Comparer
Atos 19
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 19
1
Enquanto Apolo estava em Corinto, Paulo, depois de passar pelas regiões do interior, chegou a Éfeso e encontrou certos discípulos.
2
Ele lhes disse: “Vocês receberam o Espírito Santo quando creram?” Eles lhe disseram: “Não, nós nem sequer ouvimos que existe um Espírito Santo.”
3
Ele disse: “Em que, então, vocês foram batizados?” Eles disseram: “No batismo de João.”
4
Paulo disse: “João, de fato, batizou com o batismo de arrependimento, dizendo ao povo que eles deviam crer naquele que viria depois dele, isto é, em Cristo Jesus.”
5
Quando ouviram isso, foram batizados no nome do Senhor Jesus.
6
Quando Paulo lhes impôs as mãos, o Espírito Santo veio sobre eles, e falaram em outras línguas e profetizaram.
7
Eram ao todo cerca de doze homens.
8
Ele entrou na sinagoga e falou ousadamente por um período de três meses, argumentando e procurando persuadi-los a respeito do Reino de Deus.
9
Mas quando alguns se endureceram e foram desobedientes, falando mal do Caminho diante do povo, ele se retirou deles e separou os discípulos, argumentando diariamente na escola de Tirano.
10
Isso continuou por dois anos, de modo que todos os que habitavam na Ásia ouviram a palavra do Senhor Jesus, tanto judeus como gregos.
11
Deus realizava milagres extraordinários por meio de Paulo,
12
de modo que até lenços ou aventais eram levados do seu corpo aos enfermos, e as doenças os deixavam, e os espíritos malignos saíam.
13
Mas alguns dos judeus itinerantes, exorcistas, tentaram invocar o nome do Senhor Jesus sobre os que tinham espíritos malignos, dizendo: “Nós ordenamos a vocês, em nome de Jesus, a quem Paulo prega.”
14
Havia sete filhos de um certo Ceva, um principal sacerdote judeu, que faziam isso.
15
O espírito maligno respondeu: “A Jesus eu conheço, e a Paulo eu conheço, mas quem são vocês?”
16
O homem em quem estava o espírito maligno saltou sobre eles, dominou-os e prevaleceu contra eles, de modo que fugiram daquela casa nus e feridos.
17
Isso se tornou conhecido de todos, tanto judeus como gregos, que habitavam em Éfeso. Todos ficaram cheios de temor, e o nome do Senhor Jesus era engrandecido.
18
Muitos também dos que tinham crido vinham, confessando e declarando as suas práticas.
19
Muitos dos que praticavam artes mágicas reuniram os seus livros e os queimaram à vista de todos. Eles calcularam o seu preço, e verificaram que chegava a cinquenta mil moedas de prata.
20
Assim a palavra do Senhor crescia e se tornava poderosa.
21
Ora, depois que essas coisas terminaram, Paulo decidiu, no Espírito, passar pela Macedônia e pela Acaia e depois ir a Jerusalém, dizendo: “Depois de ter estado lá, devo ver também Roma.”
22
Tendo enviado à Macedônia dois dos que o serviam, Timóteo e Erasto, ele mesmo ficou na Ásia por um tempo.
23
Por aquele tempo, surgiu grande tumulto por causa do Caminho.
24
Pois um certo homem chamado Demétrio, um ourives que fazia santuários de prata de Ártemis, proporcionava muito trabalho aos artífices,
25
Ele reuniu esses artífices e outros trabalhadores do mesmo ofício, e disse: “Senhores, vocês sabem que deste negócio temos a nossa riqueza.
26
Vocês veem e ouvem que não somente em Éfeso, mas em quase toda a Ásia, este Paulo tem persuadido e desviado muita gente, dizendo que aquilo que é feito por mãos humanas não é deus.
27
Não somente há o perigo de que este nosso ofício caia em descrédito, mas também de que o templo da grande deusa Ártemis seja considerado como nada e a sua majestade seja destruída, a qual toda a Ásia e o mundo adoram.”
28
Quando ouviram isso, encheram-se de ira e clamaram, dizendo: “Grande é a Ártemis dos efésios!”
29
A cidade toda se encheu de confusão, e eles correram todos juntos para o teatro, arrastando consigo Gaio e Aristarco, homens da Macedônia, companheiros de viagem de Paulo.
30
Quando Paulo quis entrar para o meio do povo, os discípulos não o permitiram.
31
Alguns também dos asiarcas, sendo seus amigos, mandaram avisá-lo e rogaram-lhe que não se aventurasse no teatro.
32
Uns, portanto, gritavam uma coisa, e outros, outra, pois a assembleia estava em confusão. A maioria deles não sabia por que se haviam reunido.
33
Eles tiraram Alexandre do meio da multidão, os judeus o empurrando para a frente. Alexandre fez sinal com a mão e queria apresentar sua defesa ao povo.
34
Mas quando perceberam que ele era judeu, todos a uma só voz, durante cerca de duas horas, clamaram: “Grande é a Ártemis dos efésios!”
35
Quando o escrivão da cidade apaziguou a multidão, ele disse: “Homens de Éfeso, quem não sabe que a cidade dos efésios é a guardiã do templo da grande deusa Ártemis, e da imagem que caiu de Zeus?
36
Visto, pois, que estas coisas não podem ser negadas, vocês devem ficar calmos e não fazer nada precipitado.
37
Pois vocês trouxeram estes homens aqui, os quais não são roubadores de templos nem blasfemadores da sua deusa.
38
Se, portanto, Demétrio e os artífices que estão com ele têm uma queixa contra alguém, os tribunais estão abertos e há procônsules. Que eles apresentem acusações uns contra os outros.
39
Mas se vocês buscam algo sobre outros assuntos, isso será resolvido na assembleia regular.
40
Pois, de fato, corremos o perigo de sermos acusados a respeito do tumulto de hoje, sem que haja motivo algum para isso. Não seríamos capazes de justificar esta confusão.”
41
Depois de dizer isso, ele encerrou a assembleia.
Skutky apoštolské
Chapitre 19
1
I stalo se, když Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky,
2
Řekl k nim: Přijali-li jste Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba, aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý.
3
On pak řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni jsme křtem Janovým.
4
I řekl Pavel: Janť zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše.
5
Kteříž pak toho uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše.
6
A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svatý na ně, i mluvili jazyky rozličnými, a prorokovali.
7
A bylo všech spolu okolo dvanácti mužů.
8
Tedy Pavel všed do školy, směle a svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se a uče o království Božím.
9
A když se někteří zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázání čině v škole nějakého Tyranna.
10
A to se dálo za dvě létě, takže všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové.
11
A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy,
12
Takže i šátky a fěrtochy od jeho těla na nemocné nosívali, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich.
13
Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, jenž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel.
14
A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze, kteříž to činili.
15
Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste?
16
A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, a opanovav je, zmocnil se jich, takže nazí a zranění vyběhli z domu toho.
17
A to známo učiněno jest všechněm Židům i Řekům bydlícím v Efezu, a spadla bázeň na ně na všecky. I oslaveno jest jméno Pána Ježíše.
18
Mnozí pak z věřících přicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své.
19
Mnozí také z těch, kteříž se s marnými uměními obírali, snesše knihy o těch věcech, spálili je přede všemi; a početše cenu jejich, shledali toho padesáte tisíců peněz.
20
Tak jest mocně rostlo slovo Páně a zmocňovalo se.
21
A když se to všecko dokonalo, uložil Pavel v duchu svém, aby projda Macedonii a Achaii, šel do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti.
22
I poslav dva z těch, jenž mu přisluhovali, do Macedonie, Timotea a Erasta, sám pozůstal v Azii do času.
23
Tedy stala se v ten čas nemalá bouřka pro cestu Boží.
24
Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dělával chrámy stříbrné modly Diány, nemalý zisk přivodil řemeslníkům.
25
Kteréž svolav, i ty, kteříž byli k těm podobných věcí dělníci, řekl jim: Muži, víte, že z tohoto řemesla jest živnost naše.
26
A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství lidu, pravě: Že to nejsou bohové, kteříž jsou rukama udělaní.
27
A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti naší přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kteroužto všecka Azia i všecken světa okršlek ctí.
28
To uslyšavše a naplněni jsouce hněvem, zkřikli řkouce: Veliká jest Diána Efezských.
29
I naplněno jest všecko město rozbrojem, a valili se všickni spolu na plac, pochopivše Gáia a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy.
30
Pavlovi pak, když chtěl jíti k lidu, nedopustili učedlníci.
31
Ano i někteří z předních mužů Azianských, kteříž jemu přáli, poslavše k němu, prosili ho, aby se nedával do toho hluku.
32
A jedni tak, jiní jinak křičeli; nebo byla obec zbouřena, a mnozí nevěděli, proč jsou se sběhli.
33
Z zástupu pak někteří Alexandra nějakého táhli k mluvení, kteréhož i Židé k tomu nutili. Alexander pak pokynuv rukou, chtěl zprávu dáti lidu.
34
Ale jakž poznali, že jest Žid, ihned se stal jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských.
35
A když písař pokojil zástup, řekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlému obrazu?
36
A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže, slušné jest, abyste se upokojili a nic kvapně nečinili.
37
Přivedli jste zajisté lidi tyto, kteříž nejsou ani svatokrádce ani ruhači bohyně vaší.
38
Jestliže pak Demetrius a ti, kteříž jsou s ním řemeslníci, mají s kým jakou při, však bývá obecný soud, a jsou k tomu konšelé. Nechať jedni druhé viní.
39
Pakli čeho jiného hledáte, i toť můž v pořádném svolání obce skoncováno býti.
40
Nebo strach jest, abychom nedošli nesnáze pro tu bouřku dnešní, poněvadž žádné příčiny není, kterouž bychom mohli předložiti, proč jsme se tuto sběhli. A to pověděv, rozpustil lid.