Comparer
Deuteronômio 31
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Deuteronômio
Chapitre 31
1
Moisés foi e falou estas palavras a todo o Israel.
2
Ele lhes disse: “Hoje tenho cento e vinte anos de idade. Já não posso sair e entrar. O SENHOR me disse: 'Você não atravessará este Jordão.'
3
O SENHOR, o seu Deus, ele mesmo atravessará adiante de vocês. Ele destruirá estas nações de diante de vocês, e vocês tomarão posse delas. Josué atravessará adiante de vocês, como o SENHOR falou.
4
O SENHOR fará com eles como fez com Seom e com Ogue, os reis dos amorreus, e com a sua terra, quando os destruiu.
5
O SENHOR os entregará diante de vocês, e vocês farão com eles de acordo com todos os mandamentos que lhes ordenei.
6
Sejam fortes e corajosos. Não tenham medo nem se apavorem diante deles, pois o SENHOR, o seu Deus, ele mesmo é quem vai com vocês. Ele não os deixará nem os abandonará.”
7
Moisés chamou a Josué e lhe disse à vista de todo o Israel: “Seja forte e corajoso, pois você entrará com este povo na terra que o SENHOR jurou aos pais deles que lhes daria; e você fará com que eles a herdem.
8
O SENHOR mesmo é quem vai adiante de você. Ele estará com você. Ele não o deixará nem o abandonará. Não tenha medo. Não desanime.”
9
Moisés escreveu esta lei e a entregou aos sacerdotes, filhos de Levi, que carregavam a arca da aliança do SENHOR, e a todos os anciãos de Israel.
10
Moisés lhes ordenou, dizendo: “Ao final de cada sete anos, no tempo determinado do ano da remissão, na Festa dos Tabernáculos,
11
quando todo o Israel vier para comparecer perante o SENHOR, o seu Deus, no lugar que ele escolher, vocês lerão esta lei diante de todo o Israel, para que a ouçam.
12
Reúnam o povo, os homens, as mulheres, as crianças e os estrangeiros que estão dentro das suas portas, para que ouçam, aprendam, temam ao SENHOR, o seu Deus, e cuidem de cumprir todas as palavras desta lei,
13
e para que os seus filhos, que não a conheceram, possam ouvir e aprender a temer ao SENHOR, o seu Deus, todos os dias que vocês viverem na terra da qual tomarão posse ao atravessar o Jordão.”
14
O SENHOR disse a Moisés: “Eis que se aproximam os dias em que você deve morrer. Chame Josué, e apresentem-se na Tenda do Encontro, para que eu o comissione.” Moisés e Josué foram, e se apresentaram na Tenda do Encontro.
15
O SENHOR apareceu na Tenda em uma coluna de nuvem, e a coluna de nuvem parou sobre a porta da Tenda.
16
O SENHOR disse a Moisés: “Eis que você dormirá com os seus pais. Este povo se levantará e se prostituirá indo atrás dos deuses estranhos da terra na qual estão entrando para viver no meio deles, e me abandonarão e quebrarão a minha aliança que fiz com eles.
17
Então a minha ira se acenderá contra eles naquele dia, e eu os abandonarei, e esconderei deles o meu rosto, e eles serão devorados, e muitos males e angústias virão sobre eles; de modo que dirão naquele dia: 'Não é porque o nosso Deus não está no meio de nós que estes males vieram sobre nós?'
18
Eu certamente esconderei o meu rosto naquele dia, por causa de todo o mal que eles tiverem feito, por terem se voltado para outros deuses.
19
“Agora, portanto, escrevam este cântico para vocês, e ensinem-no aos filhos de Israel. Coloquem-no na boca deles, para que este cântico seja uma testemunha para mim contra os filhos de Israel.
20
Pois quando eu os tiver introduzido na terra que jurei aos seus pais, que mana leite e mel, e eles tiverem comido, se fartado e engordado, então eles se voltarão para outros deuses, e os servirão, e me desprezarão, e quebrarão a minha aliança.
21
Acontecerá que, quando muitos males e angústias vierem sobre eles, este cântico testificará diante deles como testemunha; pois não será esquecido da boca dos seus descendentes; pois eu conheço os seus caminhos e o que eles estão fazendo hoje, antes mesmo de introduzi-los na terra que lhes prometi.”
22
Assim, Moisés escreveu este cântico naquele mesmo dia, e o ensinou aos filhos de Israel.
23
Ele comissionou a Josué, filho de Num, e disse: “Seja forte e corajoso; pois você introduzirá os filhos de Israel na terra que lhes jurei. Eu estarei com você.”
24
Quando Moisés terminou de escrever as palavras desta lei em um livro, até o seu fim,
25
Moisés ordenou aos levitas, que carregavam a arca da aliança do SENHOR, dizendo:
26
“Peguem este livro da lei, e coloquem-no ao lado da arca da aliança do SENHOR, o seu Deus, para que esteja ali como testemunha contra vocês.
27
Pois eu conheço a rebeldia e a dura cerviz de vocês. Eis que, enquanto ainda estou vivo com vocês hoje, vocês têm sido rebeldes contra o SENHOR. Quanto mais depois da minha morte?
28
Reúnam perante mim todos os anciãos das suas tribos e os seus oficiais, para que eu fale estas palavras aos seus ouvidos, e chame os céus e a terra como testemunhas contra eles.
29
Pois eu sei que depois da minha morte vocês se corromperão completamente, e se desviarão do caminho que lhes ordenei; e o mal lhes acontecerá nos últimos dias, porque farão o que é mau aos olhos do SENHOR, para provocá-lo à ira por meio das obras das suas mãos.”
30
Moisés falou aos ouvidos de toda a assembleia de Israel as palavras deste cântico, até o seu fim.
5 Mojžíšova
Chapitre 31
1
Přišed tedy Mojžíš, mluvil slova ta ke všemu Izraelovi,
2
A řekl jim: Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes, nemohuť již více vycházeti a vcházeti; a také řekl Hospodin ke mně: Nepřejdeš Jordánu tohoto.
3
Hospodin Bůh tvůj předcházející tebe vyhladí ty národy od tváři tvé, a ty dědičně je opanuješ, a Jozue tento půjde před tebou, jakož řekl Hospodin.
4
I učiní Hospodin jim, jakož učinil Seonovi a Ogovi králům Amorejským a zemi jejich, kteréž vyhladil.
5
Protož když je dá Hospodin vám, tedy učiníte jim vedlé každého přikázaní, kteréž jsem přikázal vám.
6
Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe.
7
Tedy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele: Budiž silný a zmužile se měj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům jejich, že ji dá jim, a ty ji rozdělíš jim v dědictví.
8
Hospodin pak předcházející tě, onť bude s tebou, neopustí tě, aniž tě zanechá; neboj se, ani se strachuj.
9
I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej kněžím, synům Léví, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a všechněm starším Izraelským,
10
A přikázal jim Mojžíš, řka: Každého léta sedmého, v jistý čas léta odpuštění, v svátek stanů,
11
Když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich,
12
Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto.
13
Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi.
14
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, již se přiblížili dnové tvoji, abys umřel. Povolej Jozue, a postavte se oba v stánku úmluvy, a přikáži jemu. Šel tedy Mojžíš a Jozue, a postavili se v stánku úmluvy.
15
I ukázal se Hospodin v stánku v sloupě oblakovém, a postavil se sloup oblakový nade dveřmi stánku.
16
Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohů cizozemců země této, do níž vchází, aby bydlil u prostřed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu mou, kterouž jsem učinil s ním.
17
Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den, a opustím je, i skryji tvář svou od nich, a bude sežrán, i přijdou na něj mnohé věci zlé a úzkosti. I řekne v ten den: Zdaliž ne proto přišly na mne tyto zlé věci, že Bůh můj není u prostřed mne?
18
Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž páchal, jakž se obrátil k bohům cizím.
19
Protož nyní napište sobě píseň tuto, a uč jí syny Izraelské; vlož ji v ústa jejich, aby ta píseň byla mi za svědka proti synům Izraelským.
20
Nebo uvedu jej do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jeho, oplývající mlékem a strdí, kdežto bude jísti a nasytí se a ztuční. Tehdy obrátí se k bohům cizím a sloužiti bude jim, i popudí mne a zruší smlouvu mou.
21
A když přijdou na něj mnohé zlé věci a úzkosti, tehdy bude jemu tato píseň na svědectví, (nebo nepřijde v zapomenutí, aniž odejde od úst semene jeho). Známť zajisté myšlení jeho, a co on ještě dnes činiti bude, prvé nežli jej uvedu do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil.
22
Tedy napsal Mojžíš tu píseň v ten den a učil jí syny Izraelské.
23
Potom dal přikázaní Jozue, synu Nun, řka: Budiž silný, a měj se zmužile, nebo ty uvedeš syny Izraelské do země, kterouž jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou.
24
Stalo se pak, když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize, a dokonal je,
25
Že přikázal Levítům, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, řka:
26
Vezměte tu knihu zákona a vložte ji v straně truhly smlouvy Hospodina Boha vašeho, ať jest tam proti vám na svědectví.
27
Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž, když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím tedy více, když já umru?
28
Shromažďte ke mně všecky starší pokolení svých a správce vaše, abych mluvil v uši jejich slova tato, a osvědčil proti nim nebem i zemí.
29
Nebo vím, že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty, kterouž jsem přikázal vám; pročež přijde na vás toto zlé v posledních dnech, když byste činili to, což se nelíbí Hospodinu, popouzejíce ho dílem rukou svých.
30
Mluvil tedy Mojžíš v uši všeho shromáždění Izraelského slova písně této, až je i dokonal.