Comparer
1 Reis 21
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Reis
Chapitre 21
1
Depois destas coisas, Nabote, o jezreelita, tinha uma vinha que ficava em Jezreel, ao lado do palácio de Acabe, rei de Samaria.
2
Acabe falou a Nabote, dizendo: “Dê-me a sua vinha, para que eu a tenha como uma horta, porque fica perto da minha casa; e em troca eu lhe darei uma vinha melhor do que ela. Ou, se parecer bem a você, eu lhe darei o seu valor em dinheiro.”
3
Nabote disse a Acabe: “Que o SENHOR me livre de dar a você a herança dos meus pais!”
4
Acabe foi para a sua casa aborrecido e indignado por causa da palavra que Nabote, o jezreelita, lhe havia falado, pois ele tinha dito: “Não lhe darei a herança dos meus pais.” Ele se deitou na sua cama, virou o rosto e não quis comer pão.
5
Mas Jezabel, sua mulher, aproximou-se dele e lhe disse: “Por que o seu espírito está tão triste a ponto de você não comer pão?”
6
Ele lhe disse: “Porque eu falei com Nabote, o jezreelita, e lhe disse: 'Dê-me a sua vinha por dinheiro; ou então, se for do seu agrado, eu lhe darei outra vinha em troca.' Ele respondeu: 'Não lhe darei a minha vinha.'”
7
Jezabel, sua mulher, lhe disse: “Você não governa agora o reino de Israel? Levante-se, coma pão e alegre o seu coração. Eu lhe darei a vinha de Nabote, o jezreelita.”
8
Então ela escreveu cartas em nome de Acabe, selou-as com o selo dele, e enviou as cartas aos anciãos e aos nobres que estavam na cidade dele, que moravam com Nabote.
9
Ela escreveu nas cartas, dizendo: “Proclamem um jejum e coloquem Nabote em destaque entre o povo.
10
Coloquem dois homens, homens perversos, diante dele, e que eles testemunhem contra ele, dizendo: 'Você amaldiçoou a Deus e ao rei!' Depois, levem-no para fora e apedrejem-no até a morte.”
11
Os homens da sua cidade, os anciãos e os nobres que moravam na sua cidade, fizeram como Jezabel os havia instruído nas cartas que ela tinha escrito e enviado a eles.
12
Eles proclamaram um jejum e colocaram Nabote em destaque entre o povo.
13
Os dois homens, os homens perversos, entraram e se sentaram diante dele. Os homens perversos testemunharam contra ele, contra Nabote, na presença do povo, dizendo: “Nabote amaldiçoou a Deus e ao rei!” Então eles o levaram para fora da cidade e o apedrejaram até a morte com pedras.
14
Então mandaram dizer a Jezabel: “Nabote foi apedrejado e está morto.”
15
Quando Jezabel ouviu que Nabote tinha sido apedrejado e estava morto, Jezabel disse a Acabe: “Levante-se, tome posse da vinha de Nabote, o jezreelita, que ele se recusou a dar a você por dinheiro; pois Nabote não está vivo, mas morto.”
16
Quando Acabe ouviu que Nabote estava morto, Acabe se levantou para descer à vinha de Nabote, o jezreelita, para tomar posse dela.
17
A palavra do SENHOR veio a Elias, o tesbita, dizendo:
18
“Levante-se, desça para encontrar Acabe, rei de Israel, que habita em Samaria. Eis que ele está na vinha de Nabote, para onde desceu a fim de tomar posse dela.
19
Você falará a ele, dizendo: 'Assim diz o SENHOR: “Você matou e também tomou posse?”' Você falará a ele, dizendo: 'Assim diz o SENHOR: “No lugar onde os cães lamberam o sangue de Nabote, os cães lamberão o seu sangue, sim, o seu próprio sangue.”'”
20
Acabe disse a Elias: “Você me encontrou, meu inimigo?” Ele respondeu: “Eu o encontrei, porque você se vendeu para fazer o que é mau aos olhos do SENHOR.
21
Eis que trarei o mal sobre você, e o varrerei completamente, e eliminarei de Acabe todo aquele que urina contra a parede, tanto o que está preso quanto o que está livre em Israel.
22
Farei a sua casa como a casa de Jeroboão, filho de Nebate, e como a casa de Baasa, filho de Aías, por causa da provocação com a qual você me provocou à ira, e fez Israel pecar.”
23
O SENHOR também falou de Jezabel, dizendo: “Os cães comerão Jezabel junto à muralha de Jezreel.
24
Os cães comerão quem de Acabe morrer na cidade; e as aves do céu comerão quem morrer no campo.”
25
Mas não houve ninguém como Acabe, que se vendeu para fazer o que era mau aos olhos do SENHOR, a quem Jezabel, sua mulher, instigou.
26
Ele agiu de forma muito abominável seguindo ídolos, de acordo com tudo o que os amorreus faziam, os quais o SENHOR expulsou de diante dos filhos de Israel.
27
Quando Acabe ouviu essas palavras, ele rasgou as suas roupas, colocou pano de saco sobre o seu corpo, jejuou, deitou-se em pano de saco e andava abatido.
28
A palavra do SENHOR veio a Elias, o tesbita, dizendo:
29
“Você viu como Acabe se humilha perante mim? Porque ele se humilha perante mim, não trarei o mal nos seus dias; mas trarei o mal sobre a sua casa nos dias do seu filho.”
1 Královská
Chapitre 21
1
Stalo se pak po těch věcech, měl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského.
2
I mluvil Achab k Nábotovi, řka: Dej mi vinici svou, ať ji mám místo zahrady k zelinám, poněvadž jest blízko podlé domu mého, a dámť za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližeť se vidí, dámť stříbra cenu její.
3
Odpověděl Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych měl dáti dědictví otců mých tobě.
4
Tedy přišel Achab do domu svého, smutný jsa a hněvaje se pro řeč, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, řka: Nedám tobě dědictví otců svých. I lehl na lůžko své, a odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl.
5
V tom přišedši k němu Jezábel žena jeho, řekla jemu: Proč tak smutný jest duch tvůj, že ani nejíš chleba?
6
Kterýž odpověděl jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a řekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže raději chceš, dámť jinou vinici za ni. On pak odpověděl: Nedám tobě své vinice.
7
I řekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli, já tobě dám vinici Nábota Jezreelského.
8
Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapečetila jeho pečetí, a poslala ten list k starším a předním města jeho, spoluobyvatelům Nábotovým.
9
Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste půst, a posaďte Nábota mezi předními z lidu,
10
A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte jej, ať umře.
11
Učinili tedy muži města toho, starší a přední, kteříž bydlili v městě jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala.
12
Vyhlásili půst, a posadili Nábota mezi předními z lidu.
13
Potom přišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti němu, svědčili proti němu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi před lidem, řkouce: Zlořečil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za město a kamenovali jej, až umřel.
14
A poslali k Jezábel, řkouce: Ukamenovánť jest Nábot a umřel.
15
I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umřel, řekla Achabovi: Vstaň, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžť nechtěl dáti za peníze; neboť není živ Nábot, ale umřel.
16
A tak uslyšev Achab, že by umřel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal.
17
Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:
18
Vstana, vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaří, a hle, jest na vinici Nábotově, do níž všel, aby ji ujal.
19
A mluviti budeš k němu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobě i nepřivlastnil? Mluv tedy k němu, řka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou.
20
I řekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepříteli můj? Kterýž odpověděl: Našel, nebo jsi prodal se, abys činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým.
21
Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli.
22
A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždění, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele.
23
Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, řka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými.
24
Toho, kdož umře z domu Achabova v městě, psi žráti budou, a kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou.
25
Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho.
26
Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, čehož se dopouštěli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských.
27
I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce.
28
Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí:
29
Viděl-lis, jak se ponížil Achab před tváří mou? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou, neuvedu toho zlého za dnů jeho, ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho.