Comparer
Atos 5
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Atos
Chapitre 5
1
Mas um certo homem chamado Ananias, com Safira, sua mulher, vendeu uma propriedade,
2
e reteve parte do valor, com o conhecimento de sua mulher; trouxe apenas uma parte e a colocou aos pés dos apóstolos.
3
Mas Pedro disse: “Ananias, por que Satanás encheu o seu coração para mentir ao Espírito Santo e reter parte do valor da terra?
4
Enquanto a guardava, não continuava sendo sua? E depois de vendida, não estava em seu poder? Como você pôde conceber isso em seu coração? Você não mentiu aos homens, mas a Deus.”
5
Ananias, ouvindo estas palavras, caiu e morreu. E grande temor tomou conta de todos os que ouviram essas coisas.
6
Os jovens se levantaram, envolveram o seu corpo, o levaram para fora e o sepultaram.
7
Cerca de três horas depois, sua mulher, não sabendo o que havia acontecido, entrou.
8
Pedro lhe perguntou: “Diga-me se vocês venderam a terra por tanto.” Ela disse: “Sim, por tanto.”
9
Mas Pedro lhe perguntou: “Como é que vocês concordaram entre si em tentar o Espírito do Senhor? Eis que os pés daqueles que sepultaram o seu marido estão à porta, e eles a levarão para fora.”
10
Imediatamente ela caiu aos pés dele e morreu. Os jovens entraram e a encontraram morta, e a levaram para fora e a sepultaram ao lado de seu marido.
11
Grande temor tomou conta de toda a igreja e de todos os que ouviram essas coisas.
12
Por meio dos apóstolos, muitos sinais e maravilhas eram realizados entre o povo. Todos estavam unânimes no Pórtico de Salomão.
13
Nenhum dos outros ousava juntar-se a eles; no entanto, o povo os honrava.
14
Mais crentes eram acrescentados ao Senhor, multidões de homens e mulheres.
15
Eles até levavam os doentes para as ruas e os colocavam em macas e leitos, para que, ao passar Pedro, ao menos a sua sombra cobrisse alguns deles.
16
A multidão também se reunia das cidades ao redor de Jerusalém, trazendo pessoas doentes e aqueles que eram atormentados por espíritos imundos; e todos eles eram curados.
17
Então o sumo sacerdote e todos os que estavam com ele, isto é, os saduceus, encheram-se de inveja
18
e prenderam os apóstolos, colocando-os na prisão pública.
19
Mas um anjo do Senhor abriu as portas da prisão de noite, e os levou para fora e disse:
20
“Vão, apresentem-se no templo e falem ao povo todas as palavras desta vida.”
21
Quando ouviram isso, entraram no templo ao amanhecer e começaram a ensinar. Mas o sumo sacerdote e os que estavam com ele chegaram e convocaram o conselho, com todo o senado dos filhos de Israel, e mandaram à prisão para que os trouxessem.
22
Mas os guardas que foram não os encontraram na prisão. Eles voltaram e relataram:
23
“Encontramos a prisão bem fechada e trancada, e os guardas em pé diante das portas, mas quando as abrimos, não encontramos ninguém lá dentro!”
24
Ora, quando o sumo sacerdote, o capitão do templo e os principais sacerdotes ouviram estas palavras, ficaram muito perplexos a respeito deles e sobre o que aquilo poderia significar.
25
Alguém chegou e lhes disse: “Os homens que vocês colocaram na prisão estão no templo, em pé e ensinando o povo.”
26
Então o capitão foi com os guardas e os trouxe sem violência, pois tinham medo de que o povo os apedrejasse.
27
Quando os trouxeram, eles os apresentaram perante o conselho. O sumo sacerdote os interrogou,
28
dizendo: “Não lhes ordenamos estritamente que não ensinassem neste nome? Eis que vocês encheram Jerusalém com o seu ensino, e querem nos responsabilizar pelo sangue deste homem.”
29
Mas Pedro e os apóstolos responderam: “Devemos obedecer a Deus antes que aos homens.
30
O Deus de nossos pais ressuscitou a Jesus, a quem vocês mataram, pendurando-o num madeiro.
31
Deus o exaltou com a sua destra para ser Príncipe e Salvador, para dar o arrependimento a Israel, e a remissão de pecados.
32
Nós somos suas testemunhas destas coisas; e assim também é o Espírito Santo, que Deus deu àqueles que lhe obedecem.”
33
Mas eles, quando ouviram isso, ficaram furiosos, e estavam determinados a matá-los.
34
Mas levantou-se no conselho um fariseu chamado Gamaliel, mestre da lei, honrado por todo o povo, e mandou que os apóstolos fossem retirados por um pouco de tempo.
35
Ele lhes disse: “Homens de Israel, tenham cuidado com o que estão prestes a fazer a estes homens.
36
Pois antes destes dias levantou-se Teudas, afirmando ser alguém importante; a quem se juntou um número de homens, cerca de quatrocentos. Ele foi morto; e todos, quantos lhe obedeciam, foram dispersos e reduzidos a nada.
37
Depois deste homem, levantou-se Judas, o galileu, nos dias do recenseamento, e levou algumas pessoas a segui-lo. Ele também pereceu, e todos, quantos lhe obedeciam, foram espalhados.
38
Agora eu lhes digo: afastem-se destes homens e deixem-nos em paz. Pois se este conselho ou esta obra é de homens, será desfeita.
39
Mas se é de Deus, vocês não poderão desfazê-la, e acabarão até lutando contra Deus!”
40
Eles concordaram com ele. Chamando os apóstolos, eles os açoitaram e lhes ordenaram que não falassem no nome de Jesus, e os deixaram ir.
41
Eles, portanto, saíram do Sinédrio, regozijando-se por terem sido considerados dignos de sofrer desonra pelo nome de Jesus.
42
Todos os dias, no templo e em casa, eles não paravam de ensinar e pregar a Jesus, o Cristo.
Skutky apoštolské
Chapitre 5
1
Muž pak jeden, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal statek.
2
A lstivě něco těch peněz ujal s vědomím manželky své, a přinesa díl nějaký, položil k nohám apoštolským.
3
I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé lstí, tak abys lhal Duchu svatému a lstivě ujal částku peněz za to pole?
4
Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu.
5
Tedy uslyšav Ananiáš tato slova, padna, zdechl. I spadla bázeň veliká na všecky, kteříž to slyšeli.
6
A vstavše mládenci, vzali jej, a vynesše ven, pochovali.
7
I stalo se po chvíli, jako po třech hodinách, že i jeho žena, nevěduci, co se bylo stalo, přišla.
8
I řekl k ní Petr: Pověz mi, za toliko-li jste pole své prodali? A ona řekla: Ano, za tolik.
9
Tedy dí jí Petr: I pročež jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně? Aj, nohy těch, kteříž pochovali muže tvého, přede dveřmi jsou, a vynesouť také i tebe.
10
I padla hned před nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli ji mrtvou; i vynesše, pochovali podle muže jejího.
11
I byla bázeň veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteříž to slyšeli.
12
Skrze ruce pak apoštolů dáli se divové a zázrakové velicí v lidu, (A bývali všickni jednomyslně v síňci Šalomounově.
13
Jiný pak žádný neodvážil se připojiti k nim, ale velebil je lid.
14
A vždy více se rozmáhalo množství věřících Pánu, mužů i také žen.)
15
Takže i na ulice vynášeli nemocné, a kladli na ložcích a na nosidlách, aby, když by šel Petr, aspoň stín jeho zastínil na některé z nich.
16
Scházelo se pak množství z okolních měst do Jeruzaléma, nesouce nemocné a trápené od duchů nečistých, a uzdravováni byli všickni.
17
Tedy povstav nejvyšší kněz a všickni, kteříž byli s ním, (jenž byli saducejské sekty,) naplněni jsou závistí.
18
I zjímali apoštoly, a vsázeli je do žaláře obecného.
19
Ale anděl Páně v noci otevřev dveře u žaláře, vyvedl je ven a řekl:
20
Jděte, a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto.
21
To oni uslyševše, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Tedy přišed nejvyšší kněz a ti, kteříž s ním byli, svolali radu a všecky starší synů Izraelských, i poslali do žaláře, aby byli přivedeni.
22
A služebníci přišedše, nenalezli jich v žaláři. A navrátivše se, vypravovali,
23
Řkouce: Žalář zajisté nalezli jsme zavřený se vší pilností a strážné vně stojící u dveří, ale otevřevše dveře, žádného jsme tam nenalezli.
24
A když uslyšeli řeči tyto i nejvyšší kněz i úředník chrámu i jiní přední kněží, nerozuměli, co by se to stalo.
25
A přišed kdosi, pověděl jim, řka: Aj, muži, kteréž jste vsázeli do žaláře, v chrámě stojí a učí lid.
26
Tedy šel tam úředník s služebníky, a přivedl je bez násilé; nebo se báli lidu, aby nebyli ukamenováni.
27
A přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz,
28
Řka: Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali, abyste neučili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém učením svým, a chcete na nás uvésti krev člověka toho.
29
Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí.
30
Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsivše na dřevě.
31
Toho jest Bůh, jakožto Knížete a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů.
32
A my jsme svědkové toho všeho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Bůh těm, jenž jsou poslušni jeho.
33
Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili.
34
Tedy povstav v radě jeden farizeus, jménem Gamaliel, Zákona učitel, vzácný muž u všeho lidu, rozkázal, aby na malou chvíli ven vyvedli apoštoly.
35
I řekl jim: Muži Izraelští, pilně se rozmyslte při těchto lidech, co máte činiti.
36
Nebo před těmito časy byl povstal Teudas, pravě se také býti něčím velikým, jehož se přídrželo mužů okolo čtyř set; kterýžto již zahynul, i všickni, kteříž přistoupili k němu, rozptýleni jsou a v nic obráceni.
37
Po něm pak povstal Judas Galilejský za dnů popisu, a mnoho lidu po sobě obrátil. Ale i ten zahynul, a všickni, kteřížkoli přistoupili k němu, rozptýleni jsou.
38
A protož nyní pravím vám: Dejte pokoj těmto lidem, a nechte jich. Nebo jestližeť jest z lidí rada tato anebo dílo toto, rozprchneť se;
39
Pakliť jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti; abyste snad i Bohu odporní nalezeni nebyli.
40
I povolili jemu. A povolavše apoštolů, a zmrskavše je, přikázali, aby více nemluvili ve jménu Ježíšovu. I propustili je.
41
Oni pak šli z toho jejich shromáždění, radujíce se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše.
42
Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista.