Comparer

Deuteronômio 32

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Deuteronômio

Chapitre 32
1 Deem ouvidos, ó céus, e eu falarei. Que a terra ouça as palavras da minha boca.
2 Minha doutrina gotejará como a chuva. Minha fala se condensará como o orvalho, como a garoa sobre a relva tenra, como as chuvas sobre a erva.
3 Pois eu proclamarei o nome do SENHOR. Atribuam grandeza ao nosso Deus!
4 A Rocha: sua obra é perfeita, pois todos os seus caminhos são justos. Um Deus de fidelidade que não comete injustiça, justo e reto é ele.
5 Eles agiram de forma corrupta para com ele. Eles não são seus filhos, por causa do seu defeito. Eles são uma geração perversa e tortuosa.
6 É assim que vocês retribuem ao SENHOR, povo tolo e insensato? Não é ele o seu pai que os comprou? Ele os fez e os estabeleceu.
7 Lembrem-se dos dias da antiguidade. Considerem os anos de muitas gerações. Perguntem ao seu pai, e ele lhes mostrará; aos seus anciãos, e eles lhes dirão.
8 Quando o Altíssimo deu às nações a sua herança, quando ele separou os filhos dos homens, ele estabeleceu os limites dos povos de acordo com o número dos filhos de Israel.
9 Pois a porção do SENHOR é o seu povo. Jacó é o lote da sua herança.
10 Ele o encontrou em uma terra deserta, no deserto desolado e uivante. Ele o cercou. Ele cuidou dele. Ele o guardou como a menina dos seus olhos.
11 Como uma águia que desperta o seu ninho, que paira sobre os seus filhotes, ele estendeu as suas asas, ele os tomou, ele os carregou sobre as suas penas.
12 Somente o SENHOR o guiou. Não havia nenhum deus estrangeiro com ele.
13 Ele o fez cavalgar sobre os lugares altos da terra. Ele comeu a colheita do campo. Ele o fez sugar mel da rocha, óleo da rocha de sílex;
14 manteiga do gado, e leite do rebanho, com a gordura de cordeiros, carneiros da raça de Basã, e bodes, com o trigo mais fino. Do sangue da uva, você bebeu vinho.
15 Mas Jesurum engordou, e deu coices. Você engordou. Você ficou corpulento. Você ficou lustroso. Então ele abandonou a Deus que o fez, e rejeitou a Rocha da sua salvação.
16 Eles o provocaram a ciúmes com deuses estranhos. Eles o provocaram à ira com abominações.
17 Eles sacrificaram a demônios, não a Deus, a deuses que eles não conheciam, a novos deuses que surgiram recentemente, aos quais os seus pais não temeram.
18 Da Rocha que se tornou o seu pai, você se esqueceu, e se esqueceu de Deus que o gerou.
19 O SENHOR viu e os abominou, por causa da provocação dos seus filhos e das suas filhas.
20 Ele disse: “Esconderei o meu rosto deles. Verei qual será o fim deles; pois eles são uma geração muito perversa, filhos em quem não há fidelidade.
21 Eles me provocaram a ciúmes com aquilo que não é Deus. Eles me provocaram à ira com as suas vaidades. Eu os provocarei a ciúmes com aqueles que não são povo. Eu os provocarei à ira com uma nação tola.
22 Pois um fogo se acendeu na minha ira, que queima até o mais profundo Seol, devora a terra com a sua colheita, e incendeia os fundamentos dos montes.
23 “Amontoarei males sobre eles. Gastarei as minhas flechas contra eles.
24 Eles serão consumidos pela fome, e devorados pelo calor ardente e pela destruição amarga. Enviarei os dentes de animais sobre eles, com o veneno de víboras que rastejam no pó.
25 Lá fora a espada os privará de filhos, e nos aposentos, haverá terror tanto para o jovem quanto para a virgem, para o bebê de peito junto com o homem de cabelos grisalhos.
26 Eu disse que os espalharia para longe. Eu faria a memória deles cessar dentre os homens;
27 se não fosse que eu temia a provocação do inimigo, para que os seus adversários não julgassem mal, para que não dissessem: ‘Nossa mão está exaltada; o SENHOR não fez tudo isso.’”
28 Pois eles são uma nação desprovida de conselho. Não há entendimento neles.
29 Ah, se eles fossem sábios, se entendessem isso, se considerassem o seu fim!
30 Como poderia um só perseguir mil, e dois colocarem dez mil em fuga, a não ser que a sua Rocha os tivesse vendido, e o SENHOR os tivesse entregado?
31 Pois a rocha deles não é como a nossa Rocha, como os nossos próprios inimigos reconhecem.
32 Pois a videira deles é da videira de Sodoma, dos campos de Gomorra. As suas uvas são uvas venenosas. Os seus cachos são amargos.
33 O seu vinho é o veneno de serpentes, o veneno cruel de áspides.
34 “Isso não está guardado comigo, selado entre os meus tesouros?
35 A vingança é minha, e a recompensa, no tempo em que o pé deles escorregar, pois o dia da sua calamidade está próximo. A sua ruína se apressa sobre eles.”
36 Pois o SENHOR julgará o seu povo, e terá compaixão dos seus servos, quando ele vir que o poder deles se foi, que não há ninguém restando, preso ou solto.
37 Ele dirá: “Onde estão os seus deuses, a rocha na qual eles se refugiaram,
38 que comiam a gordura dos seus sacrifícios, e bebiam o vinho da sua oferta de libação? Que eles se levantem e os ajudem! Que eles sejam a sua proteção.
39 “Vejam agora que eu mesmo sou ele. Não há deus comigo. Eu mato e eu faço viver. Eu firo e eu curo. Não há ninguém que possa livrar da minha mão.
40 Pois eu levanto a minha mão aos céus e declaro, tão certo como eu vivo para sempre,
41 se eu afiar a minha espada reluzente, e a minha mão a empunhar em julgamento; eu me vingarei dos meus adversários, e retribuirei àqueles que me odeiam.
42 Embriagarei as minhas flechas com sangue. A minha espada devorará carne com o sangue dos mortos e dos cativos, desde a cabeça dos líderes do inimigo.”
43 Alegrem-se, ó nações, com o seu povo, pois ele vingará o sangue dos seus servos. Ele se vingará dos seus adversários, e fará expiação pela sua terra e pelo seu povo.
44 Moisés veio e falou todas as palavras deste cântico aos ouvidos do povo, ele e Josué, filho de Num.
45 Moisés terminou de recitar todas estas palavras a todo o Israel.
46 Ele lhes disse: “Apliquem o seu coração a todas as palavras que hoje testifico a vocês, as quais vocês ordenarão aos seus filhos que observem e cumpram, todas as palavras desta lei.
47 Pois não é uma coisa vã para vocês, porque é a sua vida, e por meio disso vocês prolongarão os seus dias na terra, para onde estão atravessando o Jordão para possuí-la.”
48 O SENHOR falou a Moisés naquele mesmo dia, dizendo:
49 “Suba a esta montanha de Abarim, ao Monte Nebo, que está na terra de Moabe, em frente a Jericó; e veja a terra de Canaã, que eu dou aos filhos de Israel como propriedade.
50 Morra na montanha para onde você subir, e seja reunido ao seu povo, assim como Arão, seu irmão, morreu no Monte Hor, e foi reunido ao seu povo;
51 porque vocês transgrediram contra mim no meio dos filhos de Israel nas águas de Meribá de Cades, no deserto de Zim; porque vocês não sustentaram a minha santidade no meio dos filhos de Israel.
52 Pois você verá a terra de longe; mas você não entrará lá, na terra que eu dou aos filhos de Israel.”

5 Mojžíšova

Chapitre 32
1 Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.
2 Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
3 Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,
4 Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
5 Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synů jeho.
6 Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.
7 Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
8 Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
9 Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
10 Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
11 Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
12 Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
13 Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
14 Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.
15 Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.
16 K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
17 Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
18 Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.
19 To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,
20 A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
21 Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
22 Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
23 Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
24 Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
25 Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
26 Ano, řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
27 Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
28 Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
29 Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
30 Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
31 Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
32 Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
33 Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
34 Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
35 Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
36 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
37 I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
38 Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.
39 Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
40 Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
41 Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.
42 Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
43 Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
44 I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.
45 A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,
46 Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám, a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.
47 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
48 Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
49 Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
50 A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
51 Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
52 Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.

Choisir un livre