Comparer
Deuteronômio 32
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Deuteronômio
Chapitre 32
1
Deem ouvidos, ó céus, e eu falarei.
Que a terra ouça as palavras da minha boca.
2
Minha doutrina gotejará como a chuva.
Minha fala se condensará como o orvalho,
como a garoa sobre a relva tenra,
como as chuvas sobre a erva.
3
Pois eu proclamarei o nome do SENHOR.
Atribuam grandeza ao nosso Deus!
4
A Rocha: sua obra é perfeita,
pois todos os seus caminhos são justos.
Um Deus de fidelidade que não comete injustiça,
justo e reto é ele.
5
Eles agiram de forma corrupta para com ele.
Eles não são seus filhos, por causa do seu defeito.
Eles são uma geração perversa e tortuosa.
6
É assim que vocês retribuem ao SENHOR,
povo tolo e insensato?
Não é ele o seu pai que os comprou?
Ele os fez e os estabeleceu.
7
Lembrem-se dos dias da antiguidade.
Considerem os anos de muitas gerações.
Perguntem ao seu pai, e ele lhes mostrará;
aos seus anciãos, e eles lhes dirão.
8
Quando o Altíssimo deu às nações a sua herança,
quando ele separou os filhos dos homens,
ele estabeleceu os limites dos povos
de acordo com o número dos filhos de Israel.
9
Pois a porção do SENHOR é o seu povo.
Jacó é o lote da sua herança.
10
Ele o encontrou em uma terra deserta,
no deserto desolado e uivante.
Ele o cercou.
Ele cuidou dele.
Ele o guardou como a menina dos seus olhos.
11
Como uma águia que desperta o seu ninho,
que paira sobre os seus filhotes,
ele estendeu as suas asas,
ele os tomou,
ele os carregou sobre as suas penas.
12
Somente o SENHOR o guiou.
Não havia nenhum deus estrangeiro com ele.
13
Ele o fez cavalgar sobre os lugares altos da terra.
Ele comeu a colheita do campo.
Ele o fez sugar mel da rocha,
óleo da rocha de sílex;
14
manteiga do gado, e leite do rebanho,
com a gordura de cordeiros,
carneiros da raça de Basã, e bodes,
com o trigo mais fino.
Do sangue da uva, você bebeu vinho.
15
Mas Jesurum engordou, e deu coices.
Você engordou.
Você ficou corpulento.
Você ficou lustroso.
Então ele abandonou a Deus que o fez,
e rejeitou a Rocha da sua salvação.
16
Eles o provocaram a ciúmes com deuses estranhos.
Eles o provocaram à ira com abominações.
17
Eles sacrificaram a demônios, não a Deus,
a deuses que eles não conheciam,
a novos deuses que surgiram recentemente,
aos quais os seus pais não temeram.
18
Da Rocha que se tornou o seu pai, você se esqueceu,
e se esqueceu de Deus que o gerou.
19
O SENHOR viu e os abominou,
por causa da provocação dos seus filhos e das suas filhas.
20
Ele disse: “Esconderei o meu rosto deles.
Verei qual será o fim deles;
pois eles são uma geração muito perversa,
filhos em quem não há fidelidade.
21
Eles me provocaram a ciúmes com aquilo que não é Deus.
Eles me provocaram à ira com as suas vaidades.
Eu os provocarei a ciúmes com aqueles que não são povo.
Eu os provocarei à ira com uma nação tola.
22
Pois um fogo se acendeu na minha ira,
que queima até o mais profundo Seol,
devora a terra com a sua colheita,
e incendeia os fundamentos dos montes.
23
“Amontoarei males sobre eles.
Gastarei as minhas flechas contra eles.
24
Eles serão consumidos pela fome,
e devorados pelo calor ardente
e pela destruição amarga.
Enviarei os dentes de animais sobre eles,
com o veneno de víboras que rastejam no pó.
25
Lá fora a espada os privará de filhos,
e nos aposentos,
haverá terror tanto para o jovem quanto para a virgem,
para o bebê de peito junto com o homem de cabelos grisalhos.
26
Eu disse que os espalharia para longe.
Eu faria a memória deles cessar dentre os homens;
27
se não fosse que eu temia a provocação do inimigo,
para que os seus adversários não julgassem mal,
para que não dissessem: ‘Nossa mão está exaltada;
o SENHOR não fez tudo isso.’”
28
Pois eles são uma nação desprovida de conselho.
Não há entendimento neles.
29
Ah, se eles fossem sábios, se entendessem isso,
se considerassem o seu fim!
30
Como poderia um só perseguir mil,
e dois colocarem dez mil em fuga,
a não ser que a sua Rocha os tivesse vendido,
e o SENHOR os tivesse entregado?
31
Pois a rocha deles não é como a nossa Rocha,
como os nossos próprios inimigos reconhecem.
32
Pois a videira deles é da videira de Sodoma,
dos campos de Gomorra.
As suas uvas são uvas venenosas.
Os seus cachos são amargos.
33
O seu vinho é o veneno de serpentes,
o veneno cruel de áspides.
34
“Isso não está guardado comigo,
selado entre os meus tesouros?
35
A vingança é minha, e a recompensa,
no tempo em que o pé deles escorregar,
pois o dia da sua calamidade está próximo.
A sua ruína se apressa sobre eles.”
36
Pois o SENHOR julgará o seu povo,
e terá compaixão dos seus servos,
quando ele vir que o poder deles se foi,
que não há ninguém restando, preso ou solto.
37
Ele dirá: “Onde estão os seus deuses,
a rocha na qual eles se refugiaram,
38
que comiam a gordura dos seus sacrifícios,
e bebiam o vinho da sua oferta de libação?
Que eles se levantem e os ajudem!
Que eles sejam a sua proteção.
39
“Vejam agora que eu mesmo sou ele.
Não há deus comigo.
Eu mato e eu faço viver.
Eu firo e eu curo.
Não há ninguém que possa livrar da minha mão.
40
Pois eu levanto a minha mão aos céus e declaro,
tão certo como eu vivo para sempre,
41
se eu afiar a minha espada reluzente,
e a minha mão a empunhar em julgamento;
eu me vingarei dos meus adversários,
e retribuirei àqueles que me odeiam.
42
Embriagarei as minhas flechas com sangue.
A minha espada devorará carne com o sangue dos mortos e dos cativos,
desde a cabeça dos líderes do inimigo.”
43
Alegrem-se, ó nações, com o seu povo,
pois ele vingará o sangue dos seus servos.
Ele se vingará dos seus adversários,
e fará expiação pela sua terra e pelo seu povo.
44
Moisés veio e falou todas as palavras deste cântico aos ouvidos do povo, ele e Josué, filho de Num.
45
Moisés terminou de recitar todas estas palavras a todo o Israel.
46
Ele lhes disse: “Apliquem o seu coração a todas as palavras que hoje testifico a vocês, as quais vocês ordenarão aos seus filhos que observem e cumpram, todas as palavras desta lei.
47
Pois não é uma coisa vã para vocês, porque é a sua vida, e por meio disso vocês prolongarão os seus dias na terra, para onde estão atravessando o Jordão para possuí-la.”
48
O SENHOR falou a Moisés naquele mesmo dia, dizendo:
49
“Suba a esta montanha de Abarim, ao Monte Nebo, que está na terra de Moabe, em frente a Jericó; e veja a terra de Canaã, que eu dou aos filhos de Israel como propriedade.
50
Morra na montanha para onde você subir, e seja reunido ao seu povo, assim como Arão, seu irmão, morreu no Monte Hor, e foi reunido ao seu povo;
51
porque vocês transgrediram contra mim no meio dos filhos de Israel nas águas de Meribá de Cades, no deserto de Zim; porque vocês não sustentaram a minha santidade no meio dos filhos de Israel.
52
Pois você verá a terra de longe; mas você não entrará lá, na terra que eu dou aos filhos de Israel.”
5 Mojžíšova
Chapitre 32
1
Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.
2
Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
3
Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,
4
Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.
5
Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synů jeho.
6
Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.
7
Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
8
Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
9
Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
10
Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
11
Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
12
Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
13
Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
14
Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.
15
Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.
16
K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
17
Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
18
Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.
19
To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,
20
A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
21
Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
22
Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
23
Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
24
Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
25
Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
26
Ano, řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,
27
Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.
28
Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
29
Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.
30
Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
31
Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.
32
Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
33
Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
34
Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
35
Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.
36
Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.
37
I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
38
Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.
39
Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
40
Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
41
Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.
42
Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
43
Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
44
I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.
45
A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,
46
Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám, a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.
47
Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
48
Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
49
Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.
50
A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.
51
Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.
52
Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.