Comparer
2 Samuel 14
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Samuel
Chapitre 14
1
Ora, Joabe, filho de Zeruia, percebeu que o coração do rei estava inclinado para Absalão.
2
Joabe mandou a Tecoa e trouxe de lá uma mulher sábia, e lhe disse: “Por favor, finja que está de luto, vista roupas de luto, por favor, e não se unja com óleo; mas seja como uma mulher que tem chorado por um morto há muito tempo.
3
Vá até o rei e fale com ele desta maneira.” Então Joabe colocou as palavras na boca dela.
4
Quando a mulher de Tecoa falou com o rei, ela se prostrou com o rosto em terra, demonstrou respeito e disse: “Ajude-me, ó rei!”
5
O rei lhe perguntou: “Qual é o seu problema?” Ela respondeu: “Na verdade, sou viúva, e o meu marido está morto.
6
A sua serva tinha dois filhos; e ambos brigaram no campo, e não havia ninguém para separá-los, mas um feriu o outro e o matou.
7
Eis que toda a família se levantou contra a sua serva, e eles dizem: 'Entregue aquele que feriu o seu irmão, para que o matemos pela vida de seu irmão a quem ele matou, e assim destruamos também o herdeiro.' Assim eles apagariam a minha brasa que sobrou, e não deixariam para o meu marido nem nome nem sobreviventes sobre a face da terra.”
8
O rei disse à mulher: “Vá para a sua casa, e eu darei uma ordem a seu respeito.”
9
A mulher de Tecoa disse ao rei: “Meu senhor, ó rei, que a culpa caia sobre mim e sobre a casa de meu pai; e que o rei e o seu trono sejam inocentes.”
10
O rei disse: “Se alguém lhe disser alguma coisa, traga-o a mim, e ele não a incomodará mais.”
11
Então ela disse: “Por favor, que o rei se lembre do SENHOR seu Deus, para que o vingador do sangue não destrua mais pessoas, para que não destruam o meu filho.” Ele respondeu: “Tão certo como vive o SENHOR, nem um cabelo do seu filho cairá no chão.”
12
Então a mulher disse: “Por favor, deixe a sua serva dizer uma palavra ao meu senhor, o rei.” Ele respondeu: “Fale.”
13
A mulher disse: “Por que então o senhor planejou tal coisa contra o povo de Deus? Pois ao falar esta palavra o rei é como alguém que é culpado, visto que o rei não traz de volta para casa o seu banido.
14
Porque todos nós devemos morrer, e somos como a água derramada no chão, que não pode ser recolhida novamente; Deus não tira a vida, mas elabora meios para que o banido não permaneça afastado dele.
15
Agora, portanto, se eu vim falar esta palavra ao meu senhor, o rei, é porque o povo me deixou com medo. A sua serva disse: 'Vou agora falar com o rei; pode ser que o rei atenda ao pedido da sua serva.'
16
Porque o rei ouvirá, para livrar a sua serva das mãos do homem que destruiria a mim e a meu filho juntos da herança de Deus.
17
Então a sua serva disse: 'Por favor, que a palavra do meu senhor, o rei, traga descanso; pois como um anjo de Deus, assim é o meu senhor, o rei, para discernir o bem e o mal. Que o SENHOR, o seu Deus, esteja com você.'”
18
Então o rei respondeu à mulher: “Por favor, não esconda de mim nada do que eu lhe perguntar.” A mulher disse: “Que o meu senhor, o rei, fale agora.”
19
O rei perguntou: “A mão de Joabe está com você em tudo isso?” A mulher respondeu: “Tão certo como a sua alma vive, meu senhor, o rei, ninguém pode se desviar para a direita ou para a esquerda de nada do que o meu senhor, o rei, tem falado; pois o seu servo Joabe me ordenou, e ele colocou todas estas palavras na boca da sua serva.
20
O seu servo Joabe fez esta coisa para mudar a face da questão. Meu senhor é sábio, de acordo com a sabedoria de um anjo de Deus, para conhecer todas as coisas que há na terra.”
21
O rei disse a Joabe: “Eis agora, eu concedi esta coisa. Vá, portanto, e traga o jovem Absalão de volta.”
22
Joabe prostrou-se com o rosto em terra, demonstrou respeito e abençoou o rei. Joabe disse: “Hoje o seu servo sabe que encontrei favor aos seus olhos, meu senhor, ó rei, visto que o rei atendeu ao pedido do seu servo.”
23
Assim, Joabe se levantou e foi para Gesur, e trouxe Absalão para Jerusalém.
24
O rei disse: “Que ele volte para a sua própria casa, mas não deixe que ele veja o meu rosto.” Assim, Absalão voltou para a sua própria casa, e não viu o rosto do rei.
25
Ora, em todo o Israel não havia ninguém tão elogiado como Absalão por sua beleza. Desde a sola do seu pé até o alto da sua cabeça não havia defeito nele.
26
Quando ele cortava o cabelo da cabeça (ora, era no fim de cada ano que ele o cortava; porque ficava pesado demais para ele, por isso o cortava), ele pesava o cabelo da sua cabeça a duzentos siclos, segundo o peso do rei.
27
Nasceram a Absalão três filhos e uma filha, cujo nome era Tamar. Ela era uma mulher de rosto muito bonito.
28
Absalão morou dois anos inteiros em Jerusalém, e não viu o rosto do rei.
29
Então Absalão mandou chamar Joabe, para enviá-lo ao rei, mas ele não quis ir até ele. Então mandou chamá-lo uma segunda vez, mas ele não quis ir.
30
Por isso, ele disse aos seus servos: “Vejam, a plantação de Joabe fica perto da minha, e ele tem cevada lá. Vão e coloquem fogo nela.” Assim, os servos de Absalão colocaram fogo na plantação.
31
Então Joabe se levantou e foi até Absalão na casa dele, e lhe perguntou: “Por que os seus servos colocaram fogo na minha plantação?”
32
Absalão respondeu a Joabe: “Eis que enviei mensagem a você, dizendo: 'Venha cá, para que eu o envie ao rei, para dizer: “Por que vim de Gesur? Seria melhor para mim ainda estar lá. Agora, portanto, deixe-me ver o rosto do rei; e se há iniquidade em mim, que ele me mate.”'”
33
Assim, Joabe foi ao rei e lhe contou; e quando ele chamou Absalão, ele veio ao rei e prostrou-se com o rosto em terra diante do rei; e o rei beijou Absalão.
2 Samuelova
Chapitre 14
1
Srozuměv pak Joáb syn Sarvie, že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi,
2
Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, řekl jí: Medle, udělej se, jako bys zámutek měla, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým.
3
I půjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé řeči této. A naučil ji Joáb, co by měla mluviti.
4
Protož mluvila žena ta Tekoitská králi, padši na tvář svou k zemi, a poklonu učinivši, řekla: Spomoz, ó králi.
5
I řekl jí král: Což jest tobě? Odpověděla ona: Zajisté žena vdova jsem, a umřel mi muž můj.
6
Měla pak služebnice tvá dva syny, kteříž svadili se spolu na poli, a když nebyl, kdo by je rozvadil, udeřil jeden druhého a zabil ho.
7
Aj, teď povstala všecka rodina proti služebnici tvé, a řekli: Vydej toho, jenž zabil bratra svého, ať ho zabijeme za život bratra jeho, kteréhož zamordoval, nýbrž zahubíme i dědice. A tak uhasí jiskru mou, kteráž pozůstala, aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi.
8
Tedy řekl král ženě: Navrať se do domu svého, a jáť poručím o tobě.
9
I odpověděla žena Tekoitská králi: Nechť jest, pane můj králi, na mne ta nepravost, a na dům otce mého, král pak a stolice jeho ať jest bez viny.
10
Řekl také král: Bude-li kdo mluviti co proti tobě, přiveď ho ke mně, a nedotkneť se tebe více.
11
Tedy ona řekla: Rozpoměň se, prosím, králi, na Hospodina Boha svého, aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubě a nezahladili syna mého. I odpověděl: Živť jest Hospodin, žeť nespadne vlas syna tvého na zemi.
12
K tomu řekla žena: Nechť promluví, prosím, služebnice tvá pánu svému králi slovo. Kterýžto odpověděl: Mluv.
13
I řekla žena: Proč jsi tedy myslil podobnou věc proti lidu Božímu? Nebo mluví král řeč tuto jako ten, kterýž sebe vinného činí, poněvadž nechce zase povolati vyhnaného svého.
14
Všickniť jsme zajisté nepochybně smrtelní a jako vody, kteréž rozlity jsouce po zemi, zase sebrány býti nemohou, aniž se Bůh na něčí osobu ohlédá; ovšemť i myšlení svá vynesl, aby vyhnaného nevyháněl od sebe.
15
Nyní pak, že jsem přišla ku pánu svému králi mluviti řeči tyto, příčina jest, že mne strašil lid. Protož řekla služebnice tvá: Budu nyní mluviti králi, snad naplní král žádost služebnice své.
16
Neboť vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže, chtějícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dědictví Božího.
17
Řekla také služebnice tvá: Vždyť mi bude slovo pána mého krále k odtušení; (nebo jako anděl Boží, tak jest pán můj král, když slyší dobré aneb zlé), a Hospodin Bůh tvůj bude s tebou.
18
A odpovídaje král, řekl ženě: Medle, netaj přede mnou toho, nač se já tebe vzeptám. I řekla žena: Mluv, prosím, pane můj králi.
19
Tedy řekl král: Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto? I odpověděla žena a řekla: Jako jest živa duše tvá, pane můj králi, žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán můj král; nebo služebník tvůj Joáb, onť jest mi rozkázal, a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto,
20
A abych tak příkladně vedla řeč tuto, způsobil to služebník tvůj Joáb. Ale pán můj moudrý jest jako anděl Boží, věda, což se koli děje na zemi.
21
A protož řekl král Joábovi: Aj, již jsem to učinil. Jdiž tedy, přiveď mládence Absolona.
22
I padl Joáb na tvář svou k zemi, a pokloniv se, poděkoval králi, a řekl Joáb: Dnes jest poznal služebník tvůj, že jsem nalezl milost před očima tvýma, pane můj králi, poněvadž jest král naplnil žádost služebníka svého.
23
Tedy vstav Joáb, odšel do Gessur, a přivedl Absolona do Jeruzaléma.
24
I řekl král: Nechť se navrátí do domu svého, ale tváři mé ať nevidí. A tak navrátil se Absolon do domu svého, ale tváři královské neviděl.
25
Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli, aby takovou chválu měl. Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na něm poškvrny.
26
A když střihával vlasy hlavy své, (měl pak obyčej každého roku je střihati, protože jej obtěžovaly, i střihával je), tedy vážíval vlasy hlavy své, a bývalo jich dvě stě lotů váhy obecné.
27
Zrodili se pak Absolonovi tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támar, kteráž byla žena vzezření krásného.
28
I byl Absolon v Jeruzalémě dvě létě, a tváři královské neviděl.
29
A protož poslal Absolon k Joábovi, chtěje ho poslati k králi. Kterýžto nechtěl přijíti k němu. I poslal ještě podruhé, a nechtěl přijíti.
30
Tedy řekl služebníkům svým: Shlédněte dědinu Joábovu vedlé pole mého, kdežto má ječmen; jděte a spalte jej. I zapálili služebníci Absolonovi dědinu tu.
31
A vstav Joáb, přišel k Absolonovi do domu jeho, a řekl jemu: Proč jsou služebníci tvoji zapálili dědinu mou?
32
Odpověděl Absolon Joábovi: Aj, poslal jsem k tobě, řka: Přiď sem, a pošli tě k králi, abys řekl jemu: I proč jsem přišel z Gessur? Lépe mi bylo ještě tam zůstati. Protož nyní nechať uzřím tvář královu. Pakliť jest na mně nepravost, nechť mne rozkáže zabiti.
33
Tedy přišel Joáb k králi a oznámil to jemu. I povolal Absolona. Kterýž přišed k králi, poklonil se na tvář svou až k zemi před ním. I políbil král Absolona.