Comparer
1 Samuel 20
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Samuel
Chapitre 20
1
Davi fugiu de Naiote, em Ramá, procurou Jônatas e lhe perguntou: “O que foi que eu fiz? Qual é o meu crime? Qual foi o meu pecado contra o seu pai, para que ele procure tirar-me a vida?”
2
Jônatas lhe respondeu: “Nunca! Você não vai morrer. O meu pai não faz coisa alguma, nem grande nem pequena, sem me confiar. Por que o meu pai esconderia isso de mim? Isso não é verdade.”
3
Mas Davi prestou este juramento, dizendo: “O seu pai sabe muito bem que eu encontrei favor aos seus olhos, e ele pensou: ‘Jônatas não deve saber disso, para não ficar triste.’ Mas, tão certo como vive o SENHOR e tão certo como a sua alma vive, há apenas um passo entre mim e a morte.”
4
Jônatas disse a Davi: “O que quer que a sua alma desejar, eu o farei por você.”
5
Então Davi disse a Jônatas: “Amanhã é a festa da lua nova, e eu deveria sentar-me à mesa com o rei para comer; mas deixe-me ir e me esconder no campo até a tarde de depois de amanhã.
6
Se o seu pai sentir a minha falta, diga-lhe: ‘Davi me implorou para que o deixasse ir às pressas para Belém, a sua cidade natal, porque toda a sua família está realizando ali o sacrifício anual.’
7
Se ele disser: ‘Tudo bem’, então o seu servo estará a salvo; mas se ele perder o controle da ira, saiba que ele está decidido a me fazer o mal.
8
Portanto, seja bondoso com o seu servo, pois você o trouxe para uma aliança perante o SENHOR com você; mas, se sou culpado de alguma coisa, mate-me você mesmo! Por que me entregaria ao seu pai?”
9
Jônatas disse: “Nunca farei tal coisa! Se eu tivesse a menor suspeita de que o meu pai estava decidido a fazer-lhe o mal, acha que eu não lhe avisaria?”
10
Davi perguntou a Jônatas: “Quem me avisará, se por acaso o seu pai lhe responder asperamente?”
11
Jônatas respondeu: “Venha! Vamos sair para o campo.” E os dois saíram para o campo.
12
Então Jônatas disse a Davi: “Pelo SENHOR, o Deus de Israel, prometo que amanhã a esta hora, ou depois de amanhã, sondarei as intenções de meu pai. E, se ele estiver bem intencionado para com Davi, acaso não lhe mandarei avisar e não lhe revelarei isso?
13
E que o SENHOR me castigue com severidade e ainda mais se, caso o meu pai esteja com intenções de fazer-lhe o mal, eu não lhe avisar, para deixá-lo partir e ir em paz. E que o SENHOR seja com você, assim como foi com o meu pai.
14
Mas se eu continuar vivo, peço-lhe que use da bondade do SENHOR para comigo, para que eu não morra;
15
e que nunca retire a sua bondade da minha família, nem mesmo quando o SENHOR eliminar todos e cada um dos inimigos de Davi da face da terra.”
16
Assim Jônatas fez uma aliança com a casa de Davi, dizendo: “Que o SENHOR exija contas das mãos dos inimigos de Davi.”
17
E Jônatas fez Davi jurar novamente, por causa do amor que tinha por ele, pois o amava como à sua própria alma.
18
Então Jônatas lhe disse: “Amanhã é a festa da lua nova. Vão notar a sua ausência, porque o seu lugar estará vazio.
19
Depois de amanhã, desça rapidamente e vá para o lugar onde se escondeu no dia do incidente, e aguarde junto à pedra de Ezel.
20
Eu atirarei três flechas ao lado da pedra, como se estivesse atirando em um alvo.
21
Eis que enviarei um menino e lhe direi: ‘Vá achar as flechas!’ Se eu disser ao menino: ‘Eis que as flechas estão deste lado, pegue-as’; então você poderá vir com segurança, pois, tão certo como vive o SENHOR, tudo está bem, e não há perigo algum.
22
Mas, se eu gritar para o jovem: ‘Olhe, as flechas estão mais para a frente’, então siga o seu caminho, pois o SENHOR o está enviando embora.
23
E quanto ao acordo que fizemos entre nós, eis que o SENHOR é testemunha entre mim e você para sempre.”
24
Então Davi se escondeu no campo. Quando chegou a festa da lua nova, o rei se sentou à mesa para comer.
25
O rei sentou-se no seu lugar de costume, perto da parede, em frente a Jônatas, e Abner sentou-se ao lado de Saul, mas o lugar de Davi estava vazio.
26
Naquele dia, Saul não disse nada, porque pensou: “Aconteceu-lhe alguma coisa; talvez esteja impuro. Com certeza, ele não está puro.”
27
No dia seguinte, o segundo dia da festa da lua nova, o lugar de Davi ainda estava vazio. Então Saul perguntou a seu filho Jônatas: “Por que o filho de Jessé não veio para a refeição, nem ontem nem hoje?”
28
Jônatas respondeu a Saul: “Davi me pediu insistentemente para ir a Belém.
29
Ele me disse: ‘Por favor, deixe-me ir, pois a nossa família vai oferecer um sacrifício na cidade, e o meu irmão me ordenou que estivesse lá. Agora, se encontrei favor aos seus olhos, por favor, deixe-me partir para ver os meus irmãos.’ Por esse motivo ele não veio à mesa do rei.”
30
A ira de Saul se acendeu contra Jônatas, e ele lhe disse: “Seu filho de uma mulher perversa e rebelde! Você acha que eu não sei que você tem favorecido o filho de Jessé para a sua própria vergonha, e para a vergonha da nudez de sua mãe?
31
Pois enquanto o filho de Jessé viver sobre a terra, nem você nem a sua realeza estarão seguros. Mande buscá-lo agora mesmo e traga-o a mim, pois ele deve morrer!”
32
Jônatas perguntou a Saul, seu pai: “Por que ele deve ser morto? O que ele fez?”
33
Mas Saul atirou a sua lança contra ele para o matar. Com isso Jônatas compreendeu que o seu pai estava decidido a matar Davi.
34
Jônatas levantou-se da mesa dominado pela ira e não comeu nada no segundo dia da festa do mês, pois estava muito triste por causa de Davi e porque o seu pai o havia humilhado.
35
Pela manhã, Jônatas saiu para o campo, no horário combinado com Davi, levando consigo um menino.
36
Ele disse ao menino: “Corra e ache as flechas que eu vou atirar.” Enquanto o menino corria, ele atirou uma flecha que caiu além dele.
37
Quando o menino chegou ao lugar onde a flecha de Jônatas havia caído, Jônatas gritou para ele: “A flecha não está mais à frente?”
38
E continuou a gritar: “Corra depressa! Vá logo! Não demore!” O menino recolheu a flecha e voltou para o seu senhor.
39
Mas o menino não entendeu nada do que estava acontecendo. Só Jônatas e Davi conheciam o significado.
40
Então Jônatas deu as suas armas ao menino e lhe ordenou: “Vá e leve-as de volta para a cidade.”
41
Assim que o menino se foi, Davi saiu do seu esconderijo pelo lado sul e curvou-se até o chão, prostrando-se três vezes. Eles se beijaram chorando, até que Davi foi tomado de uma dor ainda maior.
42
E Jônatas disse a Davi: “Vá em paz, pois nós dois juramos pelo nome do SENHOR, dizendo: ‘O SENHOR é testemunha entre mim e você, e entre os meus descendentes e os seus descendentes, para sempre.’” Então Davi se levantou e partiu, e Jônatas voltou para a cidade.
1 Samuelova
Chapitre 20
1
V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
2
Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.
3
Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.
4
Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.
5
I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.
6
Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.
7
Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.
8
A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?
9
I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?
10
Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?
11
Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.
12
Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť),
13
Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.
14
A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,
15
Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.
16
A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
17
Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
18
I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.
19
Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.
20
A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.
21
Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.
22
Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
23
Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
24
A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.
25
A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.
26
A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
27
Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?
28
Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.
29
A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.
30
I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
31
Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.
32
Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?
33
I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,
34
Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.
35
Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.
36
Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
37
Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?
38
Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
39
(Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)
40
I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.
41
A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
42
I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky.
43
A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města.