: Kudyže odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě?
25
Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl.
26
I řekl král Izraelský: Jmi Micheáše, a doveď ho k Amonovi knížeti města, a k Joasovi synu královu.
27
A řekneš: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře, a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.
28
Ale Micheáš řekl: Jestliže ty se navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil skrze mne Hospodin. Přes to řekl: Slyštež to všickni lidé!
29
A tak táhl král Izraelský, a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.
30
I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský a jel k bitvě.
31
Král pak Syrský přikázal třidcíti dvěma svým hejtmanům nad vozy, a řekl: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému.
32
I stalo se, když uzřeli hejtmané nad vozy Jozafata, řekli: Jistě král Izraelský jest. I obrátili se proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat.
33
V tom když uzřeli hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho.
34
Muž pak jeden střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi svému: Obrať se a vyvez mne z vojska, nebo jsem nemocen.
35
I rozmohla se bitva v ten den. Král pak stál na voze proti Syrským; potom umřel u večer, a tekla krev z rány do vozu.
36
I volal biřic po vojště, když již slunce zapadlo, řka: Jeden každý do města svého, a jeden každý do země své navrať se.
37
Umřel tedy král a dovezen jest do Samaří, i pochovali ho v Samaří.
38
A když pohřížen byl vůz v rybníku Samařském, střebali psi krev jeho, též když umývali zbroj jeho, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil.
39
Jiné pak věci Achabovy, a cožkoli činil, i jaký dům z kostí slonových vystavěl, i všecka města, kteráž vzdělal, o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských.
40
A tak usnul Achab s otci svými, a kraloval Ochoziáš syn jeho místo něho.
41
Jozafat pak syn Azy počal kralovati nad Judou léta čtvrtého Achaba, krále Izraelského.
42
A byl Jozafat ve třidcíti pěti letech, když počal kralovati, a dvadceti pět let kraloval nad Jeruzalémem, jehož matky jméno bylo Azuba, dcera Silchi.
43
I chodil po vší cestě Azy otce svého, aniž se od ní uchýlil, čině, což dobrého bylo před oblíčejem Hospodinovým.
44
Toliko poněvadž výsostí nezkazili, ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech.
45
Všel také v pokoj král Jozafat s králem Izraelským.
46
Jiné pak věci Jozafatovy, i síla jeho, kterouž prokazoval a kterouž bojoval, zapsány jsou v knize o králích Judských.
47
Ten ostatky ohyzdných sodomářů, kteříž ještě pozůstali za dnů Azy otce jeho, vyplénil z země.
48
Tehdáž nebylo žádného krále v zemi Idumejské, hejtmana měli místo krále.
49
I nadělal Jozafat lodí mořských, aby jeli do Ofir pro zlato. Ale nejeli, nebo polámaly se lodí v Aziongaber.
50
Řekl byl také Ochoziáš syn Achabův Jozafatovi: Nechť jedou služebníci moji s služebníky tvými na lodech. Ale Jozafat nechtěl.
51
I usnul Jozafat s otci svými, a pochován jest s otci svými v městě Davida otce svého; kraloval pak Joram syn jeho místo něho.
52
Ochoziáš syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří, léta sedmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval nad Izraelem dvě létě.
53
Nebo činil zlé věci před oblíčejem Hospodinovým, a chodil po cestě otce svého a po cestě matky své, i po cestě Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivodil k hřešení lid Izraelský.
54
Sloužil také Bálovi a klaněl se jemu, čímž popudil k hněvu Hospodina Boha Izraelského vedlé toho všeho, což činil otec jeho.