Comparer
2 Samuel 15
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Samuel
Chapitre 15
1
Depois disso, Absalão preparou para si um carro e cavalos, e cinquenta homens para correrem na sua frente.
2
Absalão se levantava cedo, e ficava ao lado do caminho da porta da cidade. Quando qualquer homem tinha um processo que deveria chegar ao rei para julgamento, então Absalão o chamava, e perguntava: “De qual cidade você é?” Ele respondia: “O seu servo é de uma das tribos de Israel.”
3
Absalão lhe dizia: “Eis que a sua causa é boa e justa; mas não há nenhum homem designado pelo rei para ouvi-lo.”
4
Absalão dizia ainda: “Quem dera eu fosse constituído juiz na terra, para que todo homem que tivesse qualquer processo ou causa viesse a mim, e eu lhe faria justiça!”
5
E acontecia que, quando qualquer homem se aproximava para se curvar diante dele, ele estendia a mão, o segurava e o beijava.
6
Absalão agia desta forma com todo o Israel que vinha ao rei para julgamento. Assim, Absalão roubou os corações dos homens de Israel.
7
Ao fim de quarenta anos, Absalão disse ao rei: “Por favor, deixe-me ir pagar o meu voto, que fiz ao SENHOR, em Hebrom.
8
Pois o seu servo fez um voto enquanto morava em Gesur, na Síria, dizendo: 'Se o SENHOR de fato me trouxer de volta a Jerusalém, então eu servirei ao SENHOR.'”
9
O rei lhe disse: “Vá em paz.” Assim ele se levantou e foi para Hebrom.
10
Mas Absalão enviou espiões por todas as tribos de Israel, dizendo: “Assim que ouvirem o som da trombeta, então vocês devem dizer: 'Absalão é rei em Hebrom!'”
11
Duzentos homens saíram de Jerusalém com Absalão; eles haviam sido convidados e foram com simplicidade de coração; e não sabiam de nada.
12
Absalão mandou chamar Aitofel, o gilonita, conselheiro de Davi, da sua cidade, isto é, de Gilo, enquanto oferecia os sacrifícios. A conspiração ficou forte, pois o povo aumentava continuamente ao lado de Absalão.
13
Um mensageiro veio a Davi, dizendo: “Os corações dos homens de Israel estão seguindo Absalão.”
14
Davi disse a todos os seus servos que estavam com ele em Jerusalém: “Levantem-se! Vamos fugir, caso contrário, nenhum de nós escapará de Absalão. Apressem-se para partir, para que ele não nos alcance rapidamente e traga o mal sobre nós, e fira a cidade com o fio da espada.”
15
Os servos do rei disseram ao rei: “Eis que os seus servos estão prontos para fazer qualquer coisa que o meu senhor, o rei, escolher.”
16
O rei saiu, e toda a sua família atrás dele. O rei deixou dez mulheres, que eram concubinas, para cuidarem da casa.
17
O rei saiu, e todo o povo atrás dele; e eles pararam em Bete-Mercaque.
18
Todos os seus servos passaram ao lado dele; e todos os quereteus, e todos os peleteus, e todos os geteus, seiscentos homens que vieram com ele de Gate, passaram adiante do rei.
19
Então o rei disse a Itai, o geteu: “Por que você também está vindo conosco? Volte e fique com o rei; pois você é estrangeiro e também exilado. Volte para o seu próprio lugar.
20
Considerando que você chegou apenas ontem, deveria eu hoje fazê-lo perambular conosco, já que eu vou para onde quer que consiga ir? Volte, e leve de volta os seus irmãos. Que o amor leal e a fidelidade estejam com você.”
21
Itai respondeu ao rei e disse: “Tão certo como vive o SENHOR, e como vive o meu senhor, o rei, certamente no lugar onde o meu senhor, o rei, estiver, seja para morte ou para vida, o seu servo também estará lá.”
22
Davi disse a Itai: “Vá e siga em frente.” Itai, o geteu, seguiu em frente, com todos os seus homens, e todas as crianças que estavam com ele.
23
Toda a região chorava em alta voz, e todo o povo atravessava. O próprio rei também atravessou o ribeiro de Cedrom, e todo o povo atravessou rumo ao caminho do deserto.
24
Eis que Zadoque também vinha, e todos os levitas com ele, carregando a arca da aliança de Deus; e eles colocaram no chão a arca de Deus; e Abiatar ofereceu sacrifícios até que todo o povo terminasse de passar para fora da cidade.
25
O rei disse a Zadoque: “Leve a arca de Deus de volta para a cidade. Se eu encontrar favor aos olhos do SENHOR, ele me trará de volta, e me mostrará tanto a ela quanto a sua morada;
26
mas se ele disser: 'Não tenho prazer em você', eis-me aqui. Que ele faça comigo o que lhe parecer bem.”
27
O rei disse também ao sacerdote Zadoque: “Você não é um vidente? Volte em paz para a cidade, e os seus dois filhos com você, Aimaás, seu filho, e Jônatas, filho de Abiatar.
28
Eis que eu ficarei nos vaus do deserto até que venha palavra de vocês para me informar.”
29
Zadoque, portanto, e Abiatar levaram a arca de Deus de volta para Jerusalém; e eles ficaram lá.
30
Davi subia pela encosta do Monte das Oliveiras, e chorava enquanto subia; e ele estava com a cabeça coberta e andava descalço. Todo o povo que estava com ele também tinha a cabeça coberta, e eles subiam, chorando pelo caminho.
31
Alguém informou a Davi, dizendo: “Aitofel está entre os conspiradores com Absalão.” Davi orou: “Ó SENHOR, por favor, torna em loucura o conselho de Aitofel.”
32
Quando Davi chegou ao topo, onde se adorava a Deus, eis que Husai, o arquita, veio ao seu encontro, com a túnica rasgada e terra sobre a cabeça.
33
Davi lhe disse: “Se você seguir em frente comigo, será um peso para mim;
34
mas se você voltar para a cidade e disser a Absalão: 'Serei teu servo, ó rei. Como fui servo do seu pai no passado, assim serei agora o seu servo'; então você derrotará para mim o conselho de Aitofel.
35
Você não tem lá os sacerdotes Zadoque e Abiatar com você? Portanto, tudo o que você ouvir da casa do rei, conte aos sacerdotes Zadoque e Abiatar.
36
Eis que eles têm lá com eles os seus dois filhos, Aimaás, filho de Zadoque, e Jônatas, filho de Abiatar. Enviem por meio deles a mim tudo o que vocês ouvirem.”
37
Assim Husai, amigo de Davi, entrou na cidade; e Absalão entrou em Jerusalém.
2 Samuelova
Chapitre 15
1
I stalo se potom, že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním.
2
A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty při bráně, a každého muže, kterýž, maje při, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, říkaje: Z kterého jsi ty města? A když mu odpověděl: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj,
3
Řekl jemu Absolon: Hle, tvá pře výborná jest a pravá, ale kdo by tě vyslyšel, není žádného u krále.
4
Říkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mně chodil každý, kdož by měl nesnáz a při, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti.
5
Ano i když někdo přicházel, klaněje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchopě ho, políbil jej.
6
Èiníval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek přicházel k králi; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských.
7
Stalo se také po čtyřidcíti letech, že řekl Absolon k králi: Nechť jdu, prosím, a splním slib svůj v Hebronu, který jsem učinil Hospodinu.
8
Nebo byl učinil slib služebník tvůj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, řka: Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu učiním.
9
Jemuž řekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu.
10
I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských, aby řekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujeť Absolon v Hebronu.
11
S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v upřímnosti své, aniž co o tom věděli.
12
Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby přišel z města svého Gilo, když měl obětovati oběti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi.
13
V tom přišel posel k Davidovi, řka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi.
14
Tedy řekl David všechněm služebníkům svým, kteříž byli s ním v Jeruzalémě: Vstaňte a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy. Pospěšte, ať odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče.
15
I řekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, teď jsme služebníci tvoji.
16
A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly.
17
Když pak vyšel král a všecken lid pěšky, postavili se na jednom místě zdaleka.
18
I šli všickni služebníci při něm; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužů, kteříž přišli pěšky z Gát, šli před králem.
19
Tedy řekl král k Ittai Gittejskému: Proč ty také jdeš s námi? Navrať se a zůstaň při králi; nebo cizozemec jsi, kterýž se tudíž zase odbéřeš k místu svému.
20
Nedávnos přišel, a již bych dnes tebou pohnouti měl, abys s námi chodil? Jáť zajisté půjdu, kdež mi se nahodí. Navratiž se a zprovoď zase bratří své, a budiž s tebou milosrdenství a pravda.
21
Odpovídaje pak Ittai králi, řekl: Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král, že na kterémkoli místě bude pán můj král, buď mrtev aneb živ, tuť bude i služebník tvůj.
22
I řekl David k Ittai: Podiž a přejdi. I přešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho, i všecky dítky, kteréž byly s ním.
23
Tedy plakala všecka země hlasem velikým, i všecken lid přecházející. A tak přešel král potok Cedron; i všecken lid přešel proti cestě vedoucí na poušť.
24
A aj, byl také Sádoch a všickni Levítové s ním, nesouce truhlu smlouvy Boží; i postavili truhlu Boží. Šel pak i Abiatar, a stál, dokudž všecken ten lid nepřešel z města.
25
I řekl král Sádochovi: Dones zase truhlu Boží do města. Jestližeť najdu milost před očima Hospodinovýma, přivedeť mne zase, a ukážeť mi ji i příbytek svůj.
26
Pakliť řekne takto: Nelíbíš mi se, aj, teď jsem, nechť mi učiní, což se mu dobrého vidí.
27
Řekl ještě král Sádochovi knězi: Zdaliž ty nejsi vidoucí? Navratiž se do města u pokoji, Achimaas pak syn tvůj, a Jonata syn Abiatarův, dva synové vaši, budou s vámi.
28
Hle, já pobudu na rovinách pouště, dokudž nepřijde poselství od vás, skrze něž by mi oznámeno bylo.
29
A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma, a zůstali tam.
30
Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláče, maje přikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, přikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustavičně plačíce.
31
Tedy povědíno Davidovi, že Achitofel jest s těmi, kteříž se spikli s Absolonem. I řekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu.
32
I stalo se, jakž přišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou.
33
I řekl jemu David: Půjdeš-li se mnou, budeš mi břemenem.
34
Pakli se navrátíš do města a díš k Absolonovi: Služebníkem tvým budu, ó králi, služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna, již pak budu služebníkem tvým, tedy zrušíš radu Achitofelovu.
35
Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kněží. Protož cožkoli uslyšíš z domu králova, oznámíš Sádochovi a Abaitarovi kněžím.
36
Aj, tam s nimi jsou dva synové jejich, Achimaas Sádochův a Jonata Abiatarův, po nichž mi vzkážete, což byste koli uslyšeli.
37
Šel tedy Chusai, přítel Davidův do města; Absolon také přijel do Jeruzaléma.