Comparer
1 Samuel 25
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Samuel
Chapitre 25
1
Samuel morreu; e todo o Israel se reuniu e chorou por ele, e o sepultaram em sua casa, em Ramá. Depois Davi se levantou e desceu para o deserto de Parã.
2
Havia um homem em Maom que tinha as suas propriedades no Carmelo; e o homem era muito rico. Ele tinha três mil ovelhas e mil cabras; e estava tosquiando as suas ovelhas no Carmelo.
3
Ora, o nome do homem era Nabal, e o nome da sua mulher era Abigail. Esta mulher era inteligente e muito formosa; mas o homem era rude e mau em suas ações. Ele era da linhagem de Calebe.
4
Davi ouviu no deserto que Nabal estava tosquiando as suas ovelhas.
5
Davi enviou dez rapazes, e Davi disse aos jovens: “Subam ao Carmelo, vão a Nabal e saúdem-no em meu nome.
6
E digam a ele: ‘Longa vida para o senhor! Paz seja com o senhor! Paz seja com a sua casa! Paz seja com tudo o que é seu!
7
Agora ouvi dizer que o senhor tem tosquiadores. Os seus pastores estiveram conosco, e nós não lhes fizemos mal algum. Nada lhes faltou durante todo o tempo em que estiveram no Carmelo.
8
Pergunte aos seus próprios rapazes, e eles lhe dirão. Portanto, que estes rapazes encontrem favor aos seus olhos, pois chegamos em um dia de festa. Por favor, dê o que houver à mão aos seus servos e ao seu filho Davi.’”
9
Quando os rapazes de Davi chegaram, disseram a Nabal todas essas palavras em nome de Davi, e esperaram.
10
Mas Nabal respondeu aos servos de Davi e disse: “Quem é Davi? Quem é o filho de Jessé? Hoje em dia há muitos escravos que fogem dos seus senhores.
11
Pegaria eu, pois, o meu pão, a minha água e a carne que abati para os meus tosquiadores, e daria a homens que nem sei de onde vêm?”
12
Então os rapazes de Davi deram meia-volta, retornaram e foram contar a Davi todas essas palavras.
13
Davi disse aos seus homens: “Cada um cinja a sua espada!” E cada homem cingiu a sua espada. Davi também cingiu a sua espada. Cerca de quatrocentos homens subiram atrás de Davi, e duzentos ficaram com a bagagem.
14
Mas um dos jovens servos avisou Abigail, mulher de Nabal, dizendo: “Eis que Davi enviou mensageiros do deserto para saudar o nosso senhor; mas ele os insultou.
15
No entanto, aqueles homens foram muito bons para nós, e não sofremos nenhum mal, e não demos falta de nada durante todo o tempo em que convivemos com eles, enquanto estávamos nos campos.
16
Eles foram como um muro para nós, tanto de dia como de noite, durante todo o tempo em que estivemos com eles cuidando das ovelhas.
17
Agora, pois, reconheça isso e veja o que a senhora pode fazer; pois o mal já está determinado contra o nosso senhor e contra toda a sua casa. Ele é um homem tão perverso que não se pode nem falar com ele.”
18
Então Abigail se apressou e pegou duzentos pães, dois odres de vinho, cinco ovelhas preparadas, cinco seás de grãos tostados, cem cachos de passas e duzentos bolos de figos, e os colocou sobre jumentos.
19
E ela disse aos seus servos: “Vão adiante de mim. Eis que irei logo atrás de vocês.” Mas ela não contou nada ao seu marido, Nabal.
20
Enquanto ela cavalgava no seu jumento, descendo encoberta pela montanha, eis que Davi e os seus homens desciam na direção dela, e ela os encontrou.
21
Ora, Davi tinha dito: “De nada adiantou eu ter protegido tudo o que esse sujeito tem no deserto, de modo que não se perdeu nada de tudo o que lhe pertencia. Ele me pagou o bem com o mal.
22
Que Deus castigue os inimigos de Davi com severidade, e ainda mais, se até o amanhecer eu deixar vivo um só que urine na parede de todos os que lhe pertencem.”
23
Quando Abigail viu Davi, ela desceu depressa do jumento, prostrou-se diante de Davi com o rosto em terra e se curvou.
24
Ela caiu aos pés dele e disse: “Sobre mim, meu senhor, caia a culpa! Por favor, deixe a sua serva falar aos seus ouvidos. Ouça as palavras da sua serva.
25
Por favor, que o meu senhor não dê atenção a este homem perverso, Nabal, pois ele é exatamente o que o seu nome significa. Nabal é o seu nome, e a insensatez está com ele; mas eu, a sua serva, não vi os rapazes que o meu senhor enviou.
26
Agora, pois, meu senhor, tão certo como vive o SENHOR e tão certo como vive a sua alma, já que o SENHOR o impediu de derramar sangue e de se vingar com as próprias mãos, que os seus inimigos e todos os que procuram fazer o mal ao meu senhor sejam como Nabal.
27
E agora que este presente, que a sua serva trouxe ao meu senhor, seja dado aos jovens que seguem o meu senhor.
28
Por favor, perdoe a ofensa da sua serva. Certamente o SENHOR fará uma casa duradoura para o meu senhor, porque o meu senhor luta as batalhas do SENHOR. Nenhum mal será achado no senhor em todos os seus dias.
29
Mesmo que alguém se levante para persegui-lo e procurar tirar-lhe a vida, a vida do meu senhor estará guardada no feixe dos vivos com o SENHOR, o seu Deus. Mas a vida dos seus inimigos ele atirará para longe, como da cavidade de uma funda.
30
E quando o SENHOR tiver feito ao meu senhor todo o bem que prometeu a seu respeito, e o tiver estabelecido como líder sobre Israel,
31
o meu senhor não terá este peso na consciência nem o remorso de ter derramado sangue sem motivo, ou de ter se vingado com as próprias mãos. E quando o SENHOR abençoar o meu senhor, lembre-se da sua serva.”
32
Davi disse a Abigail: “Bendito seja o SENHOR, o Deus de Israel, que hoje a enviou ao meu encontro!
33
Bendito seja o seu bom senso, e bendita seja você, que hoje me impediu de derramar sangue e de me vingar com as próprias mãos.
34
Pois, tão certo como vive o SENHOR, o Deus de Israel, que me impediu de lhe fazer mal, se você não tivesse se apressado em vir ao meu encontro, certamente até o raiar do dia não teria sobrado a Nabal um só que urine na parede.”
35
Então Davi aceitou das mãos dela o que lhe havia trazido e disse-lhe: “Suba em paz para a sua casa. Veja, ouvi a sua voz e atendi ao seu pedido.”
36
Quando Abigail voltou para Nabal, eis que ele estava dando um banquete em sua casa, como um banquete de rei. O coração de Nabal estava alegre, pois ele estava muito bêbado. Por isso ela não lhe contou nada até o raiar do dia.
37
De manhã, quando os efeitos do vinho já haviam passado, a sua mulher lhe contou todas essas coisas; e o coração dele morreu dentro dele, e ele ficou como uma pedra.
38
Cerca de dez dias depois, o SENHOR feriu Nabal, e ele morreu.
39
Quando Davi ouviu que Nabal estava morto, disse: “Bendito seja o SENHOR, que defendeu a minha causa contra a afronta que recebi de Nabal, e guardou o seu servo de fazer o mal. O SENHOR fez a maldade de Nabal cair sobre a própria cabeça dele.” Em seguida, Davi mandou uma mensagem a Abigail, pedindo-a em casamento.
40
Os servos de Davi foram até Abigail, no Carmelo, e lhe disseram: “Davi nos enviou para levá-la a ele, para ser a sua mulher.”
41
Ela se levantou, curvou-se com o rosto em terra e disse: “Eis que a sua serva aqui está para servir e lavar os pés dos servos do meu senhor.”
42
Abigail levantou-se depressa e montou num jumento, acompanhada por cinco de suas servas; e ela seguiu os mensageiros de Davi, e tornou-se a sua mulher.
43
Davi também tomou Ainoã, de Jezreel; e ambas se tornaram suas mulheres.
44
Ora, Saul havia dado a sua filha Mical, mulher de Davi, a Palti, filho de Laís, que era de Galim.
1 Samuelova
Chapitre 25
1
Mezi tím umřel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali ho, a pochovali jej v domě jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušť Fáran.
2
Èlověk pak nějaký byl v Maon, kterýž statek svůj měl na Karmeli. A byl člověk ten možný velmi, nebo měl tři tisíce ovec a tisíc koz, a tehdáž rovně střihl ovce své na Karmeli.
3
Muže pak toho jméno Nábal, a jméno ženy jeho Abigail. A byla žena ta opatrná a krásné tváři, ale muž její byl tvrdý a zlých povah, a byl z rodu Kálefova.
4
Protož uslyšav David na poušti, že by Nábal střihl ovce své,
5
Poslal deset služebníků, a řekl David těm služebníkům: Vstupte na Karmel, a jděte k Nábalovi, a pozdravte ho slovem mým přátelsky.
6
A rcete jemu takto: Zdráv buď, a pokoj tobě, pokoj domu tvému, i všemu, což máš, pokoj.
7
Slyšel jsem, že máš střižce, a pastýři tvoji bývali s námi; neučinili jsme jim žádné křivdy, aniž jim co zhynulo po všecky dny, v nichž byli na Karmeli.
8
Ptej se služebníků svých, a povědí tobě. Nyní tedy nechť naleznou mládenci milost před očima tvýma, nebo v den veselý přišli jsme; dej, prosím, což máš před rukama, služebníkům svým a synu svému Davidovi.
9
Přišedše tedy mládenci ti Davidovi, mluvili Nábalovi podlé všech slov těchto jménem Davidovým, a umlkli.
10
Odpověděl pak Nábal služebníkům Davidovým a řekl: Kdo jest David? A kdo syn Izai? Mnohotě nyní služebníků, kteříž se odtrhují jeden každý od pána svého.
11
Ano, vezmu já chléb svůj, a vodu svou a pokrmy své, kteréž jsem připravil střižcům svým, a dám je těm lidem, kterýchž neznám, ani vím, odkud jsou?
12
A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou, navrátili se, a přišedše, oznámili jemu všecka slova ta.
13
I řekl David mužům svým: Připaš každý meč svůj. Kteříž když připásali jeden každý meč svůj, připásal také David meč svůj, a šlo za Davidem okolo čtyř set mužů, dvě stě pak pozůstalo u břemen.
14
A v tom Abigail, ženě Nábalově, oznámil mládenec jeden z služebníků, řka: Aj, poslal David posly s pouště, aby pozdravili pána našeho, ale on je ukřikal;
15
Ješto muži ti prospěšní nám byli velice, ani nám neučinili křivdy, aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli.
16
Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny, dokudž jsme s nimi byli, pasouce stáda.
17
Protož nyní pomysl a viz, co bys měla činiti, neboť již zlé věci hotové jsou na pána našeho i na všecken dům jeho; on pak jest tak zlobivý, že s ním nelze ani mluviti.
18
Tedy pospíšila Abigail, a vzala dvě stě chlebů, a dvě kožené láhvice vína, a pět ovcí připravených, a pět měr pražmy, a sto sušených hroznů, a dvě stě hrud fíků sušených, a vložila to na osly.
19
I řekla služebníkům svým: Jdětež napřed, a já za vámi půjdu. Ale muži svému Nábalovi neoznámila.
20
I stalo se, že vsedši na osla, sjížděla po stráni s hory, a aj, David a muži jeho sstupovali proti ní, a potkala se s nimi.
21
(David pak byl řekl: Jistě nadarmo jsem ostříhal všeho, což on měl na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil zlým za dobré.
22
Toto učiň Bůh nepřátelům Davidovým a toto přidej, jestliže zanechám do jitra ze všeho, což má, až do toho, kterýž močí na stěnu.)
23
Tedy uzřevši Abigail Davida, rychle ssedla s osla, a padla před Davidem na tvář svou, a poklonila se až k zemi.
24
A padši k nohám jeho, řekla: Na mně, pane můj, ta nepravost. Protož nechť mluví, prosím, služebnice tvá v uši tvé, a vyslyš slova děvky své.
25
Nechť se neobrací, prosím, pán můj myslí svou za mužem tím bezbožným Nábalem; nebo jakéž jest jméno jeho, takovýž jest. Nábal jméno jeho jest, a bláznovství jest při něm. Já pak služebnice tvá neviděla jsem služebníků pána mého, kteréž jsi byl poslal.
26
Protož nyní, pane můj, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že tě tobě zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. A protož nyní buďtež jako Nábal nepřátelé tvoji, a ti, kteříž hledají zlého pánu mému.
27
Teď pak dar tento, kterýž přinesla děvka tvá pánu svému, nechť jest dán služebníkům, kteříž chodí za pánem mým.
28
Odpusť, prosím, provinění děvce své, neboť jistě vzdělá Hospodin pánu mému dům stálý, poněvadž boje Hospodinovy pán můj vede, a nic zlého se nenalézá při tobě až posavad.
29
A byť i povstal člověk, aby tě stihal a hledal bezhrdlí tvého, budeť však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha tvého, duši pak nepřátel tvých jako z praku pryč zahodí.
30
A když učiní Hospodin pánu mému dobře podlé toho všeho, jakž zaslíbil tobě, a přikážeť, abys byl vůdcím nad Izraelem:
31
Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když by vylil krev bez příčiny, aneb když by se mstil pán můj. Když tedy učiní dobře Hospodin pánu mému, rozpoměň se na děvku svou.
32
I řekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, že tě poslal dne tohoto mně v cestu;
33
A požehnaná řeč tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe.
34
A jistě, jako živ jest Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mi zbránil, ať bych zle nečinil, že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu, nebyl by zůstal Nábalovi do jitra ani močící na stěnu.
35
I přijal David z ruky její, což byla přinesla jemu, a řekl jí: Jdiž v pokoji do domu svého. Pohleď, uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil jsem sobě osoby tvé.
36
A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an měl hody v domě svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm, a byl opilý velmi. Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra.
37
Nazejtří pak, když z vína vystřízlivěl Nábal, tedy oznámila jemu žena jeho ty věci. I zmrtvělo v něm srdce jeho, a učiněn jest jako kámen.
38
A když pominulo takměř deset dní, porazil Hospodin Nábale, i umřel.
39
Uslyšev pak David, že by Nábal umřel, řekl: Požehnaný Hospodin, kterýž hodně pomstil pohanění mého nad Nábalem, a služebníka svého zdržel ode zlého, zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho. Tedy poslal David a mluvil k Abigail, aby ji sobě vzal za manželku.
40
I přišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel, a mluvili s ní, řkouce: David poslal nás k tobě, aby tě vzal sobě za manželku.
41
Kterážto vstavši, poklonila se na tvář až k zemi, řkuci: Aj, služebnice tvá za děvku bude, aby umývala nohy služebníkům pána svého.
42
Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého, (pět pak děveček jejích šlo za ní), jela za posly Davidovými, a byla manželkou jeho.
43
Též i Achinoam pojal David z Jezreel, a byly i tyto dvě manželky jeho.
44
Nebo Saul Míkol dceru svou, manželku Davidovu, dal byl Faltiovi, synu Lais, kterýž byl z Gallim.