Comparer
Atos 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 10
1
Havia em Cesareia um certo homem chamado Cornélio, centurião do chamado Regimento Italiano,
2
homem piedoso e que temia a Deus com toda a sua casa, que dava generosas ofertas aos necessitados do povo e orava a Deus continuamente.
3
Por volta da hora nona do dia, ele viu claramente em uma visão um anjo de Deus aproximando-se dele e dizendo-lhe: “Cornélio!”
4
Ele olhou fixamente para o anjo e, tomado de temor, disse: “O que é, Senhor?” O anjo lhe disse: “Suas orações e suas ofertas aos necessitados subiram como memorial diante de Deus.
5
Agora envie homens a Jope e mande chamar Simão, que também é chamado Pedro.
6
Ele está hospedado com um curtidor chamado Simão, cuja casa fica à beira-mar.
7
Quando o anjo que lhe falava se retirou, Cornélio chamou dois dos seus servos domésticos e um soldado piedoso dentre os que o serviam continuamente.
8
Depois de explicar-lhes tudo, enviou-os a Jope.
9
No dia seguinte, enquanto eles estavam a caminho e se aproximavam da cidade, Pedro subiu ao terraço para orar, por volta do meio-dia.
10
Ele teve fome e quis comer; mas, enquanto preparavam a comida, ele caiu em êxtase.
11
Ele viu o céu aberto e um certo recipiente descendo até ele, como um grande lençol baixado à terra pelas quatro pontas,
12
no qual havia todos os tipos de animais quadrúpedes da terra, animais selvagens, répteis e aves do céu.
13
Uma voz veio a ele: “Levante-se, Pedro, mate e coma!”
14
Mas Pedro disse: “De modo nenhum, Senhor; pois nunca comi nada que seja comum ou impuro.”
15
Uma voz veio a ele novamente pela segunda vez: “O que Deus purificou, você não deve chamar de impuro.”
16
Isso aconteceu três vezes, e imediatamente o objeto foi recolhido ao céu.
17
Enquanto Pedro estava muito perplexo, tentando entender o que poderia significar a visão que tinha visto, eis que os homens enviados por Cornélio, depois de perguntarem pela casa de Simão, pararam diante do portão,
18
e chamaram e perguntaram se Simão, que também era chamado Pedro, estava hospedado ali.
19
Enquanto Pedro refletia sobre a visão, o Espírito lhe disse: “Três homens procuram por você.
20
Portanto, levante-se, desça e vá com eles, sem duvidar de nada; pois eu os enviei.”
21
Pedro desceu até os homens e disse: “Sou eu quem vocês procuram. Por que vocês vieram?”
22
Eles disseram: “Cornélio, um centurião, homem justo e que teme a Deus, e de quem toda a nação dos judeus dá bom testemunho, foi instruído por um santo anjo a convidá-lo à casa dele e a ouvir o que você tem a dizer.”
23
Então ele os convidou a entrar e lhes deu hospedagem. No dia seguinte, Pedro levantou-se e partiu com eles, e alguns dos irmãos de Jope o acompanharam.
24
No outro dia, eles entraram em Cesareia. Cornélio os esperava e havia reunido seus parentes e amigos íntimos.
25
Quando Pedro entrou, Cornélio foi ao seu encontro, prostrou-se a seus pés e o adorou.
26
Mas Pedro o levantou, dizendo: “Levante-se! Eu mesmo também sou homem.”
27
Conversando com ele, Pedro entrou e encontrou muitas pessoas reunidas.
28
Ele lhes disse: “Vocês mesmos sabem como é ilícito para um homem que é judeu juntar-se ou aproximar-se de alguém de outra nação, mas Deus me mostrou que eu não deveria chamar nenhum homem de profano ou impuro.
29
Portanto, eu vim sem fazer objeção quando mandaram me chamar. Pergunto, pois: por que mandaram me chamar?”
30
Cornélio disse: “Quatro dias atrás, eu estava jejuando até esta hora; e à hora nona, eu orava em minha casa, e eis que um homem se apresentou diante de mim com roupas resplandecentes
31
e disse: 'Cornélio, sua oração foi ouvida, e suas ofertas aos necessitados são lembradas diante de Deus.
32
Envie, portanto, a Jope e mande chamar Simão, que também é chamado Pedro. Ele está hospedado na casa de um curtidor chamado Simão, à beira-mar. Quando ele vier, falará com você.'
33
Portanto, mandei chamá-lo imediatamente, e você fez bem em vir. Agora, pois, estamos todos aqui presentes diante de Deus para ouvir todas as coisas que lhe foram ordenadas por Deus.”
34
Pedro começou a falar: “Verdadeiramente percebo que Deus não faz acepção de pessoas;
35
mas em todas as nações aquele que o teme e pratica a justiça é aceitável a ele.
36
A palavra que ele enviou aos filhos de Israel, anunciando o Evangelho de paz por meio de Jesus Cristo — ele é o Senhor de todos —
37
vocês mesmos sabem o que aconteceu, o que foi proclamado por toda a Judeia, começando pela Galileia, após o batismo que João pregou;
38
como Deus ungiu a Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder, o qual andou por toda parte fazendo o bem e curando a todos os oprimidos pelo diabo, porque Deus estava com ele.
39
Nós somos testemunhas de tudo o que ele fez, tanto na terra dos judeus como em Jerusalém; a quem eles também mataram, pendurando-o num madeiro.
40
Deus o ressuscitou ao terceiro dia e concedeu que ele se manifestasse,
41
não a todo o povo, mas a testemunhas que foram escolhidas de antemão por Deus, a nós, que comemos e bebemos com ele depois que ele ressuscitou dos mortos.
42
Ele nos ordenou que pregássemos ao povo e testemunhássemos que é ele quem foi constituído por Deus como Juiz dos vivos e dos mortos.
43
Todos os profetas dão testemunho dele, de que por meio do seu nome todo aquele que nele crê receberá a remissão dos pecados.”
44
Enquanto Pedro ainda falava estas palavras, o Espírito Santo caiu sobre todos os que ouviam a palavra.
45
Os crentes da circuncisão que tinham vindo com Pedro ficaram maravilhados, porque o dom do Espírito Santo também foi derramado sobre os gentios.
46
Pois eles os ouviam falando em outras línguas e engrandecendo a Deus. Então Pedro respondeu:
47
“Pode alguém impedir que estas pessoas sejam batizadas com água? Eles receberam o Espírito Santo assim como nós.”
48
Ele ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Então eles lhe pediram que ficasse alguns dias.
Skutky apoštolské
Chapitre 10
1
Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník, z zástupu, kterýž sloul Vlaský,
2
Nábožný a bohobojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu,
3
A modle se Bohu vždycky. Ten viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli.
4
A on pilně popatřil naň, a zstrašiv se, řekl: Co chceš, Pane? I řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří Boží.
5
Protož nyní pošli muže některé do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má příjmí Petr.
6
Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. Onť poví tobě, co bys měl činiti.
7
A když odšel anděl, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou služebníků svých, a rytíře pobožného z těch, kteříž vždycky při něm byli,
8
A pověděv jim všecko to, poslal je do Joppen.
9
Nazejtří pak, když oni šli a přibližovali se k městu, všel Petr nahoru, aby se modlil, v hodinu šestou.
10
A potom velice zlačněv, chtěl pojísti. Když pak oni strojili, připadlo na něj mysli vytržení.
11
I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázané, ano se spouští na zem,
12
Na němž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a zeměplazové, i ptactvo nebeské.
13
I stal se hlas k němu: Vstaň, Petře, bij a jez.
14
I řekl Petr: Nikoli, Pane, nebť jsem nikdy nejedl nic obecného anebo nečistého.
15
Tedy opět po druhé stal se hlas k němu: Cožť jest Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté.
16
A to se stalo po třikrát. I vzato jest zase prostěradlo do nebe.
17
A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo vidění to, kteréž viděl, aj muži ti, kteříž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dům Šimonův, stáli přede dveřmi.
18
A zavolavše kohosi, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má příjmí Petr?
19
A když Petr přemyšloval o tom vidění, řekl jemu Duch: Aj, muži tři hledají tebe.
20
Protož vstana, sejdi dolů a jdi s nimi, nic nepochybuje; neboť jsem já je poslal.
21
Tedy sšed Petr k mužům, jenž posláni byli k němu od Kornelia, řekl: Aj, jáť jsem ten, kteréhož hledáte. Jaká jest příčina, pro niž jste přišli?
22
Oni pak řekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i svědectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u vidění napomenut jest od anděla svatého, aby povolal tebe do domu svého a slyšel řeč od tebe.
23
Tedy zavolav jich do domu, přijal je do hospody. Druhého pak dne Petr šel s nimi, a někteří bratří z Joppen šli s ním.
24
A nazejtří přišli do Cesaree. Kornelius pak očekával jich, svolav příbuzné své a přátely blízké.
25
I stalo se, když vcházel Petr, vyšel proti němu Kornelius, a padna k nohám jeho, klaněl se mu.
26
Ale Petr pozdvihl ho, řka: Vstaň, všakť i já také člověk jsem.
27
A rozmlouvaje s ním, všel do domu, a nalezl mnoho těch, kteříž se byli sešli.
28
I řekl k nim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb přistoupiti k cizozemci, ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nepravil obecným neb nečistým býti.
29
Protož bez odporu přišel jsem, povolán jsa. I ptám se vás, pro kterou příčinu poslali jste pro mne?
30
A Kornelius řekl: Přede čtyřmi dny postil jsem se až do této hodiny, a v hodinu devátou modlil jsem se v domu svém. A aj, postavil se přede mnou muž v rouše bělostkvoucím,
31
A řekl: Kornéli, uslyšánať jest modlitba tvá a almužny tvé jsouť v paměti před tváří Boží.
32
Protož pošli do Joppen a povolej Šimona, kterýž slove Petr. Tenť má hospodu v domu Šimona koželuha u moře; on přijda, bude mluviti tobě.
33
Já pak hned jsem poslal k tobě, a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nyní tedy my všickni před obličejem Božím hotovi jsme slyšeti všecko, což jest koli přikázáno tobě od Boha.
34
Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijimač osob.
35
Ale v každém národu, kdož se ho bojí a činí spravedlnost, příjemný jest jemu;
36
Jakž to oznámil synům Izraelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, jenž jest Pánem všeho.
37
O čemž i vy sami víte, co se dálo po všem Židovstvu, počna od Galilee, po křtu, kterýž kázal Jan:
38
Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí; kterýžto chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla; nebo Bůh s ním byl.
39
A my jsme svědkové všeho toho, což jest činil v krajině Judské a v Jeruzalémě. Kteréhožto zamordovali jsou, pověsivše na dřevě.
40
Toho Bůh vzkřísil třetího dne, a způsobil to, aby zjeven byl,
41
Ne všemu lidu, ale svědkům prve k tomu zřízeným od Boha, nám, kteříž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání.
42
A přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že on jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých.
43
Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uvěřil by v něho.
44
A když ještě Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteříž poslouchali slova Božího.
45
I užasli se ti, jenž z obřezaných věřící byli, kteříž byli přišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit.
46
Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozličnými, a velebí Boha. Tedy odpověděl Petr:
47
Zdali může kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokřtěni, kteříž Ducha svatého přijali jako i my?
48
A rozkázal je pokřtíti ve jménu Páně. I prosili ho, aby u nich pobyl za některý den.