Comparer
1 Samuel 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Samuel
Chapitre 1
1
Havia um certo homem de Ramataim-Zofim, da região montanhosa de Efraim, e o seu nome era Elcana, filho de Jeroão, filho de Eliú, filho de Toú, filho de Zufe, um efraimita.
2
Ele tinha duas mulheres: o nome de uma era Ana, e o nome da outra, Penina. Penina tinha filhos, mas Ana não os tinha.
3
Este homem subia da sua cidade de ano em ano para adorar e sacrificar ao SENHOR dos Exércitos em Siló. Lá estavam os dois filhos de Eli, Hofni e Fineias, sacerdotes do SENHOR.
4
Quando chegava o dia em que Elcana oferecia o sacrifício, ele dava porções à sua mulher Penina e a todos os filhos e filhas dela;
5
mas a Ana ele dava uma porção dupla, porque amava Ana, embora o SENHOR lhe tivesse cerrado o ventre.
6
A sua rival a provocava severamente, para irritá-la, porque o SENHOR lhe havia cerrado o ventre.
7
E assim acontecia ano após ano; sempre que Ana subia à casa do SENHOR, a sua rival a provocava. Por isso ela chorava e não comia.
8
Elcana, o seu marido, lhe perguntava: “Ana, por que você chora? Por que não come? Por que o seu coração está amargurado? Por acaso eu não sou melhor para você do que dez filhos?”
9
Uma vez, depois que terminaram de comer e beber em Siló, Ana se levantou. Ora, o sacerdote Eli estava sentado na sua cadeira, junto à porta do templo do SENHOR.
10
Ela estava com a alma amargurada, e orou ao SENHOR, chorando muito.
11
E fez um voto, dizendo: “Ó SENHOR dos Exércitos, se tu de fato olhares para a aflição da tua serva, e te lembrares de mim, e não te esqueceres da tua serva, mas deres à tua serva um filho homem, então eu o dedicarei ao SENHOR por todos os dias da sua vida, e nenhuma navalha passará sobre a sua cabeça.”
12
Como ela continuasse a orar perante o SENHOR, Eli observava a sua boca.
13
Ora, Ana falava no seu coração; apenas os seus lábios se moviam, mas não se ouvia a sua voz. Por isso, Eli pensou que ela estivesse embriagada.
14
E Eli lhe disse: “Até quando você ficará embriagada? Livre-se do seu vinho!”
15
Ana respondeu: “Não, meu senhor, eu sou uma mulher de espírito abatido. Não bebi vinho nem bebida forte, mas derramei a minha alma perante o SENHOR.
16
Não considere a sua serva uma mulher ímpia; pois tenho falado até agora da abundância da minha queixa e da minha angústia.”
17
Então Eli respondeu: “Vá em paz; e que o Deus de Israel lhe conceda a petição que você lhe fez.”
18
Ela disse: “Que a sua serva encontre favor aos seus olhos.” Então a mulher seguiu o seu caminho e comeu; e a sua expressão facial já não era triste.
19
Eles se levantaram de madrugada, adoraram perante o SENHOR, e então retornaram para a sua casa em Ramá. Elcana coabitou com Ana, a sua mulher, e o SENHOR se lembrou dela.
20
Passado o tempo, Ana concebeu e deu à luz um filho; e ela o chamou de Samuel, dizendo: “Porque o pedi ao SENHOR.”
21
O homem Elcana e toda a sua casa subiram para oferecer ao SENHOR o sacrifício anual e o seu voto.
22
Mas Ana não subiu, pois disse ao seu marido: “Não irei até que o menino seja desmamado; então o levarei, para que ele se apresente perante o SENHOR, e fique lá para sempre.”
23
Elcana, o seu marido, lhe disse: “Faça o que lhe parecer melhor. Fique até que o tenha desmamado; somente que o SENHOR confirme a sua palavra.” Assim a mulher ficou e amamentou o seu filho até o desmamar.
24
Depois de desmamá-lo, ela o levou consigo, juntamente com três novilhos, um efa de farinha e um odre de vinho, e o trouxe à casa do SENHOR em Siló. O menino ainda era pequeno.
25
Eles sacrificaram o novilho e trouxeram o menino a Eli.
26
Ela disse: “Ah, meu senhor, tão certo como a sua alma vive, meu senhor, eu sou aquela mulher que esteve aqui perto do senhor, orando ao SENHOR.
27
Foi por este menino que eu orei, e o SENHOR me concedeu a petição que lhe fiz.
28
Portanto, eu também o dediquei ao SENHOR. Por toda a sua vida ele será dedicado ao SENHOR.” E ali ele adorou ao SENHOR.
1 Samuelova
Chapitre 1
1
Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.
2
A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.
3
I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi.
4
Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.
5
Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její.
6
Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.
7
To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.
8
Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?
9
Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.
10
Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.
11
A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.
12
I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její.
13
Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.
14
Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého.
15
Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem.
16
Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.
17
Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.
18
I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.
19
I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.
20
I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.
21
Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj.
22
Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.
23
I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.
24
Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé.
25
Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.
26
Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.
27
Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho.
28
Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.