Comparer

Eclesiastes 4

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Eclesiastes

Chapitre 4
1 Então eu voltei e vi todas as opressões que são feitas debaixo do sol: e eis as lágrimas dos que eram oprimidos, e eles não tinham consolador; do lado dos seus opressores havia poder, mas eles não tinham consolador.
2 Portanto, eu louvei os mortos que já morreram há muito tempo, mais do que os vivos que ainda vivem.
3 Sim, melhor do que ambos é aquele que ainda não existiu, que não viu a obra má que é feita debaixo do sol.
4 Então eu vi todo o trabalho e realização que despertam a inveja do próximo. Isso também é vaidade e um correr atrás do vento.
5 O tolo cruza as mãos e arruína a si mesmo.
6 Melhor é um punhado com tranquilidade, do que dois punhados com fadiga e um correr atrás do vento.
7 Então eu voltei e vi vaidade debaixo do sol.
8 Há um homem que está sozinho, e não tem filho nem irmão. Não há fim para todo o seu trabalho, nem os seus olhos se satisfazem com as riquezas. “Para quem, então, eu trabalho e privo a minha alma do prazer?” Isso também é vaidade. Sim, é uma tarefa miserável.
9 Melhor é serem dois do que um, porque eles têm uma boa recompensa pelo seu trabalho.
10 Pois, se caírem, um levantará o seu companheiro; mas ai daquele que está sozinho quando cai, e não tem outro para levantá-lo.
11 Além disso, se dois se deitarem juntos, eles se aquecerão; mas como alguém pode se aquecer sozinho?
12 Se alguém prevalecer contra um que está sozinho, dois resistirão a ele; e um cordão de três dobras não se rompe facilmente.
13 Melhor é um jovem pobre e sábio do que um rei velho e tolo, que já não sabe receber admoestação.
14 Pois ele saiu da prisão para ser rei; sim, mesmo no seu reino ele nasceu pobre.
15 Eu vi todos os vivos que andam debaixo do sol, que eles estavam com o jovem, o outro, que o sucedeu.
16 Não havia fim para todo o povo, mesmo de todos aqueles sobre os quais ele governava; contudo, os que vierem depois não se alegrarão com ele. Certamente isso também é vaidade e um correr atrás do vento.

Kazatel

Chapitre 4
1 Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.
2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.
3 Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.
4 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:
6 Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.
7 Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:
8 Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.
9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?
12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.
13 Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,
14 Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.
15 Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.
16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.

Choisir un livre