Comparer
Eclesiastes 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Eclesiastes
Chapitre 3
1
Para tudo há uma época, e um tempo para todo propósito debaixo do céu:
2
tempo de nascer,
e tempo de morrer;
tempo de plantar,
e tempo de arrancar o que foi plantado;
3
tempo de matar,
e tempo de curar;
tempo de derrubar,
e tempo de construir;
4
tempo de chorar,
e tempo de rir;
tempo de prantear,
e tempo de dançar;
5
tempo de espalhar pedras,
e tempo de ajuntar pedras;
tempo de abraçar,
e tempo de abster-se de abraçar;
6
tempo de buscar,
e tempo de perder;
tempo de guardar,
e tempo de jogar fora;
7
tempo de rasgar,
e tempo de costurar;
tempo de calar,
e tempo de falar;
8
tempo de amar,
e tempo de odiar;
tempo de guerra,
e tempo de paz.
9
Que proveito tem aquele que trabalha naquilo em que se esforça?
10
Tenho visto o fardo que Deus deu aos filhos dos homens para com ele se afligirem.
11
Ele fez tudo belo no seu tempo. Ele também colocou a eternidade no coração deles, contudo, de modo que o homem não pode descobrir a obra que Deus fez desde o princípio até o fim.
12
Eu sei que não há nada melhor para eles do que se alegrarem e fazerem o bem enquanto viverem.
13
E também que todo homem coma e beba, e desfrute do bem de todo o seu trabalho, isso é dom de Deus.
14
Eu sei que tudo o que Deus faz durará para sempre. Nada se lhe pode acrescentar, e nada se lhe pode tirar; e Deus tem feito isso, para que os homens temam diante dele.
15
O que é, já foi há muito tempo, e o que há de ser, já foi há muito tempo. Deus busca de novo o que já passou.
16
Além disso, vi debaixo do sol, no lugar da justiça, que a maldade estava ali; e no lugar da retidão, que a maldade estava ali.
17
Eu disse no meu coração: “Deus julgará o justo e o ímpio; pois ali há um tempo para todo propósito e para toda obra.”
18
Eu disse no meu coração: “Quanto aos filhos dos homens, Deus os prova, para que vejam que eles mesmos são como animais.
19
Pois o que acontece aos filhos dos homens, acontece aos animais. A mesma coisa acontece a eles. Como morre um, assim morre o outro. Sim, todos têm o mesmo fôlego; e o homem não tem vantagem sobre os animais, pois tudo é vaidade.
20
Todos vão para um só lugar. Todos vêm do pó, e todos voltam ao pó novamente.
21
Quem sabe se o espírito do homem vai para cima, e se o espírito do animal desce para a terra?”
22
Portanto, vi que não há nada melhor do que o homem se alegrar em suas obras, pois essa é a sua porção; pois quem o fará ver o que será depois dele?
Kazatel
Chapitre 3
1
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3
Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4
Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5
Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6
Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7
Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8
Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?