Comparer
1 Samuel 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Samuel
Chapitre 2
1
Ana orou e disse:
“O meu coração exulta no SENHOR!
O meu poder é exaltado no SENHOR.
A minha boca se alarga contra os meus inimigos,
porque me alegro na tua salvação.
2
Não há ninguém santo como o SENHOR,
pois não há ninguém além de ti;
não há Rocha alguma como o nosso Deus.
3
“Não falem mais com tanta arrogância.
Não saia da boca de vocês a altivez,
pois o SENHOR é um Deus de conhecimento.
Por ele as ações são pesadas.
4
“Os arcos dos poderosos são quebrados,
mas os que tropeçavam são revestidos de força.
5
Os que eram fartos se alugam por pão,
mas os que tinham fome já não têm.
Sim, a estéril deu à luz sete filhos,
e a que tinha muitos filhos desfalece.
6
“O SENHOR mata e preserva a vida;
ele faz descer ao Seol e faz subir.
7
O SENHOR empobrece e enriquece;
ele humilha e também exalta.
8
Ele levanta o pobre do pó
e ergue o necessitado do monte de cinzas,
para fazê-los assentar-se com os príncipes
e herdar um trono de glória.
Pois as colunas da terra pertencem ao SENHOR,
e ele assentou o mundo sobre elas.
9
Ele guardará os pés dos seus santos,
mas os ímpios serão silenciados nas trevas;
pois não é pela força que o homem prevalecerá.
10
Os que contendem com o SENHOR serão despedaçados.
Desde os céus ele trovejará contra eles.
“O SENHOR julgará os confins da terra.
Ele dará força ao seu rei,
e exaltará o poder do seu ungido.”
11
Elcana foi para a sua casa em Ramá. E o menino servia ao SENHOR perante o sacerdote Eli.
12
Ora, os filhos de Eli eram homens ímpios. Eles não conheciam o SENHOR.
13
O costume dos sacerdotes para com o povo era que, quando alguém oferecia um sacrifício, o servo do sacerdote vinha enquanto a carne estava cozinhando, com um garfo de três dentes na mão;
14
e ele o cravava na panela, no caldeirão, no tacho ou no pote. O sacerdote tomava para si tudo o que o garfo tirava. Assim faziam a todos os israelitas que iam a Siló.
15
Sim, mesmo antes de queimarem a gordura, o servo do sacerdote vinha e dizia ao homem que sacrificava: “Dê carne para assar para o sacerdote; pois ele não aceitará carne cozida de você, mas sim crua.”
16
Se o homem lhe dissesse: “Queime-se primeiro a gordura, e depois pegue o quanto a sua alma desejar”; então o servo respondia: “Não, você deve me dar agora; caso contrário, tomarei à força.”
17
O pecado dos jovens era muito grande perante o SENHOR, pois os homens desprezavam a oferta do SENHOR.
18
Mas Samuel ministrava perante o SENHOR, sendo ainda menino, vestindo um éfode de linho.
19
Além disso, a sua mãe lhe fazia uma pequena túnica e a levava para ele de ano em ano, quando subia com o seu marido para oferecer o sacrifício anual.
20
Eli abençoava Elcana e a sua mulher, dizendo: “Que o SENHOR lhe dê descendência desta mulher, em lugar daquele que foi dedicado ao SENHOR.” Então eles voltavam para a sua casa.
21
O SENHOR visitou Ana, e ela concebeu e deu à luz três filhos e duas filhas. O menino Samuel crescia perante o SENHOR.
22
Ora, Eli era muito idoso; e ouvia tudo o que os seus filhos faziam a todo o Israel, e como se deitavam com as mulheres que serviam à porta da Tenda do Encontro.
23
Ele lhes dizia: “Por que vocês fazem tais coisas? Pois eu ouço de todo este povo sobre os seus atos malignos.
24
Não, meus filhos; pois não é bom o relato que escuto! Vocês fazem o povo do SENHOR pecar.
25
Se um homem pecar contra outro, Deus o julgará; mas se um homem pecar contra o SENHOR, quem intercederá por ele?” Contudo, eles não deram ouvidos à voz de seu pai, porque o SENHOR tencionava matá-los.
26
O menino Samuel crescia e aumentava em favor tanto para com o SENHOR como para com os homens.
27
Um homem de Deus veio a Eli e lhe disse: “Assim diz o SENHOR: ‘Acaso não me revelei claramente à casa de seu pai, quando eles estavam no Egito, sujeitos à casa do faraó?
28
Não o escolhi dentre todas as tribos de Israel para ser o meu sacerdote, para subir ao meu altar, para queimar incenso e para vestir um éfode perante mim? Não dei à casa de seu pai todas as ofertas dos filhos de Israel feitas pelo fogo?
29
Por que vocês pisam nos meus sacrifícios e nas minhas ofertas, que ordenei na minha habitação, e honram os seus filhos mais do que a mim, para se engordarem com o melhor de todas as ofertas de Israel, o meu povo?’
30
“Portanto, diz o SENHOR, o Deus de Israel: ‘Eu havia dito de fato que a sua casa e a casa de seu pai andariam perante mim para sempre.’ Mas agora o SENHOR diz: ‘Longe de mim tal coisa; pois honrarei os que me honram, e os que me desprezam serão amaldiçoados.
31
Eis que vêm dias em que cortarei o seu braço e o braço da casa de seu pai, para que não haja nenhum idoso na sua casa.
32
Você verá a aflição da minha habitação, em meio a toda a prosperidade que darei a Israel. E nunca mais haverá nenhum idoso na sua casa.
33
E o único dos seus que eu não eliminar do meu altar será para consumir os seus olhos e entristecer o seu coração. Todos os descendentes da sua casa morrerão na flor da idade.
34
E este será o sinal para você, que virá sobre os seus dois filhos, sobre Hofni e Fineias: ambos morrerão no mesmo dia.
35
Levantarei para mim um sacerdote fiel, que agirá de acordo com o que está no meu coração e na minha mente. Eu lhe edificarei uma casa firme, e ele andará perante o meu ungido para sempre.
36
E acontecerá que todo aquele que sobrar da sua casa virá e se prostrará diante dele por uma moeda de prata e um pedaço de pão, e dirá: “Por favor, coloque-me em um dos ofícios sacerdotais, para que eu tenha um pedaço de pão para comer.”’”
1 Samuelova
Chapitre 2
1
I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.
2
Neníť žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe, neníť žádný tak silný jako Bůh náš.
3
Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.
4
Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.
5
Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali lačněti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest.
6
Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.
7
Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.
8
Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy jsou stěžeje země, na nichž založil okršlek.
9
Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.
10
Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého.
11
I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí.
12
Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.
13
Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý,
14
A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.
15
Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové.
16
Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.
17
I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.
18
Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným.
19
A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.
20
I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.
21
Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.
22
Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy.
23
I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.
24
Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův.
25
Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.
26
Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.
27
I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově?
28
A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských.
29
Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.
30
Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.
31
Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém.
32
A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny.
33
A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém.
34
A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.
35
Vzbudím pak sobě kněze věrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny.
36
A budeť, že kdožkoli pozůstane z domu tvého, přijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba, a řekne: Připusť mne, prosím, k jedné třídě kněžské, abych jedl chléb.