Comparer

Eclesiastes 11

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Eclesiastes

Chapitre 11
1 Lance o seu pão sobre as águas; pois você o encontrará depois de muitos dias.
2 Dê uma porção a sete, sim, até mesmo a oito; pois você não sabe que mal haverá sobre a terra.
3 Se as nuvens estão cheias de chuva, elas se esvaziam sobre a terra; e se uma árvore cai para o sul, ou para o norte, no lugar onde a árvore cai, ali ela ficará.
4 Quem observa o vento não semeará; e quem olha para as nuvens não colherá.
5 Assim como você não sabe qual é o caminho do vento, nem como os ossos crescem no ventre daquela que está grávida; assim também você não conhece a obra de Deus, que faz todas as coisas.
6 Pela manhã semeie a sua semente, e à tarde não retenha a sua mão; pois você não sabe qual prosperará, se esta ou aquela, ou se ambas serão igualmente boas.
7 Verdadeiramente a luz é doce, e é agradável aos olhos ver o sol.
8 Sim, se um homem vive muitos anos, que ele se alegre em todos eles; mas que ele se lembre dos dias de trevas, pois eles serão muitos. Tudo o que vem é vaidade.
9 Alegre-se, jovem, na sua juventude, e que o seu coração o anime nos dias da sua juventude, e ande nos caminhos do seu coração, e segundo a visão dos seus olhos; mas saiba que por todas essas coisas Deus o trará a julgamento.
10 Portanto, afaste a tristeza do seu coração, e afaste o mal da sua carne; pois a juventude e a aurora da vida são vaidade.

Kazatel

Chapitre 11
1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.
2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.
3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.
4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.
5 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.
6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.
7 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;
8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.
9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.
10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.

Choisir un livre