Comparer
Atos 23
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 23
1
Paulo olhou firmemente para o Sinédrio, disse: “Irmãos, tenho vivido diante de Deus com toda a boa consciência até o dia de hoje.”
2
O sumo sacerdote, Ananias, ordenou aos que estavam perto dele que lhe batessem na boca.
3
Então Paulo lhe disse: “Deus te ferirá, parede branqueada! Você está aí sentado para me julgar segundo a lei, e contra a lei manda que me batam?”
4
Os que estavam perto disseram: “Você está insultando o sumo sacerdote de Deus?”
5
Paulo disse: “Eu não sabia, irmãos, que ele era o sumo sacerdote. Pois está escrito: ‘Não falarás mal de um governante do teu povo.’”
6
Mas quando Paulo percebeu que uma parte era de saduceus e a outra de fariseus, ele clamou no sinédrio: “Homens e irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseus. É por causa da esperança e da ressurreição dos mortos que estou sendo julgado!”
7
Quando ele disse isso, surgiu uma discussão entre os fariseus e saduceus, e a multidão se dividiu.
8
Pois os saduceus dizem que não há ressurreição, nem anjo, nem espírito; mas os fariseus confessam todas essas coisas.
9
Surgiu um grande clamor, e alguns dos escribas do partido dos fariseus se levantaram e começaram a discutir, dizendo: “Não achamos nenhum mal neste homem. E se um espírito ou anjo falou com ele? Não lutemos contra Deus!”
10
Quando surgiu uma grande discussão, o comandante, temendo que Paulo fosse despedaçado por eles, ordenou que os soldados descessem e o tirassem à força do meio deles, levando-o para o quartel.
11
Na noite seguinte, o Senhor se colocou ao lado dele e disse: “Coragem, Paulo! Pois assim como você testemunhou a meu respeito em Jerusalém, assim você deve testemunhar também em Roma.”
12
Quando amanheceu, alguns dos judeus se uniram e se comprometeram sob maldição, dizendo que não comeriam nem beberiam até que tivessem matado Paulo.
13
Havia mais de quarenta pessoas que tinham feito essa conspiração.
14
Eles foram aos principais sacerdotes e aos anciãos, e disseram: “Nós nos comprometemos sob uma grande maldição a não provar nada até que tenhamos matado Paulo.
15
Agora, portanto, vocês, junto com o sinédrio, informem ao comandante que ele deve trazê-lo a vocês amanhã, como se fossem examinar o caso dele com mais exatidão. Nós estamos prontos para matá-lo antes que ele chegue perto.”
16
Mas o filho da irmã de Paulo ouviu falar da emboscada, e ele foi, entrou no quartel e contou a Paulo.
17
Paulo chamou um dos centuriões e disse: “Leve este jovem ao comandante, pois ele tem algo para lhe contar.”
18
Então ele o tomou, levou-o ao comandante e disse: “Paulo, o prisioneiro, me chamou e pediu que eu trouxesse este jovem a você. Ele tem algo para lhe contar.”
19
O comandante levou-o pela mão para um lugar reservado, perguntou-lhe em particular: “O que é que você tem para me contar?”
20
Ele disse: “Os judeus concordaram em pedir a você que leve Paulo amanhã ao sinédrio, como se quisessem investigar o caso dele com mais exatidão.
21
Portanto, não ceda a eles, pois mais de quarenta homens estão de emboscada contra ele, os quais se comprometeram sob maldição a não comer nem beber até que o tenham matado. Agora eles estão prontos, esperando apenas a sua confirmação.”
22
Então o comandante deixou o jovem ir, ordenando-lhe: “Não diga a ninguém que você me revelou estas coisas.”
23
Ele chamou dois dos centuriões e disse: “Preparem duzentos soldados para irem até Cesareia, com setenta cavaleiros e duzentos lanceiros, à terceira hora da noite.”
24
Ele pediu que providenciassem montarias, para que colocassem Paulo em uma, e o levassem em segurança ao governador Félix.
25
Ele escreveu uma carta nestes termos:
26
“Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix: Saudações.
27
“Este homem foi preso pelos judeus e estava prestes a ser morto por eles, quando eu cheguei com os soldados e o resgatei, depois de saber que ele era romano.
28
Desejando saber o motivo pelo qual o acusavam, eu o levei ao sinédrio deles.
29
Descobri que ele era acusado por questões da lei deles, mas que não havia contra ele nenhuma acusação digna de morte ou de prisão.
30
Quando me informaram que os judeus preparavam uma emboscada contra o homem, eu o enviei a você imediatamente, ordenando também aos seus acusadores que apresentem as acusações contra ele diante de você. Saudações.”
31
Então os soldados, cumprindo as suas ordens, pegaram Paulo e o levaram de noite para Antipátride.
32
Mas no dia seguinte, deixaram os cavaleiros irem com ele, e voltaram para o quartel.
33
Quando chegaram a Cesareia e entregaram a carta ao governador, também apresentaram Paulo a ele.
34
Quando o governador a leu, perguntou de qual província ele era. Quando soube que ele era da Cilícia, disse:
35
“Eu o ouvirei quando os seus acusadores também chegarem.” E ordenou que ele fosse guardado no palácio de Herodes.
Skutky apoštolské
Chapitre 23
1
Tedy Pavel, pohleděv pilně na to shromáždění, řekl: Muži bratří, já všelijak s dobrým svědomím sloužil jsem Bohu až do dnešního dne.
2
Tedy nejvyšší kněz Ananiáš kázal těm, kteříž tu stáli, aby jej bili v ústa.
3
Pavel pak řekl jemu: Budeť tebe bíti Bůh, stěno zbílená. A ty sedíš, soudě mne vedle Zákona, a proti Zákonu velíš mne bíti.
4
A někteří stojíce tu řekli: Nejvyššímu knězi Božímu zlořečíš?
5
I řekl Pavel: Nevědělť jsem, bratří, byť nejvyšším knězem byl; psánoť jest zajisté: Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti.
6
A věda Pavel, že tu byla jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal v radě: Muži bratří, já jsem farizeus, syn farizeův; pro naději a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím.
7
A když on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a rozdvojilo se množství.
8
Nebo saduceové tak praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, ale farizeové obé to vyznávají.
9
I stal se křik veliký. A povstavše učitelé strany farizejské, zastávali ho, řkouce: Nic jsme zlého nenalezli na tomto člověku; protož buď že mluvil jemu duch neb anděl, nebojujme s Bohem.
10
A když veliký rozbroj vznikl, obávaje se hejtman, aby Pavel nebyl od nich roztrhán, rozkázal žoldnéřům sjíti dolů a vychvátiti ho z prostředku jejich a vésti do vojska.
11
V druhou pak noc ukázav se jemu Pán, řekl: Budiž stálý, Pavle; nebo jakož jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčiti i v Římě.
12
A když byl den, sšedše se někteří z Židů, zapřisáhli se s klatbou, řkouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla.
13
A bylo jich více než čtyřidceti, kteříž se byli tak spikli.
14
Kteřížto přistoupivše k předním kněžím a k starším, řekli: Prokletím prokleli jsme se, že neokusíme ničehož, dokudž nezabijeme Pavla.
15
Protož vy nyní dejte věděti hejtmanu, z jednostejného vší rady svolení, aby jej zítra k vám přivedl, jako byste něco jistšího chtěli zvěděti o jeho věcech; my pak, prve nežliť se k vám přiblíží, hotovi jsme jej zabíti.
16
Slyšev pak o těch úkladech, syn sestry Pavlovy odšel, a všel do vojska a pověděl Pavlovi.
17
Tedy zavolav Pavel k sobě jednoho z setníků, řekl: Doveď mládence tohoto k hejtmanu; neboť má jemu něco povědíti.
18
A on pojav jej, vedl k hejtmanu a řekl jemu: Vězeň Pavel zavolav mne, prosil, abych tohoto mládence přivedl k tobě, že by měl něco mluvit s tebou.
19
I vzav jej hejtman za ruku jeho, a odstoupiv s ním soukromí, otázal se ho: Co jest to, ješto mi máš oznámiti?
20
Tedy on řekl: Že jsou Židé uložili prositi tebe, abys k nim zítra do rady uvedl Pavla, jako by něco jistšího chtěli vyzvěděti o něm.
21
Ale ty nepovoluj jim; neboť úklady činí jemu více než čtyřidceti mužů z nich, kteříž se zapřisáhli s klatbou, že nebudou ani jísti, ani píti, až jej zabijí. A jižť jsou hotovi, čekajíce na odpověd od tebe.
22
Tedy hejtman propustil toho mládence, přikázav: Abys žádnému nepravil, žes mi to oznámil.
23
A zavolav dvou setníků, řekl jim: Připravte žoldnéřů dvě stě, aby šli až do Cesaree, a jezdců sedmdesáte, a drabantů dvě stě k třetí hodině na noc.
24
I hovada přiveďte, aby vsadíce na ně Pavla, ve zdraví jej dovedli k Felixovi vladaři;
25
Napsav jemu také i list v tento rozum:
26
Klaudius Lyziáš výbornému vladaři Felixovi vzkazuje pozdravení.
27
Muže tohoto javše Židé, hned zamordovati měli. Kteréhožto já, přispěv s houfem žoldnéřů, vydřel jsem, zvěděv, že jest Říman.
28
A chtěje zvěděti, z čeho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady jejich.
29
I shledal jsem, že na něj žalují o nějaké otázky Zákona jejich a že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vězení.
30
A když mi povědíno o úkladech, kteréž jsou o něm skládali Židé, ihned jsem jej poslal k tobě, přikázav také i žalobníkům jeho, aby, což mají proti němu, oznámili před tebou. Měj se dobře.
31
Tedy žoldnéři, jakž jim poručeno bylo, pojavše Pavla, přivedli jej v noci do Antipatridy.
32
A nazejtří, nechavše jízdných, aby s ním jeli, vrátili se do vojska.
33
Oni pak přijevše do Cesaree, dali list vladaři, a Pavla také postavili před ním.
34
A přečta list vladař, i otázal se ho, z které by krajiny byl. A zvěděv, že jest z Cilicie,
35
Řekl: Budu tě slyšeti, když tvoji žalobníci také přijdou. I rozkázal ho ostříhati v domě Herodesově.