Comparer
Atos 24
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 24
1
Cinco dias depois, o sumo sacerdote, Ananias, desceu com alguns anciãos e um orador, um certo Tértulo. Eles apresentaram queixa ao governador contra Paulo.
2
Sendo ele chamado, Tértulo começou a acusá-lo, dizendo: “Visto que, graças ao senhor, desfrutamos de muita paz, e que esta nação tem prosperado por sua previdência,
3
reconhecemos isso em toda parte e de todas as formas, excelentíssimo Félix, com toda gratidão.
4
Mas, para não tomar mais do seu tempo, peço que nos ouça por alguns instantes.
5
Pois descobrimos que este homem é uma praga, um instigador de rebeliões entre todos os judeus por todo o mundo, e um líder da seita dos nazarenos.
6
Ele até tentou profanar o templo, e nós o prendemos.
8
Ao interrogá-lo pessoalmente, o senhor poderá verificar todas estas coisas das quais o acusamos.”
9
Os judeus também se juntaram à acusação, afirmando que estas coisas eram assim.
10
Quando o governador lhe fez sinal para falar, Paulo respondeu: “Sabendo que há muitos anos o senhor é juiz desta nação, apresento com bom ânimo a minha defesa,
11
visto que o senhor pode verificar que não faz mais de doze dias desde que subi a Jerusalém para adorar.
12
No templo não me encontraram discutindo com ninguém, nem agitando a multidão, quer nas sinagogas, quer na cidade.
13
Nem podem provar ao senhor as coisas das quais agora me acusam.
14
Mas confesso ao senhor isto: que, segundo o Caminho, ao qual chamam seita, assim eu sirvo ao Deus de nossos pais, crendo em todas as coisas que estão de acordo com a lei, e que estão escritas nos profetas;
15
tendo esperança em Deus, a qual estes mesmos também aguardam, de que haverá uma ressurreição dos mortos, tanto de justos como de injustos.
16
Por isso também me esforço para manter sempre uma consciência limpa diante de Deus e dos homens.
17
Ora, depois de alguns anos, vim trazer donativos para os necessitados da minha nação, e ofertas;
18
Nessa ocasião, certos judeus da Ásia me encontraram purificado no templo, não com multidão, nem com tumulto.
19
Eles é que deveriam estar aqui diante do senhor para me acusar, se tivessem alguma coisa contra mim.
20
Ou então, que estes mesmos homens digam que injustiça encontraram em mim quando compareci perante o sinédrio,
21
a não ser por esta única frase que clamei, estando no meio deles: ‘É por causa da ressurreição dos mortos que hoje estou sendo julgado diante de vocês!’”
22
Mas Félix, tendo conhecimento mais exato a respeito do Caminho, adiou a questão, dizendo: “Quando Lísias, o comandante, descer, decidirei o caso de vocês.”
23
Ele ordenou ao centurião que Paulo fosse mantido sob custódia e tivesse alguns privilégios, e que não proibisse nenhum de seus amigos de servi-lo ou de visitá-lo.
24
Alguns dias depois, Félix veio com Drusila, sua esposa, que era judia, e mandou chamar Paulo, ouvindo-o acerca da fé em Cristo Jesus.
25
Enquanto ele discorria sobre a justiça, o domínio próprio e o juízo vindouro, Félix ficou aterrorizado e respondeu: “Por agora, pode ir; quando eu tiver oportunidade, mandarei chamá-lo.”
26
Ao mesmo tempo, ele também esperava que dinheiro lhe fosse dado por Paulo, para que o soltasse. Por isso mandava chamá-lo com frequência e conversava com ele.
27
Mas, passados dois anos, Félix foi sucedido por Pórcio Festo; e, desejando ganhar o favor dos judeus, Félix deixou Paulo preso.
Skutky apoštolské
Chapitre 24
1
Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz Ananiáš s staršími a s nějakým Tertullem řečníkem; kteřížto postavili se před vladařem proti Pavlovi.
2
A když povolán byl, počal naň žalovati Tertullus, řka:
3
Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe a mnohé věci v tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i všudy se vším děkováním vyznáváme, výborný Felix.
4
Ale abych tě déle nezaměstnával, prosím, vyslyšiž nás maličko podle obyčeje přívětivosti své.
5
Nalezli jsme zajisté člověka tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího různice mezi všemi Židy po všem světě, a vůdci té sekty nazaretské;
6
Jenž také i o to se pokoušel, aby chrámu poskvrnil; a kteréhožto javše, vedle Zákona našeho chtěli jsme souditi.
7
Ale přišed k tomu hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich,
8
Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobě. Od něhožto ty sám budeš moci, vyptaje se, zvěděti o všem o tom, z čeho my jej viníme.
9
A k tomu se přimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest.
10
Tedy Pavel odpověděl, když mu návěští dal vladař, aby mluvil: Od mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným, s lepší myslí k tomu, což se mne dotýče, odpovídati budu,
11
Poněvadž ty můžeš to věděti, že není tomu dní více než dvanácte, jakž jsem přišel do Jeruzaléma, abych se modlil.
12
A aniž jsou mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího, aneb činícího roty v zástupu, ani v školách, ani v městě,
13
Aniž toho prokázati mohou, což na mne žalují.
14
Ale totoť já před tebou vyznávám, že podle té cesty, kterouž oni nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců svých, věře všemu, cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích,
15
Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.
16
A tak se chovati hledím, abych měl dobré svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky
17
Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a oběti.
18
Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného, ne s zástupem, ani s bouřkou, někteří Židé z Azie,
19
Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati, měli-li by co proti mně.
20
Anebo nechať tito sami povědí, nalezli-li jsou na mně jakou nepravost, když jsem stál v radě,
21
Leč to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás.
22
A vyslyšav to Felix, odložil jim, až by o té cestě něco místnějšího vyzvěděl, řka: Až hejtman Lyziáš sem přijede, posoudím té pře vaší.
23
I poručil setníkovi, aby Pavla ostříhal a polehčil mu vězení a nebránil žádnému z přátel jeho posluhovati jemu anebo navštěvovati ho.
24
Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou, manželkou svou, kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od něho o víře v Krista.
25
A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný zavolám tě.
26
Nadál se pak, že jemu Pavel dá nějaké peníze, aby jej propustil, pročež i tím častěji, povolávaje ho, mluvíval s ním.
27
Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix, Festa Porcia, a chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení.