Comparer
Atos 20
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 20
1
Depois que o alvoroço cessou, Paulo mandou chamar os discípulos, despediu-se deles e partiu para ir à Macedônia.
2
Depois de passar por aquelas regiões e encorajar os irmãos com muitas palavras, ele chegou à Grécia.
3
Quando já havia passado três meses ali, e os judeus tramaram contra ele quando estava para embarcar para a Síria, ele decidiu voltar pela Macedônia.
4
Estes o acompanharam até a Ásia: Sópatro de Bereia, Aristarco e Segundo dos tessalonicenses, Gaio de Derbe, Timóteo, e Tíquico e Trófimo da Ásia.
5
Mas estes tinham ido na frente e nos esperavam em Trôade.
6
Nós navegamos de Filipos depois dos dias dos Pães Asmos, e em cinco dias fomos ter com eles em Trôade, onde ficamos sete dias.
7
No primeiro dia da semana, quando os discípulos estavam reunidos para partir o pão, Paulo falou com eles, pretendendo partir no dia seguinte; e prolongou o seu discurso até a meia-noite.
8
Havia muitas lâmpadas na sala do andar superior onde nós estávamos reunidos.
9
Um certo jovem chamado Êutico estava sentado na janela, tomado de um sono profundo. Como Paulo falava por muito tempo, sendo vencido pelo sono, ele caiu do terceiro andar e foi recolhido morto.
10
Paulo desceu, inclinou-se sobre ele e, abraçando-o, disse: “Não se perturbem, pois a vida dele está nele.”
11
Quando ele subiu, partiu o pão e comeu, e conversou com eles por muito tempo, até o amanhecer; então partiu.
12
Eles levaram o rapaz vivo, e ficaram grandemente consolados.
13
Mas nós, indo na frente para o navio, navegamos para Assôs, com a intenção de receber Paulo a bordo ali; ele havia decidido seguir até lá por terra.
14
Quando ele nos encontrou em Assôs, nós o recebemos a bordo e fomos para Mitilene.
15
Navegando dali, chegamos no dia seguinte diante de Quios. No outro dia, tocamos em Samos e ficamos em Trogílio, e no dia seguinte chegamos a Mileto.
16
Pois Paulo havia decidido passar ao largo de Éfeso, para não se demorar na Ásia; pois ele se apressava, se lhe fosse possível, para estar em Jerusalém no dia de Pentecostes.
17
De Mileto, ele mandou a Éfeso e chamou a si os presbíteros da igreja.
18
Quando chegaram a ele, disse-lhes: “Vocês mesmos sabem, desde o primeiro dia em que cheguei à Ásia, como estive com vocês todo o tempo,
19
servindo ao Senhor com toda a humildade, com muitas lágrimas e com provações que me sobrevieram pelas conspirações dos judeus;
20
como não deixei de declarar a vocês nada que fosse proveitoso, ensinando-os publicamente e de casa em casa,
21
testificando tanto a judeus como a gregos que deviam se arrepender diante de Deus e ter fé em nosso Senhor Jesus.
22
Agora vou a Jerusalém, constrangido pelo Espírito, não sabendo o que me acontecerá lá;
23
senão que o Espírito Santo testifica em cada cidade, dizendo que prisões e aflições me esperam.
24
Mas nada disso me importa; nem considero a minha própria vida preciosa, contanto que eu possa terminar a minha corrida com alegria, e o ministério que recebi do Senhor Jesus, para testemunhar plenamente o Evangelho da graça de Deus.
25
“Agora, eis que eu sei que todos vocês, entre os quais passei pregando o Reino de Deus, não verão mais o meu rosto.
26
Portanto, eu lhes testifico no dia de hoje que sou inocente do sangue de todos,
27
pois não deixei de declarar a vocês todo o propósito de Deus.
28
Cuidem, portanto, de vocês mesmos e de todo o rebanho, no qual o Espírito Santo os constituiu bispos, para pastorear a igreja do Senhor e Deus, que ele comprou com o seu próprio sangue.
29
Pois eu sei que depois da minha partida, lobos ferozes entrarão no meio de vocês, não poupando o rebanho.
30
Dentre vocês mesmos se levantarão homens, falando coisas perversas, para atrair os discípulos para si.
31
Portanto, vigiem, lembrando-se de que por um período de três anos não cessei de advertir cada um, noite e dia, com lágrimas.
32
Agora, irmãos, eu os confio a Deus e à palavra da sua graça, que é poderosa para edificá-los e dar-lhes a herança entre todos os que são santificados.
33
Não cobicei a prata, o ouro ou as roupas de ninguém.
34
Vocês mesmos sabem que estas mãos supriram as minhas necessidades e aos que estavam comigo.
35
Em todas as coisas eu lhes dei o exemplo de que, trabalhando assim, vocês devem ajudar os fracos, e se lembrar das palavras do Senhor Jesus, que ele mesmo disse: ‘Mais bem-aventurado é dar do que receber.’”
36
Depois de dizer essas coisas, ele se ajoelhou e orou com todos eles.
37
Todos choraram muito e, abraçando Paulo, o beijavam,
38
entristecendo-se sobretudo por causa da palavra que ele havia dito, de que não veriam mais o seu rosto. Então eles o acompanharam até o navio.
Skutky apoštolské
Chapitre 20
1
Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.
2
A když prošel krajiny ty, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké,
3
V kteréžto pobyv za tři měsíce, (kdežto Židé učinili jemu zálohy,) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.
4
I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus.
5
Ti všickni šedše napřed, dočkali nás v Troadě.
6
My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.
7
Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.
8
A bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni.
9
Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů, a vzat jest mrtvý.
10
I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.
11
A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl, a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.
12
I přivedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potěšeni.
13
My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; neb jest byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.
14
A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.
15
A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne přistavili jsme bárku k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.
16
Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě.
17
Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve.
18
Kteřížto když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýžto přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl,
19
Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských.
20
Kterak jsem ničehož nepominul, což by vám užitečného bylo, abych vám toho neoznámil, ale učil jsem vás vůbec zjevně i po domích,
21
Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.
22
A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi,
23
Než že Duch svatý po městech, kudyž jsem šel, osvědčuje mi, pravě, že vězení a soužení mne očekávají.
24
Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží.
25
A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.
26
Protož osvědčujiť vám dnešní den, žeť jsem čist od krve všech.
27
Nebť jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží.
28
Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.
29
Nebo já to jistotně vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.
30
A z vás samých povstanou muži, jenž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.
31
Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého z vás.
32
A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýžto mocen jest vzdělati vás, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými.
33
Stříbra nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.
34
Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.
35
Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.
36
A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.
37
I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,
38
Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.