Comparer
Eclesiastes 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Eclesiastes
Chapitre 11
1
Lance o seu pão sobre as águas;
pois você o encontrará depois de muitos dias.
2
Dê uma porção a sete, sim, até mesmo a oito;
pois você não sabe que mal haverá sobre a terra.
3
Se as nuvens estão cheias de chuva, elas se esvaziam sobre a terra;
e se uma árvore cai para o sul, ou para o norte,
no lugar onde a árvore cai, ali ela ficará.
4
Quem observa o vento não semeará;
e quem olha para as nuvens não colherá.
5
Assim como você não sabe qual é o caminho do vento,
nem como os ossos crescem no ventre daquela que está grávida;
assim também você não conhece a obra de Deus, que faz todas as coisas.
6
Pela manhã semeie a sua semente,
e à tarde não retenha a sua mão;
pois você não sabe qual prosperará, se esta ou aquela,
ou se ambas serão igualmente boas.
7
Verdadeiramente a luz é doce,
e é agradável aos olhos ver o sol.
8
Sim, se um homem vive muitos anos, que ele se alegre em todos eles;
mas que ele se lembre dos dias de trevas, pois eles serão muitos.
Tudo o que vem é vaidade.
9
Alegre-se, jovem, na sua juventude,
e que o seu coração o anime nos dias da sua juventude,
e ande nos caminhos do seu coração,
e segundo a visão dos seus olhos;
mas saiba que por todas essas coisas Deus o trará a julgamento.
10
Portanto, afaste a tristeza do seu coração,
e afaste o mal da sua carne;
pois a juventude e a aurora da vida são vaidade.
Kazatel
Chapitre 11
1
Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.
2
Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.
3
Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.
4
Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.
5
Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.
6
Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.
7
Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;
8
A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.
9
Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.
10
Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.