Comparer
Atos 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 4
1
Enquanto eles falavam ao povo, os sacerdotes, o capitão do templo e os saduceus chegaram até eles,
2
muito perturbados porque ensinavam o povo e proclamavam em Jesus a ressurreição dentre os mortos.
3
Lançaram mão deles e os colocaram sob custódia até o dia seguinte, pois já era tarde.
4
Mas muitos dos que ouviram a palavra creram, e o número dos homens chegou a cerca de cinco mil.
5
Na manhã seguinte, seus governantes, anciãos e escribas se reuniram em Jerusalém.
6
Anás, o sumo sacerdote, estava lá, com Caifás, João, Alexandre e todos os que eram parentes do sumo sacerdote.
7
Colocaram Pedro e João no meio deles e perguntaram: “Com que poder, ou em que nome, vocês fizeram isso?”
8
Então Pedro, cheio do Espírito Santo, disse-lhes: “Governantes do povo e anciãos de Israel,
9
se hoje somos interrogados a respeito de uma boa obra feita a um homem aleijado, e por que meio este homem foi curado,
10
saibam todos vocês, e todo o povo de Israel, que em nome de Jesus Cristo, o Nazareno, a quem vocês crucificaram, a quem Deus ressuscitou dentre os mortos, neste nome este homem está aqui são diante de vocês.
11
Ele é ‘a pedra que foi considerada sem valor por vocês, os construtores, a qual se tornou a pedra angular.’
12
Não há salvação em nenhum outro, pois não há nenhum outro nome sob o céu, dado entre os homens, pelo qual devamos ser salvos!”
13
Ao verem a ousadia de Pedro e João, e percebendo que eram homens iletrados e incultos, eles se maravilharam. E reconheceram que eles haviam estado com Jesus.
14
Vendo o homem que fora curado em pé com eles, não podiam dizer nada contra.
15
Mas ordenaram que saíssem do Sinédrio e começaram a deliberar entre si,
16
dizendo: “O que faremos com estes homens? Porque, de fato, um milagre notável foi feito por meio deles, como é claramente visto por todos os que habitam em Jerusalém, e não podemos negar.
17
Mas, para que isso não se espalhe mais entre o povo, vamos ameaçá-los, para que de agora em diante não falem a ninguém neste nome.”
18
Eles os chamaram e lhes ordenaram que não falassem nem ensinassem de modo algum em nome de Jesus.
19
Mas Pedro e João lhes responderam: “Se é justo diante de Deus ouvir a vocês antes que a Deus, julguem vocês mesmos,
20
pois não podemos deixar de falar das coisas que vimos e ouvimos.”
21
Quando os ameaçaram ainda mais, eles os deixaram ir, não encontrando como puni-los, por causa do povo; pois todos glorificavam a Deus pelo que havia acontecido.
22
Pois o homem em quem este milagre de cura foi realizado tinha mais de quarenta anos.
23
Depois de serem soltos, voltaram para os seus companheiros, e relataram tudo o que os principais sacerdotes e os anciãos lhes haviam dito.
24
Ao ouvirem isso, todos juntos elevaram a voz a Deus e disseram: “Ó Senhor, tu és Deus, que fizeste o céu, a terra, o mar e tudo o que neles há;
25
que pela boca de teu servo Davi, disseste:
‘Por que as nações se enfurecem,
e os povos tramam coisas vãs?
26
Os reis da terra se levantam,
e os governantes conspiram juntos,
contra o Senhor e contra o seu Cristo.’
27
“Pois verdadeiramente, tanto Herodes quanto Pôncio Pilatos, com os gentios e o povo de Israel, se reuniram contra o teu santo servo Jesus, a quem ungiste,
28
para fazer tudo o que a tua mão e o teu conselho predeterminaram que acontecesse.
29
Agora, Senhor, olha para as suas ameaças e concede aos teus servos que falem a tua palavra com toda a ousadia,
30
enquanto estendes a tua mão para curar; e que sinais e maravilhas sejam feitos por meio do nome do teu santo Servo Jesus.”
31
Depois que oraram, o lugar onde estavam reunidos tremeu. Todos ficaram cheios do Espírito Santo e falavam a palavra de Deus com ousadia.
32
A multidão dos que creram era de um só coração e alma. Nenhum deles afirmava que algo do que possuía era seu, mas tinham todas as coisas em comum.
33
Com grande poder, os apóstolos davam o seu testemunho da ressurreição do Senhor Jesus. Grande graça estava sobre todos eles.
34
Pois não havia entre eles nenhum necessitado, porque todos os que eram donos de terras ou casas as vendiam, e traziam o dinheiro obtido com as vendas,
35
e o depositavam aos pés dos apóstolos; e a distribuição era feita a cada um, conforme a necessidade de cada um.
36
José, a quem os apóstolos também chamavam de Barnabé (que, traduzido, é Filho da Consolação), um levita, natural de Chipre,
37
possuindo um campo, vendeu-o, trouxe o dinheiro e o depositou aos pés dos apóstolos.
Skutky apoštolské
Chapitre 4
1
A když oni mluvili k lidu, přišli kněží a úředník chrámu a saduceové,
2
Těžce to nesouce, že lid učili a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.
3
I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do jitra, neb již byl večer.
4
Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo Boží, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců.
5
Stalo se pak nazejtří, sešli se knížata jejich, a starší, a zákoníci v Jeruzalémě,
6
A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze.
7
I postavivše je mezi sebou, otázali se jich: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?
8
Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští,
9
Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné, kterak by on zdráv učiněn byl:
10
Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.
11
Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní.
12
A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.
13
I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.
14
Èlověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim.
15
I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,
16
Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze ně, všem přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme toho zapříti.
17
Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.
18
I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jménu Ježíšovu.
19
Tedy Petr a Jan odpovídajíce, řekli jim: Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte.
20
Nebť nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.
21
A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.
22
Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.
23
A jsouce propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co k nim přední kněží a starší mluvili.
24
Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,
25
Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci?
26
Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho.
27
Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,
28
Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.
29
A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich a dejž služebníkům svým mluviti slovo tvé svobodně a směle,
30
Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše.
31
A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně.
32
Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné.
33
A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim.
34
A žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole nebo domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali,
35
A kladli před nohy apoštolské. I rozdělováno bylo jednomu každému, jakž komu potřebí bylo.
36
Jozes pak, kterýž příjmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem,
37
Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.