Comparer
Atos 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 2
1
Ao chegar o dia de Pentecostes, estavam todos unânimes no mesmo lugar.
2
De repente, veio do céu um som, como de um vento impetuoso, e encheu toda a casa onde estavam assentados.
3
Apareceram-lhes línguas como de fogo, que foram distribuídas a eles, e uma pousou sobre cada um deles.
4
Todos ficaram cheios do Espírito Santo e começaram a falar em outras línguas, conforme o Espírito lhes concedia que falassem.
5
Ora, habitavam em Jerusalém judeus, homens piedosos, de todas as nações sob o céu.
6
Quando se ouviu este som, a multidão se ajuntou e ficou perplexa, porque cada um os ouvia falar na sua própria língua.
7
Todos estavam maravilhados e perplexos, dizendo uns aos outros: “Eis que não são galileus todos estes que estão falando?
8
Como é que os ouvimos, cada um na nossa própria língua materna?
9
Partos, medos, elamitas, e os habitantes da Mesopotâmia, Judeia, Capadócia, Ponto, Ásia,
10
Frígia, Panfília, Egito, as partes da Líbia próximas a Cirene, visitantes de Roma, tanto judeus como prosélitos,
11
cretenses e árabes — nós os ouvimos falar em nossas línguas as obras maravilhosas de Deus!”
12
Todos estavam maravilhados e perplexos, dizendo uns aos outros: “O que significa isto?”
13
Outros, zombando, diziam: “Eles estão cheios de vinho novo.”
14
Mas Pedro, levantando-se com os onze, ergueu a voz e lhes falou: “Homens da Judeia e todos vocês que habitam em Jerusalém, saibam disto e escutem as minhas palavras.
15
Pois estes não estão bêbados, como vocês supõem, visto que é apenas a terceira hora do dia.
16
Mas isto é o que foi dito pelo profeta Joel:
17
‘Acontecerá nos últimos dias, diz Deus,
que derramarei do meu Espírito sobre toda a carne.
Os seus filhos e as suas filhas profetizarão.
Os seus jovens terão visões.
Os seus velhos sonharão sonhos.
18
Sim, e sobre os meus servos e sobre as minhas servas naqueles dias,
derramarei do meu Espírito, e eles profetizarão.
19
Mostrarei maravilhas no céu em cima,
e sinais na terra embaixo:
sangue, fogo e nuvens de fumaça.
20
O sol se converterá em trevas,
e a lua em sangue,
antes que venha o grande e glorioso dia do Senhor.
21
E acontecerá que todo aquele que invocar o nome do Senhor será salvo.’
22
“Homens de Israel, ouçam estas palavras! Jesus de Nazaré, homem aprovado por Deus diante de vocês com milagres, maravilhas e sinais, que Deus fez por meio dele entre vocês, como vocês mesmos sabem;
23
a este, entregue segundo o plano determinado e a presciência de Deus, vocês o prenderam por meio de homens iníquos, crucificaram-no e o mataram;
24
ao qual Deus ressuscitou, libertando-o da agonia da morte, porque não era possível que fosse retido por ela.
25
Pois Davi diz a respeito dele:
‘Eu via sempre o Senhor diante de mim,
pois ele está à minha direita, para que eu não seja abalado.
26
Por isso o meu coração se alegrou, e a minha língua exultou.
Além disso, a minha carne também repousará em esperança,
27
porque não deixarás a minha alma no Hades,
nem permitirás que o teu Santo veja a corrupção.
28
Tu me fizeste conhecer os caminhos da vida.
Tu me encherás de alegria com a tua presença.’
29
“Irmãos, posso dizer-lhes livremente a respeito do patriarca Davi, que ele morreu e foi sepultado, e o seu túmulo está entre nós até o dia de hoje.
30
Sendo ele, pois, profeta, e sabendo que Deus lhe havia jurado que do fruto do seu corpo, segundo a carne, levantaria o Cristo para se assentar no seu trono,
31
ele, prevendo isto, falou a respeito da ressurreição do Cristo, que a sua alma não foi deixada no Hades, e a sua carne não viu a corrupção.
32
Deus ressuscitou este Jesus, e todos nós somos testemunhas disso.
33
Exaltado, portanto, à direita de Deus, e tendo recebido do Pai a promessa do Espírito Santo, ele derramou aquilo que vocês agora veem e ouvem.
34
Pois Davi não subiu aos céus, mas ele mesmo diz:
‘Disse o Senhor ao meu Senhor: “Assente-se à minha direita,
35
até que eu ponha os seus inimigos por estrado dos seus pés.”’
36
“Saiba, pois, com certeza toda a casa de Israel que a esse Jesus, a quem vocês crucificaram, Deus o fez Senhor e Cristo.”
37
Quando ouviram isso, ficaram compungidos no coração, e perguntaram a Pedro e aos demais apóstolos: “Irmãos, o que faremos?”
38
Pedro lhes respondeu: “Arrependam-se, e cada um de vocês seja batizado em nome de Jesus Cristo para o perdão dos pecados, e receberão o dom do Espírito Santo.
39
Pois a promessa é para vocês e para os seus filhos, e para todos os que estão longe, para tantos quantos o Senhor nosso Deus chamar para si.”
40
Com muitas outras palavras ele testemunhava e os exortava, dizendo: “Salvem-se desta geração perversa!”
41
Então, os que receberam de bom grado a sua palavra foram batizados. Naquele dia, foram acrescentadas cerca de três mil almas.
42
E perseveravam na doutrina dos apóstolos e na comunhão, no partir do pão e nas orações.
43
O temor tomou conta de todos, e muitas maravilhas e sinais eram feitos por meio dos apóstolos.
44
Todos os que criam estavam juntos e tinham tudo em comum.
45
Vendiam as suas propriedades e bens, e os distribuíam a todos, conforme cada um tinha necessidade.
46
Diariamente, perseverando unânimes no templo, e partindo o pão em suas casas, tomavam as suas refeições com alegria e singeleza de coração,
47
louvando a Deus e desfrutando da simpatia de todo o povo. E o Senhor acrescentava à igreja, dia a dia, os que iam sendo salvos.
Skutky apoštolské
Chapitre 2
1
A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě.
2
I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.
3
I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich.
4
I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.
5
Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.
6
A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.
7
I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?
8
A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili?
9
Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,
10
V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení,
11
Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.
12
I děsili se všickni a divili se, jeden k druhému řkouce: I což toto bude?
13
Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito.
14
A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých.
15
Jistě nejsouť tito, jakož vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den.
16
Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele:
17
A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.
18
A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati.
19
A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou.
20
Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný.
21
A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
22
Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh uprostřed vás, jakož i vy sami víte,
23
Toho, pravím, vydaného, z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste.
24
Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.
25
Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.
26
Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději.
27
Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení.
28
Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před obličejem svým.
29
Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne.
30
Prorok tedy byv a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podle těla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho,
31
To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení.
32
Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehožto my všickni svědkové jsme.
33
Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte.
34
Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
35
Dokavadž nepoložím nepřátel tvých, aby byli podnože noh tvých.
36
Protož věziž jistě všecken dům Izraelský, žeť jest Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali.
37
To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří?
38
Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.
39
Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.
40
A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal jich, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého.
41
Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců.
42
I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.
43
I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly.
44
Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné.
45
A prodávali vladařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo.
46
A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,
47
Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli.