Comparer
2 Samuel 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Samuel
Chapitre 1
1
Depois da morte de Saul, quando Davi voltou da matança dos amalequitas e havia ficado dois dias em Ziclague,
2
no terceiro dia, eis que um homem saiu do acampamento de Saul, com as roupas rasgadas e terra sobre a cabeça. Quando ele chegou a Davi, prostrou-se por terra em sinal de respeito.
3
Davi lhe perguntou: “De onde você vem?” Ele respondeu: “Eu escapei do acampamento de Israel.”
4
Davi lhe perguntou: “Como foram as coisas? Por favor, me conte.” Ele respondeu: “O povo fugiu da batalha, e muitos do povo também caíram e estão mortos. Saul e Jônatas, seu filho, também estão mortos.”
5
Davi disse ao jovem que lhe trazia as notícias: “Como você sabe que Saul e Jônatas, seu filho, estão mortos?”
6
O jovem que lhe contava disse: “Por acaso, cheguei ao monte Gilboa e eis que Saul estava apoiado em sua lança; e eis que os carros e os cavaleiros o perseguiam de perto.
7
Quando ele olhou para trás, me viu e me chamou. Eu respondi: 'Aqui estou.'
8
Ele me perguntou: 'Quem é você?' Eu lhe respondi: 'Sou amalequita.'
9
Ele me disse: 'Por favor, fique ao meu lado e mate-me, pois a angústia tomou conta de mim, porque a minha vida ainda se prolonga em mim.'
10
Então eu fiquei ao lado dele e o matei, porque eu tinha certeza de que ele não poderia viver depois de ter caído. Peguei a coroa que estava em sua cabeça e o bracelete que estava em seu braço, e os trouxe aqui para o meu senhor.”
11
Então Davi pegou suas roupas e as rasgou; e todos os homens que estavam com ele fizeram o mesmo.
12
Eles se lamentaram, choraram e jejuaram até a tarde por Saul e por Jônatas, seu filho, pelo povo do SENHOR, e pela casa de Israel, porque eles haviam caído à espada.
13
Davi disse ao jovem que lhe contou: “De onde você é?” Ele respondeu: “Sou filho de um estrangeiro, um amalequita.”
14
Davi lhe disse: “Por que você não teve medo de estender a mão para destruir o ungido do SENHOR?”
15
Davi chamou um dos jovens e disse: “Chegue perto e mate-o!” Ele o feriu de modo que morreu.
16
Davi lhe disse: “Que o seu sangue caia sobre a sua cabeça, pois a sua própria boca testemunhou contra você, dizendo: 'Eu matei o ungido do SENHOR.'”
17
Davi lamentou com esta lamentação sobre Saul e sobre Jônatas, seu filho
18
(e ele ordenou que ensinassem aos filhos de Judá o cântico do arco; eis que está escrito no livro de Jasar):
19
“Sua glória, ó Israel, foi morta em seus altos!
Como caíram os valentes!
20
Não contem isso em Gate.
Não publiquem nas ruas de Asquelom,
para que não se alegrem as filhas dos filisteus,
para que não exultem as filhas dos incircuncisos.
21
Ó montes de Gilboa,
que não haja orvalho nem chuva sobre vocês, nem campos de ofertas;
pois ali o escudo dos valentes foi profanado e jogado fora,
o escudo de Saul não foi ungido com óleo.
22
Do sangue dos mortos,
da gordura dos valentes,
o arco de Jônatas não recuava.
A espada de Saul não voltava vazia.
23
Saul e Jônatas eram amáveis e agradáveis em suas vidas.
Em suas mortes, não foram separados.
Eles eram mais velozes que as águias.
Eles eram mais fortes que os leões.
24
Ó filhas de Israel, chorem por Saul,
que as vestia delicadamente de escarlate,
que colocava enfeites de ouro em suas roupas.
25
Como caíram os valentes no meio da batalha!
Jônatas foi morto em seus altos.
26
Estou angustiado por você, meu irmão Jônatas.
Você foi muito agradável para mim.
O seu amor por mim era maravilhoso,
ultrapassando o amor de mulheres.
27
Como caíram os valentes,
e pereceram as armas de guerra!”
2 Samuelova
Chapitre 1
1
Stalo se pak po smrti Saulově, když se navrátil David od porážky Amalechitských, že pobyl v Sicelechu za dva dni.
2
A aj, dne třetího přišel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztržené a prach na hlavě své. Kterýž když přišel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se.
3
I řekl jemu David: Odkud jdeš? Jemuž odpověděl: Z vojska Izraelského utekl jsem.
4
Opět řekl jemu David: Cože se stalo? Medle, pověz mi. Kterýž odpověděl: To, že utekl lid z boje, a množství lidu padlo a zbito jest; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou.
5
Řekl ještě David mládenci, kterýž mu to oznámil: Kterak ty víš, že umřel Saul i Jonata syn jeho?
6
Odpověděl mládenec, kterýž to oznamoval jemu: Náhodou přišel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopí své, a vozové i jezdci postihali ho.
7
Kterýžto ohlédna se zpátkem, uzřel mne a zavolal na mne. I řekl jsem: Aj, teď jsem.
8
Tedy řekl mi: Kdo jsi ty? Odpověděl jsem jemu: Amalechitský jsem.
9
I řekl mi: Přistup medle sem a zabí mne, nebo mne obklíčila úzkost, a ještě všecka duše má jest ve mně.
10
Protož stoje nad ním, zabil jsem ho, nebo jsem věděl, že nebude živ po svém pádu. A vzal jsem korunu, kteráž byla na hlavě jeho, i záponu, kteráž byla na rameni jeho, a teď jsem to přinesl ku pánu svému.
11
Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli.
12
A nesouce smutek, plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský, že padli od meče.
13
Řekl pak David mládenci, kterýž mu to oznámil: Odkud jsi ty? Odpověděl: Syn muže příchozího Amalechitského jsem.
14
Opět mu řekl David: Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou, abys zahubil pomazaného Hospodinova?
15
A zavolav David jednoho z mládenců, řekl jemu: Přistoupě, oboř se na něj. Kterýžto udeřil ho, tak že umřel.
16
I řekl jemu David: Krev tvá budiž na hlavu tvou, neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe, řkouce: Já jsem zabil pomazaného Hospodinova.
17
Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho,
18
(Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.):
19
Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní!
20
Neoznamujtež v Gát, ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon, aby se neveselily dcery Filistinských, a neplésaly dcery neobřezaných.
21
Ó hory Gelboe, ani rosa, ani déšť nespadej na vás, ani tu buď pole úrodné; nebo tam jest povržen štít udatných, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem.
22
Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný.
23
Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém, také při smrti své nejsou rozloučeni. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli.
24
Dcery Izraelské, plačte Saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše.
25
Ach, jakť jsou padli udatní u prostřed boje? Jonata na výsostech tvých zabit jest.
26
Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen.
27
Ach, jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná.