Comparer
Eclesiastes 12
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Eclesiastes
Chapitre 12
1
Lembre-se também do seu Criador nos dias da sua juventude,
antes que venham os maus dias, e se aproximem os anos,
em que você dirá: “Não tenho neles prazer”;
2
Antes que se escureçam o sol, a luz, a lua e as estrelas,
e as nuvens voltem depois da chuva;
3
no dia em que os guardas da casa tremerem,
e os homens fortes se curvarem,
e as moedoras cessarem por serem poucas,
e as que olham pelas janelas se escurecerem,
4
e as portas da rua se fecharem;
quando o som do moinho for baixo,
e alguém se levantar ao canto de um pássaro,
e todas as filhas da música forem abatidas;
5
sim, quando tiverem medo das alturas,
e houver terrores no caminho;
e a amendoeira florescer,
e o gafanhoto for um peso,
e o desejo falhar;
porque o homem se vai para a sua casa eterna,
e os pranteadores andam pelas ruas;
6
antes que o cordão de prata se rompa,
ou a taça de ouro se quebre,
ou o cântaro se despedace junto à fonte,
ou a roda se quebre junto à cisterna,
7
e o pó volte à terra, como era,
e o espírito volte a Deus, que o deu.
8
“Vaidade de vaidades”, diz o Pregador.
“Tudo é vaidade!”
9
Além disso, porque o Pregador era sábio, ele ainda ensinou conhecimento ao povo. Sim, ele ponderou, investigou e colocou em ordem muitos provérbios.
10
O Pregador procurou encontrar palavras agradáveis, e aquilo que foi escrito com retidão, palavras de verdade.
11
As palavras dos sábios são como aguilhões; e como pregos bem fixados são as palavras dos mestres das congregações, as quais são dadas por um único pastor.
12
Além disso, meu filho, seja advertido: de fazer muitos livros não há fim; e muito estudo é cansaço para a carne.
13
Este é o fim da questão. Tudo já foi ouvido. Tema a Deus e guarde os seus mandamentos; pois este é todo o dever do homem.
14
Porque Deus trará toda obra a julgamento, com toda coisa oculta, seja ela boa ou seja má.
Kazatel
Chapitre 12
1
A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení;
2
Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti;
3
V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteříž vyhlédají z oken,
4
A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu;
5
Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící;
6
Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá, a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad studnicí,
7
A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal.
8
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost.
9
Èím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví.
10
Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná.
11
Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho.
12
A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla.
13
Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.
14
Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.